Ještě jeden zlatý večírek pro Fleuryho? Veterán má nakročeno do Pekingu!

Když Marc-André Fleury dumal nad tím, zda pověsit brusle na hřebík, nebo přece jen začít od píky na nové adrese, ulehčilo mu rozhodování jedno čínské město. Ano, samotná metropole jménem Peking. Právě tam se za pár měsíců odehraje olympijský hokejový turnaj. A populárního gólmana lákala představa, že by coby čerstvý vítěz Vezinovy trofeje mohl proniknout do kanadského výběru. I díky tomu přijal chicagskou misi. Teď je cestě za pěti kruhy o krok blíž.

Šest.

Tolik brankářů je na rozšířené soupisce zámořské hokejové velmoci. A Pierre LeBrun informuje, že jde o Careyho Price, Jordana Binningtona, Darcyho Kuempera, MacKenzieho Blackwooda, Cartera Harta a právě Fleuryho.

Tři se do Pekingu podívají, tři ostrouhají. Bude platit otřepané "mládí vpřed"? Nebo dostanou prostor zkušenosti? A co když rozhodne jen a pouze aktuální forma? Kdo ví, to už je na Dougu Armstrongovi, generálním manažerovi Team Canada.

Ano, tomu Armstrongovi, pro jehož klub vychytal Binnington Stanley Cup. Armstrong  ostatně svou víru v Binningtona ukázal letos na jaře, když svérázného borce podepsal na dalších šest let za 36 milionů dolarů. St. Louis má zkrátka jedničku pořešenou.

A co kanadská repre? Pokud by Price hrál (momentálně figuruje v asistenčním programu NHLPA) a byl ve formě, patrně by si málokdo dovolil pochybovat o jeho roli gólmana číslo jedna. Pro zemi javorového listu už vychytal Světový pohár i jedno olympijské zlato.

Stejný cenný kov má ve sbírce o Fleury, ten se ale v roce 2010 vůbec nedostal mezi tři tyče. Ve Vancouveru nejprve čapal Martin Brodeur, v samotném závěru turnaje před ním dostal přednost Roberto Luongo. Mimochodem, ten je jedním z Armstrongových asistentů.

Bude "Bobby Lou" držet frankofonní kliku a zalobbuje za Fleuryho? Ten zatím k tomu nedal Luongovi příliš důvodů. Do sezony nevstoupil v barvách Blackhawks zrovna přesvědčivě. Do jisté míry platí daň za to, že se obměněný mančaft sehrává, vše si sedá.

Když před pár dny přišla mezi Fleurym a zámořským novinářem Robem Rossim řeč na téma olympiáda, prohodil: "Víte, hry v roce 2010 pro mě byly úžasným zážitkem, i když jsem nechytal. Moc rád bych jel do Pekingu, bylo by hezké si vybojovat flek v nominaci."

Fleury zkrátka projevil výrazný zájem o start pod pěti kruhy. Zároveň ovšem podotkl, že se myšlenkami na mimořádně prestižní turnaj nechce svazovat. "Nechodím do brány s tím, že si říkám: Chytej skvěle, abys mohl jet na olympiádu," ujišťuje.

Ví, že jeho současnou misí je vyhrávat zápasy pro Černé jestřáby. Když se mu bude dařit, pozvánka velmi pravděpodobně přijde. Ono olympijské vábení ale těžko z hlavy vytěsní, obzvlášť takhle na sklonku kariéry. Vždyť je nad slunce jasné, že je to jeho poslední příležitost.

Dočká se stejného happyendu jako v případě Veziny, kterou dobýval celé roky, až přece jen uspěl? Konkurence není nejsilnější (s ohledem na situaci kolem Price), ale Fleuryho největším soupeřem je v tuto chvíli on sám. A opravdu bídný start ve Windy City. 

Průměr obdržených branek k šesti by neobstál ani v osmdesátkách.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter