Dobeš: Já a hrdina? Kdepak! Jsem jen gólmanský svéráz, co teď půjde domů a pustí si Hru o trůny

Tribuny bouřily, skandovaly jeho přezdívku "Dobie, Dobie, Dobie" a on doširoka roztáhl koutky. Takhle chutná hokejová euforie. S kapkou dojetí. Jakub Dobeš zase jednou zazářil na ledě, co mnohým svazuje tkaničky u bruslí k sobě, láme hole a třese s koleny, a dál dobývá srdce fanoušků Montrealu. V kleci Canadiens evokuje velikány, jako třeba Patricka Roye, nejen zákroky, ale také neústupností, zápalem a vzácným kumštem předvádět to nejlepší, když je v sázce nejvíc. Vždyť už šestkrát za sebou neinkasoval ve třetí třetině! "Ale hrdina nejsem," povídá.

Dobeš zůstává betony na zemi.

Nemachruje, byť na ledě umí působit hodně sebevědomě, troufale.

Postará se sám o sebe, udělá si kolem brankoviště pořádek, vysvětluje slovně i hokejkou. Klidně se vydá daleko ze svého panství a vystřihne riskantní, ovšem efektní rozehrávku. Nerozhází ho ani ataky od soupeřů, naopak se klidně ožene zpátky.

Ten royovský esprit z něj místy kape (a to nejen kvůli živému obrazu v paměti fajnšmekrů, kterak Roy udělal kličku Waynu Gretzkému), byť tu samozřejmě nikdo nesrovnává celoživotní dílo fenomenální Kanaďana se stále jen prvními vlaštovkami ostravského rodáka.

Psychicky odolný borec, i díky mentálnímu kouči, je každopádně jednou ze senzací letošních vyřazovacích bojů. Vnímá to stejně? Kdepak. Odmítá nálepky. Necítí se jako hrdina. Zůstává sám sebou.

"Jsem to pořád já. Jsem jen svérázný brankář, co se snaží zastavit puk. Věřte mi, já se za hrdinu ani náhodou nepovažuju... Vždyť teď půjdu domů, najím se, pustím si Hru o trůny a půjdu spát. Na tom skutečně nic heroického nevidím," povídá Dobeš, který možná nemá dokonalý styl a zažil už večery, kterému těžce nevyšly, ovšem v klíčové fázi sezony se stává trumfovým esem Habs.

Poslední představení? 26 zákroků, třetí hvězda večera. Celkově? Úspěšnost 91,8 procenta, šest výher!

Montreal v něm má nejen magnet na puky, ale také někoho, kdo se dostává protivníků do hlavy. Marně ho provokoval Nikita Kučerov, naopak to byl hvězdný Rus, který v úvodní rundě pohořel. 

Dobešovo označení se za "goofy goalie", tedy maskovaného svéráze, hodně rezonuje. Svou bezprostředností odzbrojil novináře, experty, veřejnost. A také spoluhráče, kteří mají za to, že se čahoun z hokejové rodiny dokonale vystihl.

"Je to hodně trefné," povídal montrealský kapitán Nick Suzuki, s pobaveným výrazem. "Je svůj a my někoho s takovou sebedůvěrou potřebujeme," dodal.  Znamenitý bek Lane Hutson souhlasí: "Je to pravda, nemohl to říct lépe. Ale je to fakt vtipné."  A Caule Caufield?  Ten se smál také: "Jsem rád, že to takhle řekl on sám. Je to zábavný kluk a odvádí pro nás neuvěřitelné výkony. Drží nás každý večer ve hře."

A to si Dobeš vše vydřel, nikdo mu neumetl cestičku, naopak neustále musel přesvědčovat o svém umění, upevňovat si či znovudobývat pozici, porazit konkurenty. Zkušenějšího Sama Montembeaulta i opěvovanějšího Jacoba Fowlera.

Radost a možná i určité zadostiučinění z toho, že je to právě on, kdo momentálně stojí mezi třemi tyčemi a vítězí, a to i v kulisách, které nejsou pro každého, to vše najdete v onom ryze upřímném úsměvu.

V jedinečném zhmotnění jeho slov o tom, že aréna Canadiens je to nejlepší místo na světě, kde hrát hokej.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter