České padesátky: Milan Hejduk a jeho životní ročník po boku Petera Forsberga

Ráno 7. dubna 2003. Kdo zažil a fandil, nezapomene. NHL měla v plánu poslední hrací den základní části, čelo tabulky střelců patřilo dvěma mužům: Milan Hejduk 49, Markus Näslund 48. V sázce byly dvě věci. Udržet vedení a ideálně ho posvětit padesátkou.

Povedlo se oboje.

Řada českých fandů asi tu noc nemohla dospat. Ráno ke své úlevě zjistila, že Hejduk v utkání se St. Louis přispěl k výhře Colorada 5:2 gólem a dvěma nahrávkami, Näslund v zápase s Los Angeles nebodoval, jeho Vancouver prohrál 0:2.

David Pastrňák se stal nedávno třetím Čechem, který nastřílel padesát branek v základní části NHL. Milan Hejduk byl po Jaromíru Jágrovi druhý. Jágr dal 62 gólů v sezóně 1995-96, 52 v comebackové sezóně Maria Lemieuxe 2000-01, třetí padesátku přidal po výluce 2005-06 na Manhattanu. Už jen to, že střelec kalibru Hejduka pokořil tuto metu jedinkrát v kariéře a kulatil v poslední možnou chvíli, podtrhuje výjimečnost tohoto počinu.

Nagano jako vstupenka do NHL

Jméno Hejduk objevil mezinárodní hokej pořádně až v roce 1998. Měsíc před olympiádou v Naganu vyřadila zlomená noha z nominace Václava Prospala a trenér Ivan Hlinka ukázal na hbité křídlo extraligových Pardubic. „Chtěli jsme dát šanci někomu mladému od nás z ligy,“ komentoval překvapivý tah. Mimoděk tak odstartoval Hejdukův vstup do absolutní světové špičky.

V zámoří jej objevili po první extraligové sezóně, kdy si ho v roce 1994 zamluvil na draftu Quebec Nordiques jako svou šestou volbu z 87. místa. Od té doby dokázal dát šikovný Čech v lize dvakrát víc než pětadvacet branek za rok. Po zlatu z Japonska se protlačil do nominace na mistrovství světa, hned v úvodním zápase jej ale nešťastně sestřelil pukem Martin Procházka. Výsledkem byla zlomená čelist, operace a předčasný konec sezóny.

V létě se pak poctivě připravoval, aby v přípravném kempu ukázal své schopnosti. Do prvního týmu Avalanche se protlačil jako třináctý útočník. Nikdy nezakusil pachuť farmy. V Coloradu se na první dobrou udržel a v prvních dvou sezónách nevynechal jediný zápas.

V premiérovém ročníku nasbíral 48 bodů, což mu vyneslo první místo v produktivitě nováčků a nominaci na Calder Trophy, udělovanou každoročně nejlepšímu benjamínkovi NHL. Z udílení cen nakonec odcházel spokojenější jiný hráč Lavin z Colorada, Chris Drury (44 bodů).

Oba talentovaní mladíci dokonale zapadli do prvních dvou útočných formací, kde jim za „učitele“ byli borci jako Peter Forsberg, Joe Sakic, Adam Deadmarsh či Theoren Fleury. Postupem času k nim přibyli i zkušení obránci Raymond Bourque a Rob Blake.

Ve druhém roce v NHL se Hejduk zlepšil na 72 bodů, ve třetím dokonce na 79. Úspěšný ročník opentlil ziskem Stanley Cupu, v němž byl třetím nejproduktivnějším hráčem. Společnost v první čtveřici produktivity mu dělali Joe Sakic a dvojice poražených finalistů Petr Sýkora – Patrik Eliáš.

Sezóna 2001-02 byla z pohledu Colorada i českého útočníka nevydařená. Klub prohrál v rozhodujícím sedmém zápase finále Západní konference vysoko s Detroitem (památný triumf Dominika Haška nad Patrickem Royem 7:0). Hejduk propásl dvacet zápasů základní části pro zranění, na play-off se sice vrátil, ale zdravotně indisponován dal v šestnácti zápasech jen tři branky. Jednu trefu si pak připsal na olympijském turnaji v Salt Lake City.

Výjimečná sezóna

Před ročníkem 2002-03 se v Coloradu pokusili vyřešit přetlak v útoku, neboť kvalitních ofenzivních hráčů bylo podle mínění managmentu moc. Do Calgary odešla dvojice Chris Drury – Stephane Yelle, v průběhu roku se pak stěhoval i Radim Vrbata do Caroliny. Zrození nejlepšího útoku této sezóny však přišlo později. Trojici Hejduk – Forsberg – Tanguay dal trenér Tony Granato dohromady až v polovině prosince po zranění Joe Sakica. Formace šlapala takovým způsobem, že i po návratu kapitána, jinak Hejdukova dvorního centra, ji nechal pohromadě.

Zlepšená ofenziva nabídla fanouškům Colorada celou řadu parádních představení. Mimo jiné dokázal Hejduk bodovat ve třinácti utkáních v řadě, v zápase proti Nashvillu nasbírali spolu s Forsbergem dohromady jedenáct bodů! V závěru ročníku setřásl český forvard atak Slováka Mariána Hossy a sám zaútočil na Markuse Näslunda v čele tabulky střelců.

Toho jsme tehdy s kolegou Kamilem Popelářem nazvali „smolařem sezóny“. V závěru základní části přišel o vedení v tabulce střelců i v kanadském bodování, o které ho připravil kamarád z mládí Peter Forsberg. Oba spolu od dětství vyrůstali v Örnsköldsviku.

Forsbergova věta: „Vždycky jsem se těšil, až s Markusem ovládneme bodování v NHL,“ mohla kamarádův smutek sotva utišit. Historie si nepamatuje druhé v pořadí, jen vítěze. Jak těžké je produktivitu NHL vyhrát, dokládá i fakt, že Forsberg uspěl jen v tomto roce. Näslund už takhle povedenou sezónu také nezopakoval.

Milan Hejduk coby první Čech vyhrál Maurice Richard Trophy (navázal na něj až v roce 2020 David Pastrňák). K tomu poprvé a naposledy v kariéře zaznamenal 50 branek. „Vždy dotáhne akci až do konce, jde důrazně před branku a navíc má neuvěřitelně šikovné ruce,“ hodnotil trenér Tony Granato. Spoluhráč Patrick Roy dodal: „Má skvělou střelu švihem. Je to velmi chytrý hokejista, letos hrál naprosto neuvěřitelně.“

Jedinečné spojení tvořivého Švéda a střelecky disponovaného Čecha bylo ozdobou sezóny 2002-03. Zlatým písmem se vepsalo i do klubové historie. Žádný jiný hráč Quebecu, respektive Colorada Art Ross Trophy ani Maurice Richards Trophy mimo tuto sezónu nevyhrál.

K tématu:

České padesátky: Zlaté časy v Pittsburghu a rekordní ročník na Manhattanu

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter