E jako Ehlers, e jako emoce. Dánem cloumaly, když přišla řeč na Winnipeg

Hlas se mu třásl, měl co dělat, aby nespustil stavidla. Silný, krásný moment, a dokonalý doklad toho, že Nikolaj Ehlers není tuctový přeběhlík, co šel za lepším. Ne, čerstvý šampion opouštěl loni v létě kanadskou provincii Manitoba s těžkým srdcem. Měl sen zvítězit s Jets, moc a moc s nimi toužil uspět. Jenže když ani dekáda pokusů nevedla k cíli, kývl Carolině. Ne čistě kvůli penězům, ale s vidinou, že udělá vše pro to, aby se s Hurikány dotkl stříbrného poháru. Patos? Jistě, ale zároveň pravdivá výpověď o "Mouše". Posile, která neměla mouchy.

Když před sezonou přicházel, uvědomoval si všechnu tu tíhu.

Vždyť podepsal na šest let, platem nepřekonal z celé soupisky jen Sebastiana Aha!

A přidal se ke klubu, který hrál od roku 2019 třikrát finále Východní konference.

"To, že jsou očekávání vysoká, to je v pořádku. Sám na sebe mám značné nároky. Chci na kluzišti předvést, co umím," říkal.

Předvedl to hned ve své první sezoně u Canes, jak v základní části, tak v play-off. Vždyť třeba jen samotné finále zakončil se ziskem devíti bodů! Čtyřikrát skóroval, byl autorem i té úplně poslední trefy.

Pečeti, která stvrdila fakt, že se stříbrný pohár vrací po 20 let do Raleighu.

Propadl přívalu radosti. Když ovšem pak mluvil se zámořskými reportéry, přepadla ho i lítost. Byl to pro něj totiž hořkosladký večer. Okamžitě mu vytanulo na mysl, že měl vroucí přání získat tuhle nablýskanou trofej už pro oddané fandy Winnipegu.

"Miloval jsem to tam. A mrzí mě, že jsem s Tryskáči vyhrát nedokázal. V mém srdci je pro tyhle kluky, pro tamní příznivce i celé město zvláštní místo. Jsou pro mě jako rodina," říkal, zatímco ho přemáhaly všechny ty protichůdné pocity. 

"To Jets mi dali šanci hrát v NHL. Nemohu hu jim být vděčnější. V létě jsem udělal opravdu těžké rozhodnutí. Těch deset let, co jsem ve Winnipegu strávil, zbožňuju. Je to výjimečné období," dodal.

Hokejový grál dobyl za dohledu rodiny, v čele s tátou Heinzem, šedesátníkem, jehož povoláním je.. hokejový trenér.

Ehlersovi dorazili už na zápas číslo 5 proti Vegas a viděli od Nikolaje tři body! Jenže ten místo toho mluvil o dvou vyloučeních za zdržování hry. O momentech, ve kterých hrála roli spíše smůla než cokoliv jiného.

Přesto si devětadvacetiletý forvard sypal popel na hlavu: "Byl to patrně můj nejhorší výkon za celé vyřazovací boje!" Tolik trnul, když seděl "na hanbě". Tak je na sebe přísný. Má v sobě pokoru.

Kouč Hurikánů Rod Brind'Amour to tak kriticky neviděl, naopak vypíchl Ehlersův obří přínos. 

A směrem k oněm trestům na dálku mrkl na Heinze, mimochodem vůbec prvního borce z Hamletovy vlasti, co byl draftován do NHL: "Jsem rád, že je to kolega z branže. Vím, že o tohle bude postaráno..." 

Heinz je v Síni slávy dánského hokeje. Nepochybně tam jednou zamíří i jeho nejmladší syn. 

Ten, který symbolicky vrátil Vegas porážku z konferenčního finále z roku 2018. Tehdy to podle jeho vlastních slov byla cenná lekce. To hrával ještě za Tryskáče.

Teď porazil Zlaté rytíře ještě o stupínek výš. V rozhodující sérii o "starý křapáč". A učinil pro to všechno, co svedl. Přesně tak, jak sliboval, když přicházel z Winnipegu: "Každý večer udělám pro vítězství maximum."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter