Nejlepší Modrokabátník, kterým se nikdy nestal

Před půldruhým rokem ukončil svoji hokejovou kariéru útočník Sergej Mozjakin, který byl svého času považován za vůbec nejlepšího hráče mimo NHL. Sportovní web The Athletic vyzpovídal bývalé i současné činovníky Columbusu Blue Jackets, jeho spoluhráče, protihráče i samotného Mozjakina se záměrem zjistit, jaká mohla jeho kariéra být, pokud by ji spjal s NHL, a proč se tomu tak nestalo.

V červnu 2002 se v torontském Air Canada Centru, kde se tehdy pořádal vstupní draft do NHL, připozdilo.

Jeden ze skautů organizace Blue Jackets Bob Strumm začal být nervózní. Při jedné z mnoha cest, které před oním draftem podnikl po Evropě, totiž objevil hráče, který ho naprosto oslnil. Dotyčný přitom konkurenci unikl nebo ji nezaujal. Deváté kolo draftu, jež bývá nezřídka možností klubových funkcionářů zariskovat při volbě hráčů, tak skýtalo ideální příležitost, jak jej získat.

Byl tu však problém…

Columbuští již tehdy nedisponovali možností volby. Svůj výběr v posledním kole již dříve směnili s detroitskými Red Wings, kteří tenkrát z 262. pozice brali švédského útočníka Christiana Söderströma.

„Dokážu být jako osina v zadku,“ vzpomíná Strumm. „Jsem si jistý, že každý tenkrát věděl, že mám kluka, kterého chci získat. Možná mě chtěl Doug (tehdejší generální manažer Blue Jackets Doug MacLean) udělat laskavost, ale spíš mě chtěl asi jen umlčet.“

Zatímco volby v prvním kole oznamují zástupci jednotlivých týmů do mikrofonů přímo z pódia, v dalším průběhu již tak činí od svých stolů. Od toho columbuského tak vzápětí po výběru zmiňovaného Söderströma zaznělo z úst Boba Strumma: "Sergej Mozjakin". Blue Jackets totiž chvíli předtím získali volbu v devátém kole z Floridy za stejnou o rok později a nechali tak svého neodbytného skauta se vyznamenat. „Je to jediná volba, kterou jsem kdy oznámil,” povídá k inkriminovanému okamžiku Strumm a vzápětí dodává: „A je taky tím, čím se nejvíc chlubím.”

Blue Jackets jako 263. celkově draftovali Rusa, který zůstal v předchozích dvou letech při volbě hokejových talentů opomenut, přičemž předchozí tři sezóny strávil hraním za juniorský klub spojený s ruskou armádou, známý jako CSKA.

Sluší se dodat, že toho roku Columbus též učinil Ricka Nashe – svého pozdějšího kapitána – jedničkou draftu 2002 a v šestém kole si pak kupříkladu vzpomněl na zlínského forvarda Jaroslava Balaštíka.

Samotný Mozjakin se draftu neúčastnil a nedostal tak možnost si přes hlavu přetáhnout dres Modrokabátníků. Ve skutečnosti modrý dres s logem Columbusu na sebe nenavlékl nikdy.

Nejlepší hokejista mimo NHL

Dávní představitelé z centrálního Ohia se jen zašklebí nebo zakroutí hlavami při zmínce Mozjakinova jména. Přitom většině tamních fanoušků je neznámé. A je to tak pravděpodobně lepší.

Jednoduše řečeno, Sergej Mozjakin se stal hokejovou superstar ve své domovině v Rusku, kde byl více jak po dvě dekády dominujícím hráčem, hráčem, který je odbornou veřejností často srovnáván třeba s Rayem Whitneym nebo dokonce zmiňován právě v souvislosti s nejlepším hokejistou, který si nikdy nezahrál NHL.

Je nejlepším střelcem v historii ruské KHL (326-368-694 v 590 zápasech), šestkrát vyhrál její kanadské bodování a čtyřikrát byl nejlepším ligovým snajprem. Dvakrát se stal MVP ligy a dvakrát MVP play-off. Získal též zlatou olympijskou medaili a dvě zlaté medaile na Mistrovství světa.

„Řekl bych, že patří (Mozjakin) mezi tři nejlepší hráče, jaké jsem kdy viděl,” říká na jeho adresu například bývalý útočník NHL Wojtek Wolski, který s Mozjakinem a proti němu hrál v Rusku. Nutno připomenout, že rodák z polského Zabrze má s čím srovnávat. Během své kariéry hrál s Joe Sakicem, Milanem Hejdukem a mnohými dalšími za Avalanche: „Mozy by byl v NHL hvězdou, vůbec o tom nepochybuji. Měl by podobný přechod jako (Artěmij) Panarin. Jeho přirozený talent v kombinaci s touhou vyhrávat by z něj udělal skvělého hráče NHL.”

Proč tedy Mozjakin nikdy nehrál za Blue Jackets? Proč – zvláště během všech těch neúspěšných let v začátcích klubu – zde neudělali první poslední, aby ho podepsali? Generální manažeři a skauti NHL stále ještě dnes hloubají, proč se tak vlastně nestalo.

Zdá se, že není koho vinit a jednoduchá odpověď neexistuje.

Explodoval na místě činu

Když klub NHL draftuje hráče ze zámoří mimo první kolo, bývá zvykem takového hráče nechat dále růst a rozvíjet se ve své domovské zemi, zejména pokud se jedná o hokejistu vybraném v pozdním kole.

Tak to bylo i s Mozjakinem, který měřil 177 centimetrů a vážil 75 kilogramů, když byl Blue Jackets draftován. Ti se mezitím pustili do budování mužstva kolem Ricka Nashe, zatímco Mozjakin zůstal v Rusku.

„Pokud si vzpomínám, ani z jedné strany nebylo naléháno na uzavření smlouvy,” vzpomíná agent Don Meehan, jehož sportovní agentura Newport zastupovala Mozjakina v Severní Americe.

Nejlepší smlouva, kterou mu Blue Jackets mohli nabídnout na několik sezón poté, co ho draftovali, byl nováčkovský kontrakt, který by zahrnoval plat v NHL, plat v nižší lize a žádnou záruku, že nebude poslán na farmu, pokud by se neprosadil v Columbusu.

Možná, v případě, že by taková smlouva byla Mozjakinovi předložena ihned po draftu, bylo by vše jinak. Jisté to ovšem rozhodně není, protože samotný hráč nikdy neprojevil zájem hrát v NHL.

Mezitím se Mozjakin v Rusku rychle připravil o vstup do NHL.

Rok poté, co byl draftován, se stal hráčem na plný úvazek v Superlize, v tehdy nejvyšší hokejové lize v Rusku. Ve 33 utkáních vstřelil 12 branek a přidal k nim 15 asistencí, což nezůstalo bez povšimnutí na obou stranách oceánu.

V další sezóně nastřádal takřka bod na zápas (21-19-40 ve 45 zápasech) a během dvou let se probojoval do našlapaného ruského národního týmu.

„Samozřejmě jsme diskutovali o tom, že ho přivedeme,” tvrdí šéf skautingu Ottawy Senators Jim Clark, který byl tehdy v Columbusu asistentem generálního manažera MacLeana. „Bavili jsme se o tom každé léto. Říkalo se, že v Rusku vydělával tři miliony dolarů. A ty se nám do něj prostě dávat nechtělo. V té době hodně hráčů s jeho výškou NHL přeci jen nehrálo.”

Námluvy nenámluvy

V průběhu let došlo mezi Blue Jackets a Mozjakinem k překvapivě malé interakci.

„Když jsem na začátku své kariéry – v letech 2002-03 – utrpěl vážné zranění obličeje, poslali mi tričko (Blue Jackets) a fotku (jeho jméno na tabuli) z draftu s přáním rychlého zotavení,“ prozradil Mozjakin pro server The Athletic. „Žádné další kontakty vlastně nebyly.”

No, minimálně dvě další neformální schůzky přeci jen proběhly.

Strumm, který je nyní v důchodu a žije v Las Vegas, řekl, že jednou měl s Mozjakinem asi 20ti minutový rozhovor ještě s bývalým skautem Blue Jackets Artěmem Telepinem, který překládal. Myslí, že to bylo v roce 2002: „Sergej (Mozjakin) byl svéhlavý. Měl mladou rodinu a právě začal vydělávat velké peníze. Nemyslím si, že NHL byla jeho snem, to opravdu ne.”

K druhému – poněkud nečekanému – setkání Mozjakina s některým ze zástupců Blue Jackets došlo, když do Ruska v roce 2003 odjel výše zmiňovaný Jim Clark, aby pomohl Nikolaji Žerděvovi odletět uprostřed noci do Columbusu.

Když po zápase CSKA Moskva čekal na svého svěřence, jeho agent Rollie Hedges letmo ukázal na Mozjakina, který se opíral o klubový autobus.

Shodou okolností se Telepin stal opět tlumočníkem. Rozhovor však byl velmi krátký.

„Vlastně se toho kromě “ahoj a jak se máš” moc neřeklo,” vzpomíná se smíchem Clark. „Už tehdy byl, řekněme, etablovaný hráč.”

Když byl MacLean v roce 2007 z Columbusu odejit a nahrazen Scottem Howsonem, Mozjakinovo jméno přišlo opět na přetřes. Nový GM poslal tehdejšího trenéra Kena Hitchcocka po sezóně 2007-08 do quebeckého Halifaxu, kde se konalo mistrovství světa, první mimo Evropu od roku 1962, aby zde sledoval speciálně Mozjakina, který toho roku s 66 body (37+29) v 57 střetnutích ovládl bodování ruské Superligy.

„Jo, byl to skvělý hráč,” rozpomíná se Hitchcock. „Ale abych byl upřímný, bylo těžké ho hodnotit jako jednotlivce, protože hrál tak dobře hlavně díky ostatním v týmu. Spolupracovali tak dobře, že bylo těžké oddělit jednoho hráče od celku. Takže jsem ho nemohl ohodnotit jako jednotlivce, kromě toho, že jsem o něm řekl, že je to opravdu chytrý, rychlý a týmový hráč.”

Howson si tehdy pochopitelně Hitchcocka poslechl, ale brzy zjistil, že Mozjakina do Columbusu nepřivede.

„Ani nevím, jestli by se to dalo nazvat snahou, ale určitě jsme se zeptali a on prostě neměl zájem,” říká Howson. „Ostatní týmy si ho zřejmě odsledovali sami, protože jsem o něm nepřijal jediný telefonát.”

Přitom, když v roce 2012 výluka v NHL umožnila hrát pittsburským Jevgeniji Malkinovi a Sergeji Gončarovi v Metallurgu Magnitogorsk, objevily se zprávy, že Penguins právě na radu svých dvou hvězdných hráčů projevili o Mozjakina zájem. Howson a tehdejší generální manažer Pens Ray Shero však takové rozhovory negovali.

„Ne, když jsem tam byl,” potvrzoval Shero. „Pokud by něco takového bylo na stole, věděl bych to.”

Když pak o rok později nahradil Howsona Fin Jarmo Kekäläinen, změnilo se jen málo. Mozjakinovo jméno se sice objevilo na některých schůzkách s oddělením hokejových operací, ale nic z toho nebylo. Ani žádné další týmy NHL Kekäläinenovi kvůli Mozjakinovi nevolali.

„Když jsem sem přišel, bylo mu (Mozjakinovi) přes třicet let a na mezinárodní scéně trochu uvadal,” netají Kekäläinen. „Mluvili jsme o něm, ale protože nikdy neprojevil touhu přijít, nebylo to něco, co by bylo zkrátka na pořadu dne.”

Mozjakin latentním Modrokabátníkem navždy

Blue Jackets si jeho práva NHL udržely dodnes.

A nezbývá nic jiného, nežli se divit…

V 60., 70. a 80. letech byla v Rusku a Evropě řada hvězdných hráčů, kteří nemohli nebo nechtěli hrát v NHL, obecně považované za nejlepší ligu světa. Ale v dnešní době je vzácné, že by superhvězdy neměly zájem se vydat do Severní Ameriky. Představte si, že by Artěmij Panarin, Pavel Dacjuk, Vladimir Tarasenko, Nikita Kučerov – a seznam by mohl pokračovat dál a dál – opovrhli hrát v NHL.

Nezbývá, než hádat, kým by se Mozjakin stal, kdyby někdy za Blue Jackets hrál. V sezóně 2016-17, ve věku 35 let, měl bilanci 48-37-85 v pouhých 60 zápasech, což byla pravděpodobně jeho nejlepší sezóna.

„Dokonce ve svých 35 letech byl jedním z nejlepších hráčů v ruském týmu,” přemítá Clark. „Byl jako Ray Whitney.”

Představte si, že hraje na křídle vedle Sergeje Fjodorova krátce po přelomu tisíciletí. Představte si ho ve druhém sledu za Rickem Nashem po většinu oné první dekády. Představte si ho ve stejné přesilovkové formaci s Artěmijem Panarinem. Představte si jeho spojení s Pierrem-Lucem Duboisem a Camem Atkinsonem po Panarinově odchodu.

Byl by Mozjakin v NHL skutečně rozdílovým hráčem?

„Mozy byl typem hráče, který střílel ze všech pozic,” popisuje Wolski. „To neznamená ale, že by nepřihrával. Když si myslel, že přihrávka je lepší variantou, přihrál.”

Wolski je přesvědčen, že Mozjakin by byl hvězdou bez ohledu na to, kdy by přišel do NHL. Ale najdou se i tací, kteří hráli v NHL a proti Mozjakinovi, a toto zpochybňují.

Kupříkladu bývalý český bek Jan Hejda, který strávil 10 sezon v NHL (4 roky v Columbusu) a na začátku své kariéry hrál proti Mozjakinovi v ruské Superlize. Párkrát si proti sobě zahráli i na mezinárodních soutěžích: „Byl menšího vzrůstu, ne moc svalnatý. Měl přirozený talent, skvělé hokejové myšlení, techniku, ale nebyl to dříč. Jeho rozhodnutí zůstat v Rusku bylo dle mého názoru správné.”

„Kdyby přišel ve správný čas, nepochybuji, že by mohl být top hráčem. Ať tak či onak, má za sebou neuvěřitelnou kariéru, bez ohledu na to, kde je,” uzavírá Kekäläinen.

Deváté kolo

Strumm nyní žije v Las Vegas a často pořádá návštěvy, na které zve přátele a bývalé kolegy, kteří projíždějí městem, většinou když zrovna hrají Golden Knights. Má milion příběhů, které s chutí vypráví. A Mozjakin je jednou z jeho oblíbených povídek.

„Pořád to těm chlapům připomínám,” říká Strumm. „Deváté kolo. To jsou ti, kterými se chlubíte! Je samozřejmě škoda, že Mozjakin nikdy nehrál NHL. Rád bych ho viděl v Columbusu. Měli jsme jednoho Raye Whitneyho. Mohli jsme mít dva.”

Mozjakin předloni ukončil svoji pozoruhodnou kariéru. Lituje, že ji neudělal za Velkou louží?

„Faktem je, že jsem si své odehrál v KHL a nemyslím si, že historie akceptuje v prohlášeních "kdyby",” píše Mozjakin pro The Athletic prostřednictvím e-mailu. „Nemá smysl diskutovat o tom, co by se stalo, kdybych hrál v NHL. Nikdy se to stejně nedozvíme. Takové diskuze rád ponechám na profesionálech. Nechte je přemýšlet a soudit.”

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter