Navždy Jezdcem. Zemřel Rod Gilbert, nejlepší Ranger všech dob

Jean Ratelle, Mark Messier, Brian Leetch, Jaromír Jágr… Dres Blueshirts nosila v předlouhé historii klubu řada slavných jmen, přesto – snad nejen z momentálních pietních důvodů – panuje shoda na tom, že tím vůbec nejlepším Jezdcem všech dob byl Rod Gilbert.

Tuto neděli zemřel. Bylo mu osmdesát let.

Gilbert byl skutečnou klubovou legendou. Celou kariéru (1960-78) strávil v jednom dresu. Když podepsal s Jezdci smlouvu, prý umluvil Yvona Prudhommea, angažovaného pro práci s juniory, aby podepsal také Jeana Ratelleho, další z pozdějších klubových legend. Oba spolu odehráli v jednom útoku na Manhattanu spoustu let. Ratelleho týmový rekord 109 bodů ze sezóny 1971-72 překonal až po výluce 2005 Jaromír Jágr (123).

Osmnáct sezón

Na růžích ustláno přitom neměl. Vážné zranění zad zpozdilo Gilbertův vstup do velkého hokeje. Nakonec debutoval v devatenácti, ale jen na jedno utkání v sezóně 1960-61. Skutečný průlom přineslo až play off 1962. Dvěma góly pomohl rozhodnout čtvrtý duel prvního kola proti Torontu, přes které ovšem Rangers nakonec nepřešli.

Je v tom trochu symbolika. Gilbert byl vynikající hráč, ale Jezdcům v jeho éře prostě nebylo přáno. Nejdál se dostal do finále 1972, kde ovšem se spoluhráči nestačil na Boston Bobbyho Orra. Mužstvo oslabila ztráta Jeana Ratelleho, jenž bojoval se zlomeným kotníkem.

„Vliv Roda Gilberta na National Hockey League za posledních 62 let byl hluboký,“ řekl ligový komisař Gary Bettman. „Spoluhráči ho ctili, soupeři respektovali, fanoušci milovali. V těch osmnácti letech u Rangers patřil k nejlepší útočníkům, bavil fanoušky napříč ligou.“

V 1065 utkáních nasbíral 1021 bodů (406+615), což je dodnes nejvyšší číslo v klubových dějinách. Nejlepší je také v počtu gólů, v asistencích je druhý (za Brianem Leetchem), v odehraných zápasech třetí (před ním jsou Harry Howell a Leetch). V 79 zápasech play off přidal 67 bodů (34+33).

V létě 1965 si obnovil zranění zad. Po operaci v únoru 1966 už odehrál zbytek kariéry bez vážnějších potíží. V sezónách 1967-68 a 68-69 nasbíral po 77 bodech. Po třicítce byl ještě produktivnější; dvakrát nasbíral 97 bodů, což souviselo s rozšířením soutěže, které přineslo ofenzivnější hokej. Trio Gilbert – Ratelle – Hadfield patřilo k nejlepším útokům své doby.

Veterán a nováček - nerozlučná dvojka

Když v roce 1977 rozjížděl kariéru v New Yorku dvacetiletý Ron Duguay, nevítal ho nikdo jiný než Rod Gilbert. Toho času šestatřicetiletý, vyhlížející svou poslední sezónu. Ani status hvězdy, budoucího člena Hokejové síně slávy, nezabránil Gilbertovi postarat se o nováčka.

„Bylo to poprvé, co jsem vstoupil do Madison Square Garden, abych podepsal smlouvu. On byl první, kdo mě přivítal. Večer jsme to oslavili, byl to začátek našeho přátelství. Velmi milý člověk,“ vzpomíná Duguay, který stále pracuje na podcastu Rangers pod názvem Up in the Blue Seats.

Duguay hrál NHL do roku 1989. Oba spolu pak působili jako kluboví ambasadoři. „Nikdo nereprezentoval MSG, klub a celou tu značku lépe. Byl tu každý zápas. Byl tu, protože ho to bavilo. Vždycky měl na tváři úsměv. A těch příběhů, co znal…“

Dnes čtyřiašedesátiletý Duguay nedávno objevil a zveřejnil video s gólem Briana Leetche ze sedmého finálového zápasu 1994 Rangers proti Vancouveru. Ti chlápci, co si za trestnou lavicí plácají, to jsou oni dva. „Netušil jsem, že ten záznam existuje. Moc jsem si s Rodem to vítězství ve Stanley Cupu užil. Měl svoje příležitosti v kariéře, ale od roku 1940 to bylo opravdu dlouhé čekání. Slavili jsme dohromady.“

Gilbertovi se říkalo „Mr. Ranger“ a on si té přezdívky cenil. „Bral ten titul hodně vážně. Mohli jste ho potkat kdekoli, vždycky zastavil, když chtěl někdo podpis nebo fotku. Miloval to a fandové ho za to obdivovali. Nikdy se tím neunavil,“ dodává bývalý spoluhráč.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter