Cesty do NHL: Petr Klíma – bohem nadaný bohém

Pokud byl někdo k emigraci v jistém smyslu předurčen, byl to Petr Klíma. Prořízlá pusa mu nedovolovala mlčet, rád trousil poznámky proti režimu, který ho svazoval. To vše s vědomím, že v kabině i autobuse bývaly uši, jež mohly jeho slova předat dál. Přesto si nedokázal pomoct.

Možnosti odchodu za moře probíral s nejbližšími spoluhráči dávno předtím, než k emigraci nazrály okolnosti. Zapsaný v NHL už v té době byl. V prvním kole draftu 1983 položil Detroit ziskem Stevea Yzermana základní stavební kámen budoucích úspěchů, v pátém sáhli Wings po tehdy osmnáctiletém Klímovi. O svém draftu se chomutovský rodák doslechl z rádia.

Vykradená skříňka

Odchod zvažoval. Dát se s někým v zahraničí do řeči ale nebylo jen tak. „Obvykle na nás všude dohlíželi dva až tři lidi,“ vzpomíná Klíma na kolorit reprezentačních zájezdů na západ. „Kdo se s kým a o čem baví, kam jde, co si koupil. Jakmile jste utratili moc, hned se ptali, kde jste na to vzal. Neměli jsme povoleno utratit víc, než jsme dostali,“ zpovídal se pro knihu Breakaway: From Behind the Iron Curtain to the NHL.

Přes trochu paranoidní prostředí důvěřoval dvěma spoluhráčům. Petr Svoboda, František Musil a Petr Klíma se v té době vzájemně svěřili s úmyslem odejít. Musil se dokonce začal tajně učit anglicky a během Kanadského poháru 1984 zprostředkoval Klímovi jako tlumočník první rozhovory se zástupci Detroitu. Padla nabídka na desetiletou smlouvu za 2,5 miliónu dolarů. Emigrovat jako voják základní vojenské služby, kterou tehdy kroutil v Jihlavě, byl ale obrovský risk. Bál se.

Na přelomu let 1984 a 85 byl po odchodu Svobody považován s Musilem za největší talenty tehdejšího československého hokeje. Zraněné zápěstí mu bohužel vzalo příležitost nastoupit na úspěšném pražském šampionátu 1985. Odsouzený do role přihlížejícího přišel do šatny, kde nachytal agenty STB, jak se mu přehrabují ve skříňce.

Naprosto beze studu se bavili se o tom, jak jim sednou věci, které už zraněný beztak neužije. „Komunisti nepotřebovali nic vysvětlovat, nepotřebovali důvod,“ řekl Klíma k příhodě, která upevnila jeho odhodlání ze země utéct.

Dlouhé týdny v bungalovu

V srpnu 1985 se oddělil od výpravy národního týmu v německém Rosenheimu. Stručný vzkaz Petru Rosolovi „Čau Kozel,“ zanechaný na nočním stolku, je dnes už legendou. Kozel byla Klímova přezdívka. V Německu pobývala v té době i jeho přítelkyně, útěk plánovali spolu. Krátce poté, co opustil československou výpravu, zazvonil Nicku Polanovi v Detroitu telefon. Jeho český kontakt z Evropy urgentně žádal, aby okamžitě přiletěl.

Nejdřív se skrývali na německo-švýcarských hranicích, daleko od lidí, v bungalovu uprostřed lesa. Byly to napjaté dny. Klíma chtěl od Detroitu víc peněz, už kvůli rodině doma, které hrozila šikana. Na klidu dvojici nepřidalo, že přítelkyně čekala dlouho na vstupní vízum do USA. Soudruzi v Československu nesli těžce právě to, jak se oběma zrádcům vlasti povedlo svůj útěk sladit. Klíma za to dostal dva a půl roku nepodmíněně, otec na výsleších těžce vysvětloval, že o ničem nevěděl.

