bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Mario Lemieux: Dvacet let od nejúžasnějšího comebacku všech dob

27. prosince 2020, 10:00

Jiří Lacina

Určité události nezapomenete. Říká se, že u některých zpráv si do smrti vybavíte, kdy a kde jste je prvně slyšeli. Autor tohoto textu si dobře pamatuje, že jel v autě z Českých Budějovic a tu zprávu dostal naservírovanou z rádia: Mario Lemieux se vrací k hokeji!

Cože? Jako fakt?

Zprvu odmítal uvěřit. Opravdu! A věřit nechtěli ani hráči Pittsburghu. Zprávu jim rovněž sdělilo rádio. V kabině po tréninku. Jediný zasvěcený byl týmový kapitán s číslem 68. Něco málo asi tušil Martin Straka, jemuž Jágr opakovaně naznačoval: „Uvidíš, něco se stane.“

Faktem je, že Lemieux zabalil kariéru brzo. V 31 letech končit nemusel. Trápila ho ale spousta zranění, tělo bolelo. Podle vlastních slov si ho odmítal nechat dál osekávat a ničit od protihráčů, jejichž zákroky rozhodčí netrestali. Ostatně, už zkraje devadesátých let nazval NHL „garážovou ligou“. Končil otrávený.

Pak se stal spolumajitelem Penguins. Několik let funkcionařil, v hale postával jen v elegantním obleku. Pohyb mu chyběl a podkožní tuk přibýval. Když přišel v roce 2000 do Pittsburghu jako hlavní trenér Ivan Hlinka, prý si spolu žertem poměřovali břicha.

A teď, pár měsíců nato, se chystá zpátky na led?

Bylo mu 35 let. Hokej nehrál 44 měsíců. Nějakou dobu se připravoval s kondičním trenérem Jayem Caufieldem, ale že by vysekal břicho jako Sylvestr Stallone, o tom si nechte zdát. Mario nikdy moc netrénoval a v podstatě ani nemusel. Byl rád, když zvládal hrát zápasy a i těch stovky vynechal. Někdy na tom byl s bolavými zády tak mizerně, že mu spoluhráči v šatně museli zavazovat brusle.

Byl vysoký, což umožňovalo slušný akční rádius, velký dosah paží. Co ho především zdobilo, byly šikovné ruce, laserově přesná střela a geniální hokejové instinkty. „V Pittsburghu Lemieux při cvičení na zpracování přihrávky vzduchem s následnou střelbou stopil deset z deseti puků, které letěly půl metru nad ledem. Průměrný hráč jich takhle zastaví pět, dobrý osm až devět,“ vypráví Dominik Hašek ve své biografii.

Tohle všechno je kumšt, který s věkem tak rychle neztratíte. Výbušnost, rychlost, možná; šikovné ruce ne. Záhy jsme se o tom přesvědčili.

Tenhle centr nás nebude nic stát

Pro českého fanouška byl návrat atraktivní také kvůli Jaromíru Jágrovi, jemuž se kdysi přezdívalo „Mario junior“. Se svým učitelem hrál v letech 1990-97, ačkoli jeho centrem býval spíš Ron Francis. Lemieux bohužel mraky zápasů vynechal. Třeba v letech 1993-95 naskočil jen 22krát.

Jejich zlatou éru jsme neměli možnost detailně sledovat. V televizi maximálně finálové série, až do teletextu v roce 1997 výsledky jen v novinách nebo ve zprávách se zpožděním. Sama NHL vstoupila prostřednictvím serveru www.nhl.com oficiálně na internet až v sezóně 1995-96, což byla doba, kdy se k síti připojovali takřka výhradně ajťáci a jim podobní nadšenci.

Teď si šlo všechno vychutnat úplně jinak!

Jágr byl v předešlých dvou letech na absolutním vrcholu. V sezóně 1998-99 neměl v lize konkurenci. Přestože Bob Clarke velebil svého Erica Lindrose, v produktivitě zaostal za Čechem o parník. A s ním i Kariya, Selänne a všichni ostatní. Sezónu 1999-00 rozjel slavný Kladeňák ještě suverénněji, její druhou část mu ovšem zkomplikovalo zranění. I přes ztrátu čtvrtiny ročníku Jágr bodování opět vyhrál.

Na podzim 2000 to nešlo. Předtím mohl nastupovat s vrátným nebo kustodem a svoje by si odehrál. Teď potřeboval pomoct. Bod na zápas byl na jeho poměry málo. Opakovaně chodil za Ivanem Hlinkou, aby mu dodal centra, ten ale nechtěl trhat skvěle šlapající druhou lajnu Straka – Lang – Kovaljov.

Pokračování v Pittsburghu mu přestávalo dávat smysl. V kanceláři u nejvyššího dokonce požádal o výměnu. Lemieux svou hvězdu zklidnil a ujistil, že o solidním centrovi ví. „Nebudeš na něj mít peníze!“ namítal Jágr.

„Tenhle nás nebude nic stát.“

„A můžeš mi tedy říct, kdo to je?“

„Já.“

Opijeme ho a vyjednáme smlouvy

Návrat se konal ve středu 27. prosince 2000. Bylo před ním potřeba stáhnout z pod stropu haly dres s číslem 66, které šlo znovu do akce. Na nohou byla celá NHL, celý hokejový svět. Pittsburgh hrál proti Torontu. Autor článku samou nervozitou skoro nespal. Zdálo se mu, že Toronto vyhrálo 5:0.

Nic proti Javorovým listům, ale asi by to byl zvláštní návrat. Ve skutečnosti se radoval Pittsburgh a hádejte, ano – po výhře 5:0. Lemieux se zapsal do statistik asistencí na Jágrův gól hned v první minutě. „Věřil jsem, že pokud bude Mario zdráv, bude schopen hrát dobře,“ říká Jágr ve své knize Má léta v Pittsburghu.

Pokud byl v kabině Pens někdo, komu se z žijící legendy v hokejové výstroji neklepala kolena, byl to Jágr. Brzo mu oplatil, když po parádním zavezení puku a otočce poslal navrátilci prudkou přihrávku. Přesně, jak to Lemieux vyžadoval.

Hrála se 31. minuta. Hala explodovala. Stagnující Jágr ožil čtyřbodovým zápisem (2+2), Lemieux si připsal v obnovené premiéře tři body (1+2). Nebylo potřeba jim do hry mluvit a Hlinka byl ten poslední, kdo by to dělal. Rozuměli si náramně i bez cizích rad.

Jágr oceňoval, že je na ledě někdo další, na koho musí soupeři upírat pozornost. Lemieux se mohl soustředit hlavně na hru v útočném pásmu, pro puky se vracel a obvykle je i zavážel Jágr. „Chci si trochu zvyknout na tempo, budu hrát opatrněji, ber to na sebe,“ požádal doslova českého parťáka.

NHL měla novou atrakci. Kam přijel Pittsburgh, tam bylo vyprodáno. Dokonce i ve Phoenixu, kde lidi tou dobou hokej dvakrát nezajímal. Někdejší rival a kamarád z reprezentace Wayne Gretzky, toho času klubový spolumajitel a později také trenér Coyotes, jen nadšeně vzkázal: „Díky Mario!“

Bavila se také kabina Tučňáků, kde tehdy působil zástup Čechů. „Na prvním tripu ho opijeme a budeme jednat o kontraktech,“ vtipkoval Bob Boughner, dnes dobře známá trenérská osobnost.

Ve druhém zápase proti Ottawě (5:3) zapsalo hvězdné duo opět sedm bodů. Lemieux 1+3, Jágr 2+1. A tak to šlo až do konce základní části. Přesně v duchu toho, co šéf slíbil, když se Jágra zeptal: „Kolik ztrácíš na toho Sakica? To zvládneme…“

Na konci prosince byl Jágr v produktivitě šestnáctý a na čelo ztrácel čtrnáct bodů. Na začátku února už dýchal Sakicovi na záda s odstupem 2-3 bodů. V průběhu března jej dotáhl a v závěru si s šestibodovým náskokem dovolil luxus vynechat poslední utkání. Pátou Art Ross Trophy měl v podstatě jistou.

Lemieux nasbíral ve 43 zápasech 76 bodů (35+41) a s průměrem 1,77 bodu na večer byl v NHL s náskokem nejlepší. Syn Austin, který se v roce 1996 narodil velmi předčasně, už v šestém měsíci těhotenství, mohl jásat. Užil si tátu na ledě, přesně jak chtěl.

Dnes je to dospělý chlap. V hokeji nepřekročil univerzitní úroveň. Coby pětiletý přihlížel, jak táta v play off 2001 dotáhl svůj tým do finále konference, které si Pittsburgh zahrál po pěti letech.

Jeho návrat patří do zlatého fondu NHL. Uplynulo od něj právě dvacet let.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.