bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Cesty do NHL: Petr Nedvěd – mladickým riskem ke skvělé kariéře

18. listopadu 2021, 10:00

Jiří Lacina

Jeden z posledních hokejových uprchlíků. Co před 25 lety Václav Nedomanský načal, to dokončovali v revolučním roce hráči, kteří bohužel neměli tušení, že za pár měsíců by směli odejít volně.

Úplně poslední byl Tomáš Kapusta, který požádal o azyl v Kanadě 3. listopadu 1989. Edmonton ho draftoval už o čtyři roky dříve, velkou radost ale ze zájmu svého hráče neměl. Za pár týdnů totiž jednali Olejáři o legálním příchodu Vladimíra Růžičky a příchod Kapusty mohl všechno ohrozit. Zlínský rodák si nakonec NHL nezahrál. Po třech letech (1989-92) na farmě odešel do finské SM-liigy.

Posledním českým emigrantem, který v NHL nastoupil, tak byl obránce Jiří Látal, jenž působil v letech 1989-92 ve Philadelphii. Jen pár měsíců před ním, necelý rok před sametovou revolucí, se odpojil od svého dorosteneckého mužstva v Kanadě Petr Nedvěd. „Pro mě to byla cesta za snem, nic jiného. Lépe to dopadnout nemohlo,“ nelitoval svého rozhodnutí v někdejším rozhovoru pro Radiožurnál.

Úvaha odejít v něm dozrávala od nějakých patnácti let. „Pamatuju si Jirku Hrdinu. Hrál za Calgary a Pittsburgh, ale bylo to na konci kariéry. To jsem nechtěl.“ Otec i brácha fungovali v hokeji. S bratrem si byl velmi blízký. Také proto se nerozhodoval snadno. „Největší strašák byl, že jsem nevěděl, kdy uvidím rodiče, bráchu. Že jsem měl dvacet kanadských dolarů v kapse, to byla druhá věc, to mě v tom věku tolik netrápilo.“

Šance odejít se naskytla, když odletěl s Litvínovem na turnaj do kanadského Calgary. Šlo o klání patnácti, šestnácti a sedmnáctiletých kluků. Nedvěd slavil sedmnáctiny před měsícem. Na turnaji vyhrál produktivitu a projevil se jako jeden z nejlepších světových hráčů svého ročníku. Litvínov vyhrál a chlapci si užívali poslední den, když jim jejich spoluhráč sdělil, že se s nimi domů nevrátí. „Zůstávám, zítra ráno se na letišti neuvidíme,“ řekl kamarádům.

Nikdo ho nebral vážně! Jenomže on si za ty tři týdny v Kanadě mezi místními českými ex-patrioty našel kamaráda, který mu zásadně pomohl. V noci pro něj přijel autem. „Odvez mě z Calgary,“ požádal ho Nedvěd. Odjeli do Banffu, kde se přihlásil na policii. Úředníci byli sedmnáctiletým emigrantem pořádně zaskočeni. Dopravili jej na hotel, kde ho zamkli a nařídili neotvírat, dokud neuslyší trojí zaklepání.

Nic takového jsme zatím nezažili!

Byl stále mladý na draft, natož na samotnou NHL. O to byly první měsíce za mořem těžší. Neměl profesionální kontrakt ani podporu klubu slavné ligy jako jeho předchůdci, žádný manažer mu nenabídl ve svém domě přístřeší. V kapse jen těch dvacet dolarů.

Dokonce i možnost zahrát si juniorský hokej se táhla. Teenager bez povolení hrát, kluby se bály sankcí. Jako junior by ve své situaci musel počkat 18 měsíců! „Je těžké to posoudit, nic takového jsme zatím nezažili. Záleží na reakci české federace a něco mi říká, že nebudou nadšeni,“ soukal ze sebe Murray Costello, tehdejší prezident Kanadské hokejové amatérské asociace. 

Proč se celou věcí zabýval nadřízený hokejových amatérů? V tom je právě klíč a rozdíl oproti předešlým uprchlíkům, jako byli bratři Šťastní. Nedvěd neměl podepsanou profesionální smlouvu. Ve svém věku ani nemohl mít. „Byli to profesionálové, čistý obchod,“ připomněl Costello v lednu 1989 pro Toronto Star. „S hráčem nižší úrovně je to jiné.“

Takže krušné začátky. Za první pomoc vděčil mladý uprchlík rodině Peštových. Český stavitel měl velký dům, kde našel s manželkou místo pro dalšího krajana snadno a rád. Paní Peštová byla navíc skvělá kuchařka, Nedvědovi tady nic nechybělo. Na pozvání Refugee Determination Board se účastnil imigračních procedur i náš redakční kolega Petr Adler, žijící v 300 km vzdáleném Edmontonu. Když pomohl vyřídit nutné náležitosti, pohnuly se ledy i v hokejové oblasti.

Odvahu nakonec sebrali v Seattlu, kam se posléze Nedvěd mohl připojit. Mezitím se držel kamaráda a trénoval v Albertě. K Seattle Thunderbirds ve WHL se přidal na podzim 1989. V nadcházející sezóně zde v 71 zápasech nasbíral 145 bodů (65+80) a skončil čtvrtý mezi ligovými střelci a šestý v produktivitě. Výše postavení hráči byli i o několik let starší.

Sedmnáct let, šest dresů

Nedvědovy akcie tím vyletěly hodně vysoko. Na draftu šel v létě jako celková dvojka, tři místa před Jaromírem Jágrem, o kterém si tehdy některé kluby NHL myslely, že nebude chtít hned v osmnácti odejít za moře. Jelikož už se psal rok 1990, nechyběli u té slávy Petrovi rodiče.

Úvodní rok ve Vancouveru byl těžký. „Poprvé v životě jsem si připadal, jako když někam nepatřím. Nehrál jsem tolik, necítil jsem se šťastný,“ řekl k premiérové sezóně, v níž nasbíral jen 16 bodů (10+6). Zlepšení přicházelo postupně. Ve třetím roce prorazil 71 body; parádní střelu švihem přetavil v 38 gólů, s nimiž byl za Pavlem Burem druhým nejlepším střelcem Canucks.

Po problémech během jednání o nové smlouvě, kdy klub nenabídl ani půlku toho, co s agentem požadovali, a další nabídka byla ještě nižší, odmítl Nedvěd za kanadský tým víc nastoupit. „Mám v mužstvu hodně přátel, jimž přeju to nejlepší. Problémy mám s managamentem a osobní problémy s Patem Quinnem,“ řekl tehdy novinám.

Stálo ho to většinu ročníku 1993-94. Nebyla to jediná dlouhá pauza kvůli smlouvě. Při složitých jednáních s Pittsburghem v letech 1997-98 vypustil dokonce rok a půl. Postupně prošel Vancouver, St. Louis, Pittsburgh, Edmonton, Phoenix, Philadelphii.

Stanley Cup nikdy nevyhrál, individuální vizitku ale zanechal výbornou. V sezóně 1995-96 nasbíral v Pittsburghu 99 bodů. Jelikož Davidu Pastrňákovi nepřejí okolnosti, je to po Jaromíru Jágrovi stále nejlepší český sezónní výkon.

V dubnu 1996 rozhodl památný, čtyřikrát prodlužovaný zápas play off proti Washingtonu, toho času třetí (aktuálně šestý) nejdelší duel ligových dějin. Rozhodnutí padlo v čase 139:15. Výborné období zažil v New Yorku, kde si pořídil bydlení na Manhattanu a s Radkem Dvořákem a Janem Hlaváčem vytvořil skvělou českou lajnu.

V letech 1990-2007 odehrál Petr Nedvěd v NHL celkem 16 sezón. V 982 zápasech dal 310 branek a nasbíral 717 bodů. Po návratu domů si střihnul sezónu za Spartu a dalších šest za Liberec, kde se i daleko po čtyřicítce držel v první desítce ligového bodování.

Tvář tohohle chlapíka zdobil vždycky široký úsměv. Měl k němu důvod. Navzdory obrovskému mladickému risku to s jeho kariérou nakonec dopadlo velmi dobře.

Předešlé díly:

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky
Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy
Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec
Cesty do NHL: Hlinka & Bubla. Litvínovská dvojčata ve službách Vancouveru
Cesty do NHL: Milan Nový - první šestašedesátka v NHL
Cesty do NHL: Jaroslav Pouzar – první český vítěz Stanley Cupu
Cesty do NHL: Petr Svoboda – brzká emigrace, Stanley Cup a olympijské zlato
Cesty do NHL: Miroslav Dvořák – první zámořská posila na mistrovství světa
Cesty do NHL: Petr Klíma – bohem nadaný bohém
Cesty do NHL: František Musil – za svobodou concordem a se zdravicí pilota
Cesty do NHL: Michal Pivoňka – nejlepší Čech v NHL do příchodu Jaromíra Jágra
Cesty do NHL: David Volek – dopingová aféra jako poslední kapka k emigraci
Cesty do NHL: Jiří Hrdina – tři Stanley Cupy za čtyři roky

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.