Ani syn se první dny necítil příjemně. Postavení uprchlíka v cizí zemi jej trýznilo. „Šok, prostě šok. Ten první okamžik je, jako by vám v rodině někdo umřel. Chodíte ve vlastním těle a ani se vám nechce dýchat. Probudil jsem se a nedokázal jsem chodit. Šli jsme dolů po schodech na snídani, tam seděl Jim a Nick, jedli, smáli se, četli si noviny a já měl chuť se zabít,“ popisoval první dny venku.

Ani klubová generalita to neměla snadné, byť jistě neprocházela tak těžkou psychickou adaptací jako čerstvý emigrant. Protřelý byznysmen, majitel organizace Red Wings Mike Ilitch, dokonce kontaktoval administrativu tehdejšího prezidenta USA Ronalda Reagana, aby se nezbytné imigrantské procedury nesnesitelně nevlekly.

„Dodnes se směje, když posílá každý rok republikánům 25 tisíc dolarů za to, že nám tehdy pomohli,“ prozradil Jim Lites, někdejší právník Red Wings a Ilitchův zeť v době, kdy jeho tchán ještě žil.

Důležité góly i kalby s Probertem a Kocurem

Mladý hráč časem všechno vstřebal a prodal své umění tam, kde chtěl. Od podzimu hrál NHL s číslem 85, na připomínku roku svého odchodu. Hned v premiérové sezóně byl s 32 góly druhým nejlepším střelcem Red Wings. Nastupoval s nejedním pozdějším členem Hokejové síně slávy.

„Výborný spoluhráč byl Adam Oates v Detroitu. V Edmontonu zase Bernie Nicholls. S nimi jsem si rozuměl. Byl jsem také nalevo s Markem Messierem a Glennem Andersonem, oni hráli spíš spolu. Tehdy o mně kdosi řekl, že když pojedu sám na bránu, tak z toho bude gól,“ vzpomínal nedávno pro hokej.cz.

Všechno ovšem nešlo jen hladce. Klíma byl potížista, bouřlivák, bohém. Rád užíval života. Rozvinout naplno svůj talent nedokázal také kvůli alkoholu, jemuž se v Hockeytownu oddával především ve společnosti populárních bitkařů.

„Nikdy nedosáhl svého potenciálu hlavně kvůli zvyklostem mimo led. Táhnul to s Probertem a Kocurem. Pil. Nebylo to nic ojedinělého. Hodně lidí má ten problém,“ řekl později Lites. Stejné postřehy měl Jacques Demers, jenž Detroit v letech 1986-88 trénoval. „Bylo to pro mě náročné. Děláte těm klukům současné tátu i doktora. Byla to s nimi vždycky trochu časovaná bomba.“

Přes všechny útrapy a divoké večírky strávil Klíma v Detroitu a následně v Edmontonu nejlepší hokejové časy. Absolutním vrcholem byl Stanley Cup s Oilers v roce 1990. „V tomhle mám jasno, je to nejvíc v kariéře,“ tvrdí i po letech.

Do historie klubu se zapsal jako střelec vítězné branky nekonečného prvního finále. V čase 115:13 rozhodl duel, jemuž předtím dlouho přihlížel jen ze střídačky. S Jarim Kurrim a Fernando Pisanim tvoří unikátní trio střelců Oilers, kteří skórovali v prodloužení finále Stanley Cupu.

O rok později dosáhl svého střeleckého maxima, když nasázel v základní části 40 branek, což po něm z Čechů dokázali už jen Robert Reichel, Jaromír Jágr, Petr Nedvěd, Milan Hejduk, Patrik Eliáš a letos David Pastrňák. S 313 góly v základní části je stále šestým nejlepším českým střelcem v NHL, s 28 trefami v play off sedmým. Skvělými výkony ho letos přeskočil Ondřej Palát (32).

Předešlé díly:

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky
Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy
Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec
Cesty do NHL: Hlinka & Bubla. Litvínovská dvojčata ve službách Vancouveru
Cesty do NHL: Milan Nový - první šestašedesátka v NHL
Cesty do NHL: Jaroslav Pouzar – první český vítěz Stanley Cupu
Cesty do NHL: Petr Svoboda – brzká emigrace, Stanley Cup a olympijské zlato
Cesty do NHL: Miroslav Dvořák – první zámořská posila na mistrovství světa

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter