NHL.cz na Facebooku

Cesty do NHL: Milan Nový - první šestašedesátka v NHL

3. listopadu 2020, 8:00

Jiří Lacina

Jeho jméno je pevně spojeno s největšími úspěchy československého hokeje sedmdesátých let. Byl top centrem své doby, absolutní střeleckou špičkou na domácí scéně a jedním z nejlepších středních útočníků světa. 474 branek z nejvyšší tuzemské soutěže a 594 po započítání reprezentačních tref jsou maxima, která už patrně nikdo nikdy nepřekoná.

Jistěže tomu nahrává fakt, že dnes mohou naši nejlepší hokejisté svobodně vyběhnout do světa a pokud na to mají, zahrát si s nejlepšími v NHL. V tuzemské extralize proto nelze čekat ohromující výkony. Režimem svázaní borci minulé politické éry tuto možnost neměli. Až na výjimky hrála veškerá elita doma a Milan Nový byl nejlepším mezi nejlepšími. 

Nedá se říct, že by svým stylem na první pohled ohromoval. Na ledě působil spíš nenápadně. By ale mimořádně těžkým protivníkem se skvělým citem pro hru. Vždycky ve správný čas na správném místě, s velmi rychlou a přesnou střelou. Z nabídnutých příležitostí dokázal vytěžit maximum.

Cesta k úspěchu vede podle jeho názoru přes škálu důležitých maličkostí, význam talentu ale nezpochybňuje. „Je to od každého něco. Talent, poctivá příprava, štěstí na spoluhráče. Nejdůležitější jsou ale předpoklady. Mít cit pro góly je sedmdesát procent úspěchu. Pokud nejste požehnaný, jakákoli příprava – týdny, měsíce, roky – nepomůže,“ cituje Nového obří zámořská publikace Kings of the Ice (Králové ledu).

Neznamená to však, že by význam tréninku podceňoval, právě naopak. Sám patřil k největším dříčům své doby. S osobní přípravou začal po vojně v Jihlavě. Moc se tím nechlubil, v uniformním rovnostářském režimu nebylo dobré vyčnívat. Střelbu trénoval s ocelovými puky, které mu nosil kamarád z Poldovky. „Předtím jsem na Kladně trénoval normálně. V sedmnácti vás tohle nenapadne. V Dukle se ovšem makalo mnohem víc a mně to vyhovovalo. Tréninkové plány mi pomáhal sestavovat profesor Jungmann.“

Pokud začínáte větřit, kde se Jaromír Jágr inspiroval, tušíte správně. Také největší hvězda českého hokeje ráda trénuje sama, s těžkou vestou a kovovými kotouči místo puků. „Běhával jsem třeba ráno před tréninkem sedm kilometrů se závažím. Pak jsem se vysprchoval a jel na půl devátou na zimák. Když jsem se někomu svěřil, slýchával jsem, že jsem magor,“ odhaloval své metody Nový.

Říkali mu Balík

Na Kladně mu říkali „Balík“. Už od mládeže. Pavel Hlaváček, s nímž hrával ještě v dorostu, mu prý řekl, že když pochází z Kamenných Žehrovic, odkud se vozíval stavební kámen do Prahy, je pro něj balvan. „Později z toho vznikl balík,“ prozradil Nový pro publikaci o kladenských hokejových legendách.

Za hornickou metropoli hrál od dvanácti let. Odskočil si jen na vojnu do Jihlavy. V letech 1976, 1977, 1978, 1981 a 1982 se stal nejproduktivnějším hráčem ligy. Jeho 89 bodů a 59 gólů z ročníku 1976-77 jsou dodnes nejhodnotnější individuální výkony. Nejlepším střelcem byl v letech 1975, 1976 a 1977. Je nezpochybnitelným strůjcem nejslavnější kladenské éry. Mistrovský titul získal poprvé s Jihlavou v roce 1974, v letech 1975, 1976, 1977, 1978 a 1980 přidal další s Kladnem.

Památná byla jeho souhra s Novákem a Bauerem, z obrany je nejčastěji podporovali Pospíšil s Kaberlem starším. „Složení první pětky se trenéru Volfovi vlastně nabízelo samo. Franta Pospíšil si nejlépe rozuměl s Frantou Kaberlem. Eda Novák uměl dávat góly, lepší pravé křídlo než on v lize nebylo. Luboš Bauer byl ve své době nejlepší bránící levé křídlo v lize,“ myslí si Nový.

Stejně výrazný jako v lize byl v národním týmu. Má tituly z mistrovství světa 1976 a 1977. Nezapomenutelný gól vstřelil na Kanadském poháru 1976. Ve skupině jsme porazili profesionály vytuněnou Kanadu 1:0. Autorem branky, která by klidně mohla aspirovat na jeden z nejslavnějších zásahů československé a české hokejové historie, byl právě Milan Nový.

„Byl to opravdu skvělý turnaj,“ vzpomínal po letech pro Českou televizi, „protože Kanada je hokejová země. Na utkání bylo vyprodáno. Poprvé v historii se utkali ti největší profíci. Organizačně, hotely, zázemí, na které jsme nebyli zvyklí, kabina, všechno… A kupodivu přátelská atmosféra. Týmy chtěly vyhrát, ale nebyly tam žádné rvačky nebo zákeřnosti. Byl to vynikající turnaj.“

Skvělé dojmy nezůstaly jen ve vyslancích socialismu, kteří poznali nepoznané. Vyspělostí evropských hokejistů byli ohromeni také zámořští profesionálové. „Asi jsem nehrál v životě lepší zápas. Hráli jsme dobře, ale nestačilo to. Gól dal vynikající útočník Milan Nový. Soupeř vyhrál zcela právem.,“ řekla největší hvězda kanadského výběru Bobby Orr.

Dobrý dojem zanechali Čechoslováci i ve finále. V tom prvním sice padli vysoko 0:6, druhé pořádně zdramatizovali a ztratili ho až v prodloužení. „Krásnější hokej jsem neviděl, bylo v něm úplně všechno,“ zhodnotila duel legenda na odpočinku, tehdy pětapadesátiletý Maurice Richard.

Sedm let bez absence a ven

Co by jednoho zničilo, jinému pomohlo. Nového osobní tréninky vedly k fenomenální kondici, kterou dobře podtrhává fakt, že v letech 1975-82 nevynechal v lize jediné utkání! Železný muž, ověnčený úspěchy z tuzemského i mezinárodního fóra, se logicky rozhodl zkusit štěstí v zámoří.

Díky bohu už tu možnost dostal legálně. Zdejším mocipánům konečně došlo, že silou hráče doma neudrží. V roce 1974 emigroval Václav Nedomanský. Příběh jako z divokého thrilleru provázel o šest let později cestu za svobodou Petera a Antona Štastných. Marián je následoval o rok později. Po odchodu bratrů surově devastovaný komunistickým režimem, v depresích, pod neustálým dohledem STB, bez hokeje, bez pořádné práce rok složitě hledal cestu ven. Nakonec se i s rodinou přes Maďarsko dostal do Jugoslávie a odtud za moře.

Milan Nový odešel v roce 1982. Cena za to, že se bude moci po zámořské zkušenosti vrátit domů k rodině, však nebyla nízká. „Vždycky jsem po NHL toužil. Myslím, že po nějakém mistrovství světa za mnou přišel agent NHL pan Eagleson a sondoval, kam bych chtěl jít hrát a který klub by chtěl mě. Vyšlo to na Capitals. Ovšem doma na mě ušili boudu. Od Pragosportu, instituce, která zastupovala sportovce na západě, jsem měl dostat čtyřicet tisíc dolarů, ve skutečnosti mi ale vyplatili jen čtyřicet tisíc korun. Byl jsem proti nim bezmocný, nešlo s tím nic dělat…“ zlobil se ještě po letech.

V NHL nakonec strávil pouze jednu sezónu. Na přelomu let 1982-83 si jako jednatřicetiletý po boku vycházející hvězdy Mikea Gartnera, Bobbyho Carpentra, Švéda Bengta Gustafssona nebo Roda Langwaye zahrál za Washington. Pod trenérským nováčkem Bryanem Murraym pomohl Capitals k prvnímu postupu do play off v klubové historii. Společně vypadli v úvodním kole 1:3 s pozdějším vítězem Stanley Cupu New Yorkem Islanders.

Byl to dobrý rok. V předešlých osmi sezónách převažovaly v zápise Washingtonu vždycky prohry nad vítězstvími, tentokrát to bylo poprvé obráceně. 39 výher, 25 porážek a 16 remíz. Klubové maximum 70 bodů bylo vylepšeno na 94. Nový odehrál 73 utkání a k solidnímu ročníku přispěl 48 body (18+30), což jej řadilo na šesté místo týmové produktivity.

Působení v americké metropoli hodnotil střízlivě, ale s uspokojením. „Bylo to těžké. Já měl výhodu v tom, že jsem do zámoří odletěl již dříve, abych se na profesionální hokej co nejlépe připravil. To se pak osvědčilo. Hned jsem se dostal do základní sestavy a celá sezona pak mně i celému týmu vyšla.“

Těch sezón mohlo být víc. Za obtížnou aklimatizací mohly také jazykové potíže. Aspoň to tak viděl spoluhráč Craig Laughlin. „Milan Nový byl jeden z nejfajnovějších chlapů, se kterými jsem v životě hrál. Nikdy si ale úplně neporozuměl s angličtinou. Většinou hlavně přikyvoval nebo se smál, ať jsem říkal cokoli. Každopádně on byl důvodem, proč jsme o pár let později chtěli Michala Pivoňku,” říká chlapík, jenž strávil ve Washingtonu šest let (1982-88).

Není bez zajímavosti, že svůj jediný rok za mořem odehrál Nový s číslem 66, které později proslavil Mario Lemieux. Nový s ním brázdil arény NHL v době, kdy byl ještě vytáhlý Kanaďan jen zázračným juniorem v quebecké lize. Cesta k nezvyklému číslu nebyla hladká. Zkušený Čech chtěl původně šestku, která však nebyla volná. Možnost číslo zdvojit mu byla zpočátku odepřena. Na takové extravagance nebyl za mořem dost známý. První utkání tedy odehrál s číslem 26.

Hned na úvod však předvedl jeden z nejpovedenějších zápasů v sezóně. K výhře 5:4 nad New Yorkem Rangers, kde se za poražené trefil i osmatřicetiletý Václav Nedomanský, pomohl Nový gólem a dvěma asistencemi. Nezvyklé numero najednou nebylo problém. Od dalšího zápasu dostal, co požadoval.

„Číslo 66 jsem chtěl původně hned,“ vysvětloval Nový. „V té době si ale takhle mohly diktovat jen skutečné hvězdy. Po gólu a dvou nahrávkách z prvního zápasu jsem před tím dalším přišel do kabiny a překvapeně koukal. Klubový managament ocenil můj výkon.“

Po angažmá v NHL hrál dva roky ve Švýcarsku a jeden v Rakousku. V roce 1986 se rozhodl pomoci Kladnu, které po skvostném období bez něj a dalších opor prožívalo hubená léta ve druhé lize. Měla to být výpomoc na jeden rok a pak znovu ven vydělat ještě na stáří nějakou tu valutu. Jenomže režimní nohsledi Novému neudělili podruhé výjezdní doložku. Zůstal tedy na Kladně, kde ve 36 letech smířen s osudem pokračoval v první lize.

I když měl jméno, nechtěl být jen do počtu. Podle vlastních zvyklostí trénoval znovu „jako šílenec“, jak doslova řekl dobovému tisku. „Všechno mě bolí, po zápase si málem nedám ani pivo, aby mi neublížilo. Jsem utahaný jako pes, doma skoro nic neudělám. Jsem asi blázen, když ve svém věku ještě lezu do ligy, ale nemohl jsem si pomoci,“ zpovídal se novinářům stárnoucí hokejista.

Jardo, vydrž!

Na úplný závěr kariéry stihnul v mužstvu potkat začínajícího Jaromíra Jágra. „Na seznámení s ním nikdy nezapomenu. Přišel jsem do kabiny a on seděl na mém místě. Řekl jsem, ať si sedne vedle mě. Kluci si z něj udělali legraci a na moje místo ho posadili schválně. Bral jim práci. Kabinou létali hlášky: ‚Jardo, vrať se k mamince.‘ Chovali se k němu tak, až mu to v áčku znechutili. Svěřil se mi tehdy, že by se radši vrátil do dorostu. Řekl jsem mu, ať vydrží.“

Vydržel a druhou sezónu mezi kladenskými chlapy (1989-90), kterou začínal coby sedmnáctiletý, už byl s 50 body (22+28) v 51 zápasech nejproduktivnějším hráčem mužstva. Jen o půl roku starší Reichel ve stejném roce produktivitu ligy vyhrál! Stěží představitelné v době, kdy jsme rádi, že nějaký teenager v Extralize vůbec nastoupí.

„Pamatuju, jak mě v jeho věku proháněli Pepík Vimmer s Pindou Lidickým. Jarda vydržel, začal dávat góly a ti, co mu to chtěli znechutit, postupně z mužstva odešli. Vybavím si i jeho první branku. Myslím, že jí dal Gottwaldovu. Koukám, co s tím pukem dělá, kam kličkuje, že ho musí ztratit. A on z toho dal geniální gól.“

Kapitán posledních kladenských mistrů ukončil kariéru v roce 1989, kdy mu bylo 38 let. S 31 body třetí v týmovém bodování zřejmě ještě mohl pokračovat, byl ale soudný. „Nechtěl jsem se dočkat toho, že mě trenér posadí na tribunu,“ vyznal se veterán.

Oč jemnější je jeho stopa zanechaná v NHL, o to hlubší je ta tuzemská a reprezentační. Přestože dřel v tréninku stejně jako později Jágr, jeho generaci bohužel nebylo dopřáno svůj kumšt v nejslavnější lize výrazněji prodat.

 Předešlé díly:

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky
Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy
Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec
Cesty do NHL: Hlinka & Bubla. Litvínovská dvojčata ve službách Vancouveru

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.

'];