Kam zmizel Joe Colborne?

Joe Colborne odehrál za Calgary Flames tři sezóny. Po čas svého tamního působení se těšil značné oblibě u svých spoluhráčů. Byl původním majitelem domu, kam se později přestěhoval Johnny Gaudreau, kterému pomohl v jeho začátcích v NHL. Angažoval se v charitativní činnosti, když organizace pod jeho záštitou – Colborne’s Forces – generovala finanční prostředky na nejrůznější dobročinné programy. Pro svoji otevřenou povahu, bystrou mysl a vtipnost patřil mezi oblíbence novinářů.

Colborne opustil Plameny jako volný hráč po své nejvydařenější sezóně 2015-16, kdy nastřádal celkem 44 bodů (19+25) v 73 partiích. Ve svých 26 letech byl připraven vystoupat na vrchol své kariéry.

Jenže v ročníku 2017-18 zmizel z hokejového světa. Řada lidí, včetně těch, kteří ho zbožňovali v organizaci Flames, netušila proč.

Proslýchalo se, že nemůže hrát kvůli zranění zad, které jej omezovalo již v předchozí sezóně, kterou odehrál za Colorado Avalanche.

Pravý důvod byl horší. Colborne utrpěl otřes mozku.

„Dobré dny už dnes převažují nad těmi špatnými,“ říkal Colborne v březnu 2019 během rozhovoru z Denveru, kde pokračovala jeho rekonvalescence. „Pořád jsou ovšem dny, kdy se probudím a říkám si: ‚Páni, co se to se mnou děje?‘ Pak se probudím další den a cítím se  zase na 99 procent v pořádku.“

Colborne se v Calgary stal obětí platového stropu. Ve strachu z toho, jak vysoký může být arbitrážní nález, mu Flames neučinili kvalifikační nabídku. Tamní rodák tudíž následně podepsal dvouletý kontrakt na 5 milionů dolarů s Avalanche jakožto neomezený volný hráč.

V juniorském věku strávil dva roky hraním na denverské univerzitě. Spojení Colbornea s Avs tak vypadalo osudově, zvláště když hned při svém debutu za Colorado zaznamenal hattrick.

Pohříchu od toho okamžiku to šlo s jeho kariérou z kopce. V následujících 61 zápasech totiž vstřelil jeden jediný gól, což bylo poznamenáno právě zraněním zad, které jej  omezovalo při střelbě i bruslení.

Na začátku následné sezóny 2017-18 se nevešel do A-týmu a skončil na farmě v San Antoniu, kde odehrál 13 zápasů, zapsal 4 body a pak…

Pak zmizel.

Podle samotného Colbornea došlo v té době hned k několika nešťastným událostem.

„V létě jsem hodně trénoval, ale přípravný kemp stál za prd,“ vzpomíná Colborne. „Brzy jsem zjistil, že se ocitám mimo plány Avalanche. Doufal jsem, že se v AHL jen nějaký čas zdržím a pak se s organizací dohodnu, aby mě někam vyměnili.“

Jenže 10. listopadu 2017, ve čtvrtém utkání pětizápasového tripu, se Colborne dostal do zdánlivě nevinné kolize s Andreasem Martinsenem z Rockfordu Ice Hogs.

„Bylo to velmi podobné hitu Sidneyho Crosbyho (ve Winter Classic),“ popisuje. „Prostě zcela neúmyslné. Nebyl jsem na puku, tak to bylo spíš nečekané. On (Martinsen) mě jen trefil ramenem do brady a já jsem normálně utkání dohrál. Trochu mě sice bolela hlava, ale cítil jsem se docela dobře, tak jsem hrál i druhý den. Jenže den poté, když jsem vyzvedával svoji přítelkyni na letišti, mi začalo něco být - něco divného. Sedl jsem si na gauč, zapnul televizi, abych se podíval na fotbal, a najednou se televize dala do pohybu. Točila se mi hlava a měl jsem závrať. Cítil jsem se jako na lodi.“ 

Nejenže Colborneovo zranění připomínalo to, co Crosby utrpěl na Winter Classic při kolizi s Davem Steckelem z Washington Capitals, ale též léčba probíhala podobně. 

Colborne podle svých slov totiž navštívil v průběhu sezóny 2017-18 čtyři nebo pět různých specialistů v naději, že se v určitém okamžiku bude moci vrátit na led. Nakonec – na doporučení svého agenta J. P. Barryho – navštívil stejnou chiropraktickou neurologickou kliniku, která právě Crosbymu pomohla vrátit se k hokeji. 

