bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Než přišli Connor a Leon: Sidney Crosby & Jevgenij Malkin, šestnáct let pohromadě

21. února 2022, 10:00

Jiří Lacina , Radek Černý

Možná si to ne každý uvědomuje, ale NHL prožívá mimořádnou epochu. Píšou ji Connor McDavid a Leon Draisaitl, kteří několikátý rok po sobě okupují čelo produktivity. Výjimečnost jejich počínání podtrhuje fakt, že jsou oba z jednoho týmu.

V následujícím seriálu si připomeneme další historicky dominantní dvojice z jednoho mančaftu. Podmínkou je, že by nemělo jít pouze o jednu sezónu, ale opakované souboje na vrcholu nejprestižnější individuální statistiky.

Sidney Crosby

Začátek nového tisíciletí nezastihl mužstvo pittsburských Tučňáků v kdovíjaké pohodě. Naopak. Klub strádal nejen finančně, ale především herně. Jaromír Jágr odešel do Washingtonu, navrátivší se Mario Lemieux bojoval se zraněními, návštěvnost klesala a tým končil pravidelně na chvostu ligové tabulky. Ve složitých časech mužstvu pomohly kvalitní drafty. Marc Andre Fleury, Jevgenij Malkin a především Sidney Crosby.

Draftovou loterii v roce 2004, kde byl hlavním lákadlem ruský snajpr Alexander Ovečkin, ještě Penguins nevyhráli, ale o rok později už to vyšlo. A rozhodně neprodělali. K mání byl šikovný kanadský junior. Zázračné dítě zámořského hokeje, hvězda quebecké juniorské ligy, která byla mnohými odborníky označována za generační talent.

Vysloužil si přezdívku Sid the Kid a svou záchrannou misi v městě oceli začal pěkně zostra. V první sezóně nasbíral 102 bodů, čímž vymazal týmový nováčkovský rekord, který nedržel nikdo jiný než klubová ikona a současný chlebodárce Mario Lemieux, po jehož boku a v jehož domě strávil většinu úvodní sezóny. Stal se nejmladším stovkařem v historii ligy, ale Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka mu vyfoukl o rok starší Ovečkin, který nasbíral o čtyři body víc.

Ve druhé sezóně šlápl na plyn ještě víc a bylo z toho 120 bodů, které znamenaly zisk trofeje Arta Rosse (jako první teenager od triumfu Waynea Gretzkyho v roce 1980). Ziskem Hartovy trofeje a ceny Lestera B. Pearson zkompletoval triumfální hattrick. Stal se také nejmladším hráčem zvoleným do prvního All Star týmu.

Nikoho nepřekvapilo, když mu následující sezónu přišili na dres kapitánské céčko. Jako nejmladšímu (nikoli dočasnému) kapitánovi v historii NHL. Pittsburgh i díky jeho výkonům začal stoupat ligovou tabulkou a opět se stal pravidelným účastníkem vyřazovacích bojů.

V roce 2008 se tým pod vedením mladého kapitána dostal do finále play-off. Poprvé po 16 letech. Nejdřív to nevyšlo, ale reparát o rok později dopadl o poznání lépe. Tučňáci vrátili Rudým křídlům rok starou porážku a Crosby mohl pozvednout trofej Lorda Stanleyho. Jako nejmladší kapitán vůbec.

I přes několik otřesů mozku si nadále držel vysokou herní úroveň. V sezóně 2013/14 si zopakoval vítězství v kanadském bodování základní části a posbíral cenné individuální trofeje. V letech 2016 a 2017 dotáhl Penguins k vítězství ve Stanleyově poháru. Svými výkony si vysloužil pokaždé Conn Smythe Trophy udělovanou nejlepšímu hráči play-off.

I na mezinárodní scéně potvrzoval svou vítěznou mentalitu, pro kterou je často nazýván zlatým hochem. Po juniorském zlatu ze světového šampionátu 2005 přidal o deset let později seniorský titul. Na olympiádě 2010 vstřelil vítězný gól v prodloužení finálového zápasu s USA. O čtyři roky později dovedl jako kapitán Kanadu ke druhému olympijskému zlatu po sobě.

Je také členem prestižního Triple Gold klubu, který sdružuje vítěze mistrovství světa, olympijských her a Stanley Cupu. Crosby je v tomto klubu jediný, kdo všechny tituly vyhrál jako kapitán.

O jeho herním umu nebylo nikdy pochyb, co mu však jeho kritici vyčítají, je jeho chování na ledě. Především v počátcích kariéry v nejlepší lize světa byl znám svými hereckými výstupy, častými diskusemi s rozhodčími a mnohdy hodně překvapivými výbuchy směrem k protihráčům. Nepříliš lichotivou přezdívku Crying baby (plačící děcko) můžeme slyšet dodnes.

Přesto všechno je považován za jednoho z nejlepších hokejistů historie. Prezident Penguins David Morehouse o Crosbym řekl: „Byli jsme na posledním místě, byli jsme poslední v tržbách, byli jsme poslední v návštěvnosti, naše televizní sledovanost byla minimální a hráli jsme v nejstarší hale v NHL. Draftováním Sidneyho Crosbyho jsme se dostali do podvědomí a následný úspěch se dostavil.“

Jevgenij Malkin

Věrný Crosbyho souputník. Rodák z ruského Magnitogorsku, průmyslového města, které leží na pomezí Evropy a Asie. Nachází se tu nejen největší železárna v matičce Rusi, která pomáhala udržet životní úroveň za socialismu na aspoň trochu dostačující úrovni, ale také úspěšný hokejový klub Metallurg, v jehož barvách začínal i malý Žeňa.

Jako talentovaný mladík prošel všemi mládežnickými reprezentacemi a na draftu do NHL v roce 2004 si ho jako druhého v pořadí vybrali pittsburští Tučňáci. Cesta do neslavnější hokejové ligy světa se ovšem neobešla bez komplikací. Malkin souhlasil, že zůstane ještě jeden rok v mateřském klubu a poté mu bude umožněn odchod do zámoří.

Po sezóně však činovníci Metallurgu na vyjukaného zelenáče po svém „zatlačili“ a ten podepsal ještě na jeden rok. O podmínkách vyjednávání dostatečně svědčí fakt, že mu byl zabaven cestovní pas a na pozdější nařknutí, že na hráče vyvíjeli nepřiměřený nátlak, reagoval šéf klubu slovy: „Nátlak? Nátlak je, když vás připoutají k topení a ještě vás u toho bijou…“ Jakékoli další praktiky jsou zřejmě v Rusku považovány za přiměřené.

Malkin se v nouzi obrátil na své zámořské agenty, kteří vymysleli plán útěku během turnaje ve finských Helsinkách. Po několika dnech skrývání se podařilo vyřídit americká víza, vypovědět smlouvu s ruským týmem a mladý útočník mohl odletět realizovat svůj hokejový sen. Trochu to připomíná útěk zpoza železné opony, v Rusku ale vládly a vládnou specifické poměry prakticky neustále.

Podobně jako Crosby odstartoval Malkin svou zámořskou cestu velmi dobře. Trefil se v každém z úvodních šesti zápasů, delší sérii měl naposledy Joe Malone v sezóně 1917-18. Na konci ročníku mu na bodovém kontě svítila cifra 85 (33+52) a na závěrečném ceremoniálu převzal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka sezóny. Navázal tak na krajana Ovečkina, který ji o rok dříve uzmul Crosbymu.

Syndrom druhé sezóny se u něj nikterak neprojevil. Nastřádal 106 bodů a skončil druhý v kanadském bodování za svým krajanem Ovečkinem. Jeho hvězda neuvadla ani v play-off. Na cestě do finále přispěl 22 body, ale na pohár to ještě nestačilo.

Ročník 2008-09 se mu povedl náramně. 113 bodů mu zajistilo Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče. Dodnes jde o Malkinovo kariérní maximum. Ve vyřazovacích bojích došel s Tučňáky znovu do finále, kde si na druhý pokus poradili s Detroitem. Velký díl na tom měl také v životní formě hrající ruský centr, jenž nashromáždil famózních 36 bodů, nejvíc od výkonu Waynea Gretzkyho v roce 1993 (40). Po zásluze si proto odnesl Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play-off, což dokázal jako první Rus v historii.

V následujících letech pokračoval ve skvělých výkonech, třebaže ho podobně jako jeho hvězdného parťáka limitovala častá zranění. Ve chvílích, kdy byl zraněný týmový kapitán Crosby, dokázal převzít odpovědnost a pravidelně posouval svou už tak výbornou hru ještě o stupínek výš.

Prakticky odjakživa se diskutuje, zda si Malkin nepřipadá trochu ve stínu slavnějšího Kanaďana. „Není typem hráče, který by vám vždycky dal najevo, jak se cítí,“ řekl o Malkinovi Crosby. „Neřekne vám, že je něco špatně, musíte to poznat. Je hodně hrdý. Nedělá mu dobře se otevírat, když ho něco štve. Nicméně čím víc se za ty roky známe, tím otevřenější k sobě jsme. Vnímám to jako dobré, zdravé přátelství,“ ujistil všechny dlouholetý kapitán mužstva.

V roce 2012 pokořil Malkin poprvé, a prozatím naposledy, metu 50 vstřelených branek. Přidal k nim 59 asistencí a celkový zisk 109 bodů mu zajistil druhou trofej pro nejproduktivnějšího hráče základní části. Na konci sezóny se konečně dočkal také Hart Trophy udělovanou nejlepšímu hráči. Ovládl rovněž hlasování hráčské asociace v Ted Lindsay Award. Proč s takovou sbírkou vavřínů chyběl v roce 2017 ve stovce nejlepších hokejistů NHL všech dob, zůstává nezodpovězenou záhadou.

It's me and Geno

Crosby s Malkinem se vždycky fantastickým způsobem doplňovali. Kanaďan byl jako hvězdné dítě odmala připravován a cepován, aby se uměl chovat k novinářům. Rus, jenž i po letech bojoval s angličtinou, mu roli oficiálního lídra rád přenechával. Crosby se pro změnu mohl spolehnout, že v době jeho nepřítomnosti zařadí Malkin skrytý rychlostní stupeň a potáhne mančaft za oba.

„Někdy si hvězdy týmu nejsou blízké,“ řekl bývalý asistent trenéra Pens Rick Tocchet. „Ale tihle dva vám to hodně usnadňují právě tím, jak blízcí si jsou. Něco takového se nevidí každý den.“

Společně rozepsali druhou veleúspěšnou éru v dějinách Penguins. Po Mario Lemieuxovi a Jaromíru Jágrovi jde o další historicky ojedinělé duo, a to nejen na klubové, ale kompletní ligové platformě. Každý dvakrát ovládl ligovou produktivitu, v průběhu devíti let třikrát společně vyhráli Stanley Cup, dohromady získali třikrát Hart Trophy.

Z Pittsburghu tím udělali jeden z nejúspěšnějších klubů po expanzi NHL v roce 1967. Na čele seznamu nejčastějších vítězů je s přehledem Montreal (24), logicky následován dalšími kluby tradiční šestky. Z nových týmů jsou na tom nejlépe Edmonton (5) a právě Pittsburgh (5).

Společně spolu hrají už neskutečných šestnáct let. „Jsme pohromadě opravdu hodně dlouho,“ vzpomínal nedávno Crosby. „Když o tom přemýšlím, je těžké uvěřit, jak dlouho to je. Upřímně, přáteli jsme od samého začátku a je to tak pořád. Jeho angličtina zpočátku nebyla dobrá, ale i tak jsme si celou dobu rozuměli.“

Společně překonali dobré i zlé. V roce 2019 to v Pittsburghu kvůli Philu Kesselovi trochu vřelo. Nejen Jevgenij Malkin pozoroval na americkém spoluhráči po dvou titulech uspokojení a zájem především o vlastní statistiky.

Generálnímu manažerovi tehdy sdělil, že pokud se Kessel vrátí k týmu, on v něm být nechce. Požádal o trejd. V tu chvíli vstoupil do hry Sidney Crosby, který rozsekl spor osobní návštěvou u Jima Rutherforda, jemuž měl říct: „It’s me and Geno. That’s it.“

Je to o mně a o Ženovi.

Nadbytečnými kily obtěžkaný Phil Kessel se od té doby trápí v Arizoně, kde nijak nevyvrací image uspokojené hvězdy za zenitem. Crosby s Malkinem stále táhnou Pittsburgh, ačkoli i jejich zlaté časy jsou zjevně minulostí. Jevgeniji Malkinovi končí po sezóně smlouva a nikdo v tuto chvíli, kde bude pokračovat.

Pokud se jejich cesty rozejdou, spojovat je nebudou jen vzpomínky. Malkin má údajně v moskevském bytě, v letním domě na Floridě i doma v Pittbusrghu doslova kopu vzpomínkových předmětů se vztahem ke slavnému spoluhráči. Zarámované fotografie, podpisy, puky i hokejky z různých zápasů.

Jejich množství ho vede k předpokladu, že Crosby bude jednou oblíbencem jeho syna Nikity. „A je to v pořádku,“ říká Rus. „Samozřejmě, já budu asi taky jeho oblíbenec, ale Sid je nejlepší hráč i parťák. Skvělý kamarád. Doufám, že ho Nikita bude brát jako součást rodiny. Já rozhodně.“

Předešlé díly:

Než přišli Connor a Leon: Stan Mikita & Bobby Hull, parťáci odjakživa
Než přišli Connor a Leon: Mario Lemieux & Jaromír Jágr, zlaté devadesátky
Než přišli Connor a Leon: Gordie Howe & Ted Lindsay - nejdřív kamarádi, pak rivalové
Než přišli Connor a Leon: Phil Esposito & Bobby Orr, bostonské celebrity

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.