Každý se rve, aby se ukázal, říká o AHL David Kaše. Co mu Voráček poradil před debutem?

Mladý útočník David Kaše patří mezi české naděje, které usilují o stálé místo v NHL. Třiadvacetiletý rodák z Kadaně, který je aktuálně na hostování v Karlových Varech, vloni zapsal prvních šest startů v nejlepší hokejové lize světa. Co mu před debutem radil zkušený Jakub Voráček? Jaké prostředí čeká hokejistu na farmě v AHL?

Davide, jak se liší život ve Spojených státech oproti tomu v Česku?

Myslím, že život hokejisty je všude stejný. Ráno tréninky, oběd, spánek a nějaké vycházky. Já to nějak neřeším.

Jak organizace pomáhá hráčům, kteří například přichází do NHL z Evropy?

Je tam velký servis, v NHL to byl úplný luxus, vždyť je to nejlepší liga na světě. Mají tam úplně všechno – přes jídlo po výstroj. Na farmě byl servis také parádní. Co jsem potřeboval, to mi zařídili, akorát tam je těžké to, že když začíná sezona, tak je problém s bydlením. Je tam týden, pět dní na to zařízení, protože se potřebujete před začátkem sezony zabydlet. To je úplně nejtěžší, nájmy tam jsou dost tučné.

Je pak určitou motivací na farmě dřít o to více, aby si hokejista vybojoval stálé místo v prvním týmu?

Samozřejmě. Farma je podligou NHL, každý má k té nejlepší lize kousek. Ta motivace je tam pro každého, každý se rve, aby se mohl ukázat. Můžu říct, že se tam hraje i dost na sebe, aby byl první, kdo půjde nahoru když se někdo zraní. Je to byznys, občas vám tam hází klacky pod nohy. Na to ale nesmíš koukat, musíš bojovat sám za sebe a snažit se probojovat nahoru. Není to vůbec jednoduché, těch hráčů je tam iks, každým rokem přibývají další, třeba mladí po draftu. Základna je tam velká, potřebuješ k tomu i štěstí.

Promítá se to i do kabiny? Máte vy osobně zkušenost, kdy vám někdo hodil klacky pod nohy?

Zrovna já mám s kluky parádní vztah. Vím ale, že tam byly nějaké případy, že tam něco trochu jiskřilo. U nás v týmu si zrovna myslím, že všechno klapalo v pohodě, jeden druhého jsme se i zastávali.

Vám zpočátku dost pomáhali čeští spoluhráči (Voráček, Neuvirth, Gudas), ze kterých u Flyers zůstal pouze Jakub Voráček. Jak na to vzpomínáte?

Pro mě to byly hrozně krásné chvíle. Když jsem tam poprvé přiletěl na operaci, tak v tu chvíli už tam byl Míša Neuvirth, který byl také po operaci. Pak tam přišel i Gudy. To vám nesmírně pomůže, protože jste tam sám a nikoho neznáte. Kluci si vás vezmou pod křídla, všechno vám ukáží a najednou z vás spadne ten stres, protože i ti ostatní hráči vidí, že se bavíš s hráči NHL, že nejsi žádný otloukánek. Tohle mi pomohlo už na prvním kempu. Všichni tři kluci mi při vstupu do NHL strašně pomohli a jsem jim za to vděčný.

V loňském ročníku jste do National Hockey League nakoukl vůbec poprvé. Co vám před debutem říkal právě třeba Jakub Voráček?

Pamatuji si, že jsem za nimi letěl do Colorada na trip, ani jsem nestihl trénink a před zápasem jsem šel vlastně jen spát. Kuba Voráček mi řekl jen jedno – ať nemám žádný stres, užívám si to a hraji vlastní hru, ať se snažím ukázat co nejvíce a nebojím se

Říká se, že většinou nervozita odpadne při prvním střídání. Je to tak?

Ano. Tréma tam trochu byla, vždycky je, ale taková ta zdravá. Tam byla trochu větší, ale myslím si, že jsem to zvládal dobře. Pro mě bylo nejdůležitější, abych při tom kolečku pro nováčky nezakopl a trefil bránu, což se mi podařilo (smích).

Jakým kapitánem je Claude Giroux?

Claude je kapitán na svém místě. Ještě tam byl Couturier, Hayes a Voras, to jsou takoví čtyři vůdci té kabiny. Nemyslím si, že to je o jednom lídrovi, z těch starších kluků je jich tam více. Měl jsem k nim ze začátku strašně velký respekt, protože vidíte hvězdy NHL, které už mají něco za sebou. Když ale začnou vtipkovat, tak ten respekt trochu i spadne. Je sranda být s nimi, jsou to úplně normální lidé jako všichni ostatní.

Nezklamalo vás, že jste nedostal šanci s týmem odcestovat na vyřazovací část do bubliny?

V hlavě jsem to měl. Dostal jsem nějaké zápasy nahoře, takže jsem ze začátku byl zklamaný. Pak jsem to bral tak, že v srpnu mohu začít trénovat v Česku, takže to ze mě opadlo. Samozřejmě, že když je možnost být krůček od NHL, nikdy nevíte, kdy se kdo zraní, tak to mrzí. Bral jsem to ale tak, jak to je a určitě jsem si nad tím nelámal hlavu, protože to je zbytečné. Zase mě to více motivuje pracovat dál a zlepšovat se, abych tam příště byl. Je to boj, byznys. Buď vás zavolají, nebo ne.

Flyers během sezony zasáhla nepříjemná zpráva o zdravotním stavu Oskara Lindbloma. Pro celé mužstvo byl během toho boje velkou motivací...

Byla to špatná zpráva pro nás všechny. Myslím si, že to zasáhlo úplně všechny, nikdo tohle nikomu nepřeje. Já jsem z toho byl dost špatný, protože ho znám už dlouho. Hrál jsem proti němu od šestnáctek na reprezentaci, je to hlavně parádní a hrozně hodný kluk. Bohužel se stalo, co se stalo, je to život. On je ale kluk, který bojuje a teď momentálně je vše, jak má být. Hlavně, ať se nic nevrací, všichni mu drželi pěsti a hráli jsme a bojovali za něj.

Ukázalo se tam, co ti Američané umí. Fanoušci, různé bilboardy... Ta organizace se semkla, bojovali jsme za něj. Měli jsme nášivky na dresech, různá trička. Ať jsme hráli kdekoliv, všude měl svoje vlastní místo. Je to pašák, že to zvládl.

Citace: Podcast HC Energie Karlovy Vary

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter