Kdo má nakročeno do Síně slávy? Luongo, Sedinové a možná i další vancouverské eso

Hokejová Dvorana slávy tento týden přivítala nové členy, mezi nimi Mariána Hossu, Jarome Iginlu, Kevina Lowea a Douga Wilsona. Kdo z plejerů, co za sebou zanechali výraznou stopu v NHL, by se mohli dočkat příští rok? Kandidát číslo jedna je jednoznačný, stejné numero nosil na dresu a patří k nejlepším gólmanům 21. století. Pochopitelně je řeč o Robertu Luongovi. Ač nikdy nezískal Stanley Cup, jeho úspěchy a historické zápisy jsou nepřehlédnutelné. To platí i o dvojčatech Sedinových.

Pojďme pěkně po pořádku.

Luongovi na první pohled chybí dvě klíčové trofeje. Prsten pro šampiona NHL a Vezina určená nejlepšímu brankáři zámořské soutěže. Proč by se tedy měl dočkat uvedení do Hockey Hall of Fame hned v nejbližším možném termínu?

Odpověď je dvojí – sportovní dlouhověkost a světová extratřída.

Bavíme se o gólmanovi, který trůní na druhém místě v počtu odchytaných mačů a čtvrtém v počtu výher. Za Martinem Brodeurem, Patrickem Royem a Marcem-Andrém Fleurym. Dalšími frankofonními Kanaďany a především nezpochybnitelnými legendami věhlasné soutěže.

Mezi nejlepšími najdete Luonga i podle úspěšnosti zákroků nebo čistých kont. K tomu je třeba připomenout, že byl kapitánem Canucks a že jej od stříbrného poháru dělila jediná výhra. Ostatně i ke zmíněné Vezině měl blizoučko, třikrát byl poraženým finalistou.

Severská dvojčata bez prstenů

Navíc mu jednou patřil druhý flek v hlasování o ještě prestižnější Hart Trophy. Ve sbírce má alespoň Jenningsovu trofej. Hokejovou nesmrtelnost si ovšem zajistil jinak – mimo mantinely NHL. To když dovedl Kanadu k olympijskému zlatu.

Když už tu byla řeč o finále Stanley Cupu v roce 2011, vedle Luonga tehdy smutnili i Henrik a Daniel Sedinové. Švédští machři, co se uměli na ledě najít i poslepu. Jejich sbírka trofejí je parádní, oba se pyšní Art Ross Trophy pro krále bodování i o kus významnějšími cenami.

Co na tom, že "bratři v triku" nemají hokejový grál? Celou kariéru spojili s Vancouverem a žel z toho byl jen jediný postup do finálové vřavy. S Luongem je pojí i to, že také získali olympijské zlato. A to v roce 2006. Navrch jsou mistry světa. V Síni slávy by byli prvními dvojčaty.

Jména, která jsou brána za naprostou jistotu, máme za sebou. Kdo by se mohl dočkat krom Sedinů a "Bobbyho Loua"? V zámoří píší, že drobnou šanci má Patrik Eliáš. Plusem jsou dva prsteny, mínusem chybějící gloriola ligové superstar.

Na třináctý pokus Mogilnyj?

Experti více věří třeba takovému Rodu Brind'Amourovi, přičemž Josh Wegman z The Score podotýká, že všestranný forvard a současný kouč Hurikánů z Caroliny měl lepší kariéru než Guy Carbonneau. A bývalý vůdce Montreal Canadiens mezi hokejovou smetánkou je.

Ne, že by jeho předloňské uvedení nezpůsobilo haló...

Jen pro připomenutí, Brind'Amour vyhrál Stanley Cup a dvě trofeje pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

Dojít by mohlo také na Alexandra Mogilného. V ročníku 1992/93 se blýskl 76 góly a doslova učaroval hokejovým fajnšmekrům. V NHL válel po útěku ze Sovětského svazu, který připomínal bondovku. V tomto ohledu byl mezi krajany průkopníkem. S New Jersey Devils získal stříbrný pohár, u torontských Maple Leafs zase cenu pro největšího gentlemana.

Kariéru v kanadsko-americké profilize zakončil s průměrem přes bod na zápas, řádil třeba s Pavlem Burem ve Vancouveru. Ano, on je oním čtvrtým esem Canucks zmiňovaným v titulku. Mimochodem, jeho jméno najdete mezi 29 členy Triple Gold Clubu.

Skončí jeho třináctileté čekání a přidá se k Buremu ve Dvoraně slávy?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter