ANALÝZA: Kolik padá gólů „do prázdné“ a proč jich tolik přibývá?

V minulém díle jsme si připomněli, jak opatrně a neochotně přistupovali trenéři k riskantní hře bez brankáře. Jak kontroverzně byl tento risk vnímán. Od padesátých let se začaly pořádky měnit, i když velmi pozvolna.

Týmů bylo šest, zápasů tím pádem mnohem méně. Gól do odkryté klece (ENG) jste viděli zhruba jednou až dvakrát za měsíc. Aby byla čísla nadčasově srovnatelná, nechtěli jsme zůstat u jejich absolutních hodnot a přepočítali je na zápas.

Jak je vidět z tabulky a grafu, ještě v sedmdesátých letech padalo do prázdné branky méně než 0,1 gólu na zápas. Tj. jednou za deset utkání. Dnes je to už 0,41! Tj. dva a půl zápasu na jednu takovou trefu. Každý 14. - 15. vstřelený gól dnes nemá nikoho, kdo by mu mezi tyčemi zabránil.

Zarážející je hlavně posun z posledních let. Ještě na začátku tisíciletí padalo v průměru 0,16 „empty net“ gólu za večer. Dnes je to skoro třikrát tolik. Trend je výrazně rostoucí. V letech 2020-24 to bylo 0,3378, letos už 0,4112. To je skoro 7% všech vstřelených branek.

Riskuje se víc a dřív

Ještě v devadesátých letech byla na MS k vidění scénka, kdy ruský brankář se zkušenostmi z NHL za stavu 2:3 v závěru utkání pomalu vyjížděl směrem ke střídačce. Konzervativní trenér na něj vztekle pohlédl a pokynutím hlavou ho zatlačil zpátky. „Tyhle manýry nám sem netahej,“ pokoušeli se číst koučovy myšlenky pobavení komentátoři České televize.

V dnešní době není žádnou raritou vidět zápas, kde padnou do prázdné klece i dva góly. Přitom na první takový duel si NHL musela počkat až do roku 1956. Bylo to 21. února. Do odkryté sítě Bostonu se v poslední minutě trefili Gordie Howe a Alex Delvecchio.

Až do roku 1980 zažila NHL zápasů se dvěma „empty net“ góly všehovšudy šestnáct. V osmdesátých letech 14, v devadesátých letech 17, v období do výluky 2000-2004 celkem 14. Čili za období 1930-2004 to dělá dohromady 61 takových zápasů. Pro srovnání uveďme, že za poslední čtyři kompletní sezóny jich bylo už 131 a letos (2024-25) zatím 27.

Samozřejmě současná NHL je vyrovnanější a víc zápasů končí těsnými výsledky. Trenéři ale především víc riskují, běžně i za dvougólového manka. A mnohdy hodně brzo. Vytahovat brankáře tři minuty před koncem? Dřív velmi zřídkavé, takřka nemyslitelné. Vždyť až do roku 2000 padlo v čase 57:00 – 58:00, do prázdné branky jen 32 gólů, z toho dvě třetiny v devadesátých letech. Zatímco v prvních dvou dekádách tohoto století (2000-2020) už to bylo 325 snadných tref. Za poslední čtyři a půl sezóny (2020-dosud) 282. A to pořád mluvíme jen o třetí minutě před koncem základní hrací doby!

Pojďme ještě dál... Od roku 2020 padlo v 55. minutě utkání (54:00 – 55:00) do prázdné branky 19 gólů. V 54. minutě jich bylo 12. V 53. minutě 6. Pro srovnání, v letech 1980-2005, tedy za čtvrt století, padlo v čase 54:00 – 56:00 do prázdné branky pouhopouhých pět gólů.

Loni, dne 11. března 2024, sáhl trenér Bostonu Jim Montgomery za stavu 1:4 ke stažení brankáře v 52. minutě. Inkasoval popáté. Patrick Roy stáhnul nedávno gólmana ze hry dokonce při vhazování ve vlastním obranném pásmu. Reakce byly rozporuplné. Od pobaveného smíchu až po zdvižené obočí. Není už to trochu devalvace profesionálního přístupu?

Dle našeho odhadu lze zhruba před osmi až deseti lety vystopovat začátek trendu, kdy se z odvolávání brankáře za stavu o jeden až dva góly stala fakticky povinnost. Co však tento stav způsobilo, nelze s určitostí říct.

Klidně rozviňte svůj názor v diskusi.

Hrubý a čistý nárůst?

Každý si o tom může myslet, co chce. Ale NHL se asi nezlobí. Je to atraktivní. Diváci se baví. A zvedá to gólový průměr. 0,41 gólu do prázdné branky na zápas v letošní sezóně je pořádná darda! Porovnejme si to. Už zhruba osmou sezónu je NHL s průměrem kolem šesti gólů na zápas. Pokud v sezóně 1998-99 padalo v průměru 5,26 branky na utkání, letos je to 5,98.

Hezký nárůst. Nyní si ho očistíme od „empty net“ gólů. V sezóně 1998-99 jich padlo 155, tj. 0,14 za večer. Čistý průměr 5,12. Letos v rozehrané sezóně 366, což je 0,41 gólu na zápas. Čistý brankový průměr padá na 5,57.

Tehdejší vítěz Art Ross Trophy Jaromír Jágr si při fantastických 127 bodech (44+83) pomohl jediným bodem do prázdné branky (1+0). Čtete dobře, jediným! A to hrál v průměru 24 minut a 18 sekund.

Oproti tomu současní plejeři jako Jake Guentzel a Mikko Rantanen si od roku 2020 pomohli za čtyři a půl roku 42 body při trefách, jimž nebránil gólman. Sidney Crosby 36 bodů. Góly? Lídrem je Ovečkin, který za stejnou dobu rozvlnil prázdnou síť 24 krát.

Třeba David Pastrňák je rovněž elitní střelec, ale „laciných tref“ má půlku (12). Bruce Cassidy nevěřil jeho hře dozadu a nezřídka ho z těchto situací stahoval. Pokud chce Martin Nečas patřit k ligové špičce, musí zlepšit hru v obranném pásmu a zasloužit si víc času při hře pěti proti šesti.

Za čtyři a půl sezóny takto Nečas bodoval jen devětkrát (3+6). Nathan MacKinnon má za stejné období 31 bodů. Zmíněný Rantanen dokonce 42. To je slušný „přivýdělek“ 9-10 bodů na sezónu! Deset bodů vás posune z elity mezi super elitu, k níž se Rantanen svým požadavkem platu 14 miliónů ročně hrdě hlásí.

Góly v prodloužení

Je tu ještě jeden zcela nový fenomén. Hra tři na tři odkrývá v prodloužení spoustu prostoru a výrazně posouvá pravděpodobnost vstřelení branky. Ano. Gretzky měl proti sobě možná gólmany „v teplákách“, jak jeho kritici rádi glosují, ale výhodu poloprázdného hřiště v nastavení neměl. A že by jí zrovna on uměl využít!

Od sezóny 1999-00 zatraktivnila NHL prodloužení hrou čtyř proti čtyřem. Od sezóny 2015-16 tří proti třem. To už je slušný fofr. Výborní bruslaři s dobrou kontrolou puku mají najednou mraky prostoru. Taky se těšíte na Martina Nečase v prodloužení? S jeho skluzem je ho na volném ledě radost sledovat.

Vraťme se k porovnávání a zůstaňme u stejných sezón. V Jágrově ročníku 1998-99, kdy získal svou jedinou Hart Trophy, padlo 60 gólů v nastavení, tj. průměr 0,05 na zápas. Jen každý osmnáctý zápas rozhodl gól v prodloužení. Letos jich zatím bylo 133, tj. 0,15 branky na utkání. Každý šestý až sedmý zápas nachází své rozuzlení v nastaveném čase (samostatné nájezdy započítány nejsou).

Když si to shrneme, tak po očištění brankového průměru od gólů do prázdné branky a od gólů v prodloužení, je situace taková, že v sezóně 1998-99 byl průměr 5,07 a letos 5,42. A to jsme ještě vybrali jednu z gólově nejchudších předvýlukových sezón.

Kdybychom sáhli o rok dál, do sezóny 1999-00 (hrubý průměr 5,5), zjistíme, že jsme po očištění (0,16 ENG a 0,1 OG) na průměru 5,24 a k letošku (5,42). Čili veškerý čistý nárůst jen necelé dvě desetinky (0,18) gólu na večer.

Docela málo, co říkáte?

Stejný rozdíl mezi sezónami 1998-99 a 1999-00.

Pokud pořád věříte na rychlou, ofenzivní NHL, kde se napadá v několika hráčích, a to s sebou přináší góly, pravda je to jen z části. Hokej se samozřejmě zrychlil, vyčistil od likvidačních faulů a zákroků hokejkou, ale faktem je, že většinu „nových“ gólů obstarávají šachy trenérů s odvoláváním brankářů a prodloužení ve třech, které je historicky bezprecedentní novinkou.

použité zdroje: komerční verze stathead.com, hockey-reference.com, nhl.com

Čtěte také: Fenomén gólů „do prázdné“. Jak to všechno začalo a kdo riskoval jako první?

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter