bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Než přišli Connor a Leon: Gordie Howe & Ted Lindsay - nejdřív kamarádi, pak rivalové

16. prosince 2021, 10:00

Jiří Lacina

Možná si to ne každý uvědomuje, ale NHL prožívá mimořádnou epochu. Píšou ji Connor McDavid a Leon Draisaitl, kteří několikátý rok po sobě okupují čelo produktivity. Výjimečnost jejich počínání podtrhuje fakt, že jsou oba z jednoho týmu.

V následujícím seriálu si připomeneme další historicky dominantní dvojice z jednoho mančaftu. Podmínkou je, že by nemělo jít pouze o jednu sezónu, ale opakované souboje na vrcholu nejprestižnější individuální statistiky.

Gordie a Ted 

Když o někom Wayne Gretzky celý život tvrdohlavě opakuje, že byl nejlepším hokejistou všech dob, má to svojí váhu. Přestože se sám Gretzky všem bodově natolik vzdálil, že tohle označení dnes právem patří jemu, Gordie Howe je jméno, které v této souvislosti nikoho neurazí.

Hokej hrál na nejvyšší úrovni od čtyřicátých do počátku osmdesátých let. Dvacet sezón po sobě v první pětce kanadského bodování NHL! Mr. Hockey byl prostě jen jeden. „Žádná jestli nebo ale. Neexistuje argument, proč by tenhle hráč neměl být nejlepším hokejistou své doby," řekl o něm Scotty Bowman.

V padesátých letech, zlaté éře Red Wings, ale rozhodně nebyl na všechno sám. Velmi zdatně mu v bodových dostizích sekundoval o tři roky starší spoluhráč Ted Lindsay, přezdívaný pro svůj styl „Hrozný Ted“ (Terrible Ted).

O jeho nátuře dobře vypovídá třeba příběh z play off 1956. Když během vypjatého prvního kola vyhrožovali fanoušci Toronta jemu a Howeovi smrtí, vstřelil jim 24. března v prodloužení vítězný gól, načež zapřel hokejku o rameno a předstíranou palbou pokropil Maple Leaf Gardens.

Povahově se lišili. Howe byl na ledě neústupný, tvrdý jako skála, v průběhu let si vybudoval obrovský respekt. Mimo led byl ale opatrný, stydlivý introvert, jehož některé zdroje charakterizují jako „backward“ (přehnaně nesmělý až zaostalý). Nakonec i mezi mantinely si budoval reputaci pomalu. Vstup mezi profesionály měl vlažný a pozvolný. Směrem k nadřízeným byl vždy loajální.

Lindsay vlétl do ligy 17 brankami. Byl jako uragán, který nechtěl nechat nikoho na pochybách, jak moc tuhle hru miluje. Pravdou je, že měl na konci druhé světové války snazší vstup, neboť řada hokejistů bojovala v Evropě. Na ledě se s nikým nepáral, ovšem stejný zůstával i v civilu. Sebevědomý extrovert, kterého bylo všude plno. Směrem k nadřízeným vzpurný rebel.

Bílý dům na McGraw avenue

Na první vzájemné setkání si starší z dvojice pamatoval i po půlstoletí naprosto přesně. „Bude to padesát let, co jsem Gordieho a Martyho Paveliche 8. srpna 1944 potkal v přípravném kempu,“ vzpomínal v roce 1994. „Byl to rok, kdy jsem se u Wings stal profesionálem.“

Mladší Howe si musel ještě nějaký rok počkat. Nebylo mu ani 18, když si ho klub našel a zavázal pro příští spolupráci. Doporučenou školu mladík odmítl. Raději se nechal naverbovat u stavbařů, kde s pytli cementu v podpaždí dobudoval už tak nevšedně disponovanou postavu.

Společné působení v Detroitu zahájili od sezóny 1946-47. Howeovi bylo 18, Lindsaymu 21. Jak bylo v té době obvyklé, klub jim zařídil bydlení, o mladíky se starala vdova Minnie Shaw. Pro všechny z okolí šlo o „bílý dům na McGraw avenue“. Pečovatelka ráda hrála na piáno, karty a ráda sledovala své chlapce v hale Olympia. Svobodným hokejistům nahrazovala matku, despotickému šéfovi Wings Jacku Adamsovi sloužila jako „očko“, kterému nic neušlo.

Zlatá padesátá

Z Howea a Lindsayho se v té době stala nerozlučná dvojka. „Perfektně jsme se doplňovali, na ledě i mimo něj,“ přiznal starší z dvojice. „Nikdy jste nepotkali Teda bez Gordieho,“ pamatuje si Red Kelly, který se nastěhoval k paní Shawové o rok později.

V civilu si oba náramně rozuměli. Lindsay zamlouval pro spoluhráče salónek v jedné restauraci. Dodávali si odvahu v kontaktu se ženami. Hlavně Howe nebyl v tomto směru žádný bombarďák. Pozdější manželku poznal právě tam, kam chodil se spoluhráči a slečna Colleen s kamarádkami.

Rozuměli si také na ledě. Pro jejich formaci se Sidem Abelem na centru se dokonce vžil název „Production Line“. V roce 1950 skončili všichni tři seřazení na prvních třech místech ligové produktivity, a to v pořadí: Lindsay, Abel, Howe.

Pak už pomalu přebíral žezlo Gordie. V padesátých letech vyhrál celkem pětkrát ligové bodování, třikrát měl za zády Lindsayho, jednou skončil jeho parťák třetí. Třikrát v té době vyhrál i Hart Trophy, po Lindsayho odchodu přidal další tři kousky, včetně šesté Art Ross Trophy. Lindsay cenu pro nejužitečnějšího hráče nikdy nezískal, dnes se po něm ale jmenuje bývalá Lester Pearson Award, což je MVP cena udělovaná přímo hokejisty.

Pokud osobní přátelství nebylo navenek pro fanoušky viditelné, jejich sehranost na ledě ano. „Tommy Ivan byl ten, kdo nás dal dohromady,“ vzpomínal Lindsay na vznik Production Line z podzimu 1947, což byl začátek Howeovi druhé sezóny.

Za těch deset let spolu, ať už jim hrál centra Abel, Delvecchio, Reibel nebo někdo jiný, byli prostě fenomenální. Tvořili páteř úspěšného týmu, který v letech 1950, 52, 54 a 55 vyhrál Stanley Cup. Stali se základními stavebními kameny vítězné dynastie. Tu nakonec postupně rozprášil cholerický Jack Adams. Ted Lindsay se mu zprotivil snahou formovat hráče do Unie, pročež ho vyměnil do Chicaga.

Howe zůstal loajální a v Detroitu hrál do 43 let. Když ale v závěru kariéry s odkrýváním platových poměrů zjistil, kolik bral a kolik si dokázali vyjednat jinde méně kvalitní hráči, nestačil se divit. Věta majitele Norrise: „Ale Gordie, já jsem byznysmen a ty sis nikdy o víc neřekl,“ je jedním z nejsilnějších momentů Howeova životopisu z pera Roye MacSkimminga.

Staří páni se nemají rádi

Kdysi skvělý vztah obou výjimečných hokejistů bohužel časem doznal vážných trhlin. V době Howeova působení ve WHA v sedmdesátých letech se Lindsay nechal slyšet, že celá soutěž asi „za moc nestojí, když její produktivitu vede šestačtyřicetiletý chlap“, což byl jeho bývalý spoluhráč v první sezóně po návratu k hokeji. Nebýt zranění z jejího závěru, mohl skutečně vyhrát.

Rodinný hokejový klan, jehož hlavním vyjednavačem byla paní Colleen, určitě nepotěšilo ani to, když dala organizace Red Wings koncem sedmdesátých let přednost pro funkci generálního manažera Lindsaymu, přestože v jednání na některou z důležitých funkcí byl i Howe. Ponechme stranou, že šlo o rozhodnutí správné, protože Gordie byl všechno, jenom ne obratný manažer.

Lindsay pak údajně blokoval i návrat Howea do Detroitu v jiné pozici, angažovat nechtěl ani jeho syny. V tomto směru ovšem svaloval vinu na majitele Norrise, jemuž prý nešly pod nos příliš dominantní dámy. S Howem údajně nechtěl jednat prostřednictvím jeho ženy. Faktem každopádně je, že kdysi velcí kamarádi Ted Lindsay a Gordie Howe spolu coby starší páni nepromluvili.

Předešlé díly:

Než přišli Connor a Leon: Stan Mikita & Bobby Hull, parťáci odjakživa
Než přišli Connor a Leon: Mario Lemieux & Jaromír Jágr, zlaté devadesátky

 

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.