1989-1990: 1851 bodů „Velké jedničky“

Nečekaným vítězem vyrovnané NHL se stali Boston Bruins, kteří jako jediní překročili stobodovou hranici. Tato sezóna by se dala nazvat návratem Velké šestky, protože vítězství v divizi si po čtyřiceti letech vybojovali hokejisté New York Rangers, ale v play off se už tolik neprosadili. Tam se ve finále utkal vítěz ligy Boston Bruins s Edmontonem Oilers, v jehož dresu se mimořádně dařilo Marku Messierovi. Ten získal Hart Trophy i Lester B. Pearson Award a byl tedy nejplatnějším hráčem jak podle názoru reportérů, tak i svých kolegů. Jako kapitán pak dovedl svůj tým k pátému triumfu ve Stanley Cupu. Edmonton tak dokázal, že může být úspěšný i bez Gretzkyho. Ve finále Stanley Cupu došlo k ještě jedné zajímavé události a současně k vytvoření dalšího rekordu. První finálový duel totiž trval 115 minut 13 vteřin a stal se nejdelším finálových zápasem historie poháru. Nás může těšit, že jej ukončil československý reprezentant a ve finále hráč Oilers, Petr Klíma. 

Wayne Gretzky se opět vrátil na trůn kanadského bodování. K zisku Art Ross Trophy mu stačilo 'pouhých' 142 bodů. Důležitější ale bylo, že 15. října 1989 v Edmontonu překonal historický rekord Gordie Howea v počtu bodů získaných za celou kariéru v NHL. Stalo se tak tři sekundy před koncem normální hrací doby, kdy z přihrávky spoluhráče D. Taylora překonal domácího brankáře B. Ranforda a vyrovnal stav utkání na 4:4. Utkání bylo v zápětí přerušeno slavnostním ceremoniálem, kterého zúčastnili významné osobnosti jak NHL tak Gretzkyho osobního života: John Ziegler (předseda NHL), Gordie Howe, Bruce MacNall (majitel Kings), Gretzkyho rodiče a manželka Janet. V krátké řeči Gretzky poděkoval všem fanouškům a spoluhráčům, kteří se na rekordu podíleli. V prodloužení přidal Gretzky ještě jednu branku, čímž rozhodl utkání zcela ve prospěch hostujících Kings. Gordie Howe, který byl rekordmanem od 16. ledna 1960, kdy překonal do té doby nejlepší výkon Maurice Richarda: 946 bodů, nasbíral za dvacet šest sezón v NHL 1850 bodů. Potřeboval k tomu 1767 utkání. Gretzky jich potřeboval o téměř tisíc méně: 780 za pouhých jedenáct sezón. Králem ligových střelců se však nestal. Tam byl nejúspěšnější hráč St. Louis Blues Brett Hull, syn slavného bombarďáka Bobby Hulla. Brett se tak stal prvním synem historie NHL, který dokázal obhájit pozici svého otce. Navíc totéž dokázal v Lady Byng Trophy, kterou jeho otec získal v roce 1965.

Tento rok měl mimořádný význam z hlediska účasti našich hokejistů v nejvyšší kanadsko-americké lize. Změna režimu po listopadu 1989 odstranila dřívější bariéry v přestupech kvalitních hráčů z naší ligy do NHL. Ročně bylo kanadsko-americkými kluby draftováno okolo osmi našich hráčů. První draft po 'sametové revoluci' zaznamenal explozi. Na seznamu bylo dvaadvacet našich hokejistů. Petr Nedvěd (Vancouver) jako č. 2 a Jaromír Jágr (Pittsburgh) jako č. 5.

Otevřely se i brány sovětským, později ruským hráčům. Měli však brzy problémy z odlišného životního stylu. Tyžnych putoval do farmy Edmontonu hned po tréninkovém táboře. Časem ho do nižší soutěže následovali Starikov (New Jersey) a Prjachin (Calgary). Osmatřicetiletý Balderis proseděl většinu zápasů na střídačce Minnesoty. Mylnikov chytal v Quebecu pouze pětkrát. Neoslnil ani známý Krutov ve Vancouveru. Larionov ve stejném týmu si vedl lépe a držel se v horní polovině bodování mužstva. Kritizováni byli slavní obránci Fetisov a jeho letitý spoluhráč Kasatonov, oba New Jersey Devils. Výjimkou byl uprchlík Mogilnyj, který v Buffalu nezklamal, i když zpočátku vzbuzoval pozornost zejména žádostmi o ten či onen sportovní vůz. Očekávání splnil Makarov v Calgary Flames, ziskem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka: s obránci si na ledě dělal, co chtěl a stal se tvůrčím duchem prvního útoku Flames, v němž nastupoval s Nieuwendykem a Robertsem. Díky vysokému počtu asistencí se zpočátku držel hodně vysoko v tabulce nejproduktivnějších hráčů, časem však poněkud vyklidil pozice. Zvlášť poté, co mu kouč Crisp domluvil, aby si kluziště nepletl s jednosměrnou ulicí a začal také bránit.