„Praxe je v případě takových zranění taková, že hráč nejprve navštíví lékařské specialisty na otřes mozku, kteří spolupracují s NHLPA,“ uvádí Barry. „Jsou to špičky ve svém oboru. Stav Joea se pod jejich dohledem o něco zlepšil, ovšem posléze zase zhoršil. Tak jsme se začali poohlížet po jiných možnostech. Navštívili jsme Carrickův institut, kde mají alternativní možnosti - jiný přístup k rehabilitaci mozku.“

Toto rozhodnutí znamenalo podle Colbornea zlom v jeho uzdravení. 

„Opravdu mě vrátili k životu,“ vzpomíná. „Třetí nebo čtvrtý den jsem volal rodičům a přítelkyni: ‚Nebe je zase modré.‘“

Bohužel, tak modré zase nebylo.

Mezitím Colborneovi vypršela smlouva s Coloradem, takže se stal opět volným hráčem. Následující léto se velmi tvrdě připravoval s vidinou, že pokud přijde nabídka, bude připraven pokračovat ve své hokejové kariéře. 

„Jenže už během letní přípravy jsem začal mít opět zatracený závratě,“ spílá Colborne. „Vrátil jsem se do institutu, kde mi opět pomohli, ale ne natolik, abych mohl bruslit. Tehdy padlo rozhodnutí, že to načas zabalím a zkusím se plně uzdravit.“

To nebyl šťastný konec Colbornova příběhu, který začal, když byl jako 16. v pořadí vybrán při vstupním draftu 2018. Boston Bruins jej přitom volili jen o jednu volbu později za hvězdným bekem Erikem Karlssonem.

V organizaci Medvědů odehrál necelou sezónu, než byl v únoru 2011 vyměněn do Toronta Maple Leafs za Tomáše Kaberleho. Za Javorové listy ovšem Colborne odehrál jen 16 zápasů.

Následoval trejd do Calgary, kde prožil nejlepší část kariéry. V play-off 2015, kam se Flames probojovali poprvé od roku 2004, kdy si zahráli finále Stanley Cupu, vytvořil produktivní útok, který novináři nazývali BBC line. Vedle Colborna tehdy bruslil tvořivý Mikael Backlund a důrazný Sam Bennett.

Během tamního angažmá si Colborne často zahrál i s Michaelem Frolíkem nebo Lancem Boumou. Později mu herní čas narůstal vedle vycházejících hvězd Gaudreaua a Seana Monahana.

Právě tito dva tehdy talentovaní mladíci se však stali příčinou Colborneova odchodu z Calgary, kde k jejich udržení museli šetřit dolary, které posléze chyběly na smlouvu pro urostlého křídelníka.

Následovala zmiňovaná štace v organizaci Colorada se smolným zápasem v Rockfordu.

Ještě v roce 2019 si Colborne pohrával s myšlenkou, že se vrátí k profesionálnímu hokeji. 

„Pro Joea bylo nejtěžší zjištění, že se hra od doby, kdy hrál naposledy NHL, zrychlila,“ přiznává Barry. „Byl stále relativně mladý, ale cesta k podpisu kontraktu s nějakým týmem v NHL vedla pouze přes AHL. Nabízela se sice varianta účasti na tréninkovém kempu nějakého mužstva, ale ta nakonec nevyšla.“ 

Colbornovy zkušenosti s chiropraktickou neurologií alespoň připomněly zkušenosti jiného bývalého hráče Flames – Garyho Robertse – který odešel do hokejového důchodu po sezóně 1996-97 kvůli opakujícím se problémům s krkem. Roberts se tenkrát také obrátil na alternativní lékařskou léčbu, když vyhledal chiropraktika v Colorado Springs, aby mu bolest krku zmírnil, a nakonec na sobě rok usilovně pracoval, aby se mohl vrátit do NHL. Po 20ti měsíční přestávce se skutečně vrátil a nakonec v NHL odehrál dalších 12 sezón.

Mohl Colborne Robertse napodobit? 

„To byl můj plán,“ říká Colborne, „Být dobře připravený na kemp a ukázat někomu, že jsem stále schopen hrát na úrovni NHL. Pokusit se navázat tam, kde jsem skončil s Flames. Doufal jsem, že mi někdo šanci dá. Ale fyzicky jsem se během léta začal zhoršovat. Dostal jsem se jednoduše do bodu, kdy jsem si řekl: ‚Víš co? Tohle nemá smysl.‘“ 

Colborne se i kvůli svému vřelému vztahu k lidem dal na podnikání a k vrcholovému hokeji se již nikdy nevrátil.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter