Zadostiučinění Rona Hainseyho. Neznal play off, teď si potěžkal Stanley Cup

Když kapitán Pittsburghu Penguins Sidney Crosby po roce opět slyšel výzvu komisaře NHL Garyho Bettmana, aby si přijel pro Stanley Cup, bylo téměř jasné, do jakých rukou půjde stříbrný grál poté. „Kde je Ron Hainsey?“ hledal Crosby šestatřicetiletého obránce. Muže, který do letošního jara neznal příchuť zápasu play off. A to měl v tu dobu za sebou, prosím pěkně, už 907 zápasů v základní části a celkově 14 sezón v NHL. Stačilo jedno play off, 25 zápasů a Ron Hainsey je šampion.

Když Ron Hainsey 23. února putoval po čtyřech letech strávených v Carolině do Pittsburghu, určitě v koutku duše doufal, že se o pár měsíců později bude na ledě radovat s nejslavnější hokejovou trofejí světa. Stalo se tak. Ron Hainsey, který si ve svých 36 letech poprvé vyzkoušel, jaké to je zahrát si zápasy play off, si mohl vychutnat moment, kterému se ve své čtrnáctileté kariéře v NHL ani nepřiblížil.

V roce 2000 si jej z 13. pozice na draftu vybral Montreal Canadiens, v jehož dresu si NHL poprvé zahrál v sezoně 2002/03. Výrazněji se ale mezi hokejovou elitou usadil až v Columbusu, kam byl vyměněn v ročníku 2005/06. Následně nosil i barvy Atlanty Trashers, po přestěhování klubu do Winnipegu měl na dresu znak Jets, potom od sezony 2013/14 nastupoval za Carolinu.

Sami asi uznáte, že tohle nejsou, potažmo v době, kdy za ně Hainsey hrál, nebyly týmy, které aspirovaly na titul. Až teď na jaře jej „vysvobodil“ generální manažer Pittsburghu Jim Rutherford. Ve vyřazovací části Hainsey určitě splnil bossova očekávání. Hrál jistě a navrch přidal osm bodů (2+6). Po šestém utkání finálové série, které Pens vyhráli na ledě Nashvillu 2:0, si tak rodák z amerického Boltonu mohl užít chvilku, která stojí za všechna ta zmeškaná play off.

Pokud byste však čekali, že se Hainsey krátce po zisku Stanley Cupu bude ohánět silnými řečmi, mýlili byste se. „Nikdo nemusel vytrpět tolik jako vy, aby se dostal až sem,“ spustil na začátku rozhovoru reportér kanadské telvize CBC Sports David Amber. „No, utrpení není to správné slovo, to bych nepoužil,“ odvětil Hainsey. „Každý zápas v této lize je privilegium. Opravdu ano, i když je to v základní části. Víte co? Musíte makat, dokud vám neseberou brusle. Takhle jsem celou dobu přemýšlel,“ zmínil se později v interview.

Co se mu vybavilo jako první, když po dlouhých letech v NHL zvedl nad hlavu vysněnou trofej? „Je těžké vybrat jeden moment. Byla to neuvěřitelná zábava. Byl jsem členem této organizace jen tři a půl měsíce a teď stojím tady, neskutečně to uteklo,“ podotkl Hainsey, jemuž končí smlouva a sám zřejmě momentálně neví, kde bude příští sezonu působit.

O tom, kdo zvedne Stanley Cup nad hlavu jako první, bylo jasno. Tuhle čest má vždy kapitán mužstva, pokud se tedy nestane to, co v roce 2001, kdy kapitán Colorada Joe Sakic ihned předal stříbrného krasavce končícímu Rayi Bourquemu. Legendě, která na tento moment čekala 22 let.

Na otázku, kdo si potěžká Stanley Cup po Crosbym, se mohla vést debata. V úvahu připadali třeba brankář Marc-André Fleury, jenž pravděpodobně u Penguins pokračovat nebude, či Matt Cullen, který nejspíš nadobro odloží hokejovou výstroj. Hainsey byl ale zřejmě i přesto pro Crosbyho od začátku volbou číslo jedna. 

„Byla to pro mě velká čest,“ odpovídal Hainsey. „Přimlouval jsem se za Matta Cullena, pokud by to měl být jeho poslední zápas, nebo Chrise Kunitze, který se čtvrtým Stanley Cupem dostává do vysoké hokejové společnosti. Ale Sidney to neslyšel. Je to pro mě opravdu čest,“ doplnil zkušený zadák.

Sidney Crosby, který je po této sezoně již trojnásobným vítězem Stanley Cupu, zase bral jako obrovskou čest, že může Hainseymu pohár předat jako druhému. „Bylo to pro mě speciální. Předat pohár někomu, kdo si prošel hodně věcmi, hrál dosud tak dlouho, aniž by si zahrál zápas play off. Myslím, že si tohoto vítězství cení tak moc, jak jen může. Jsem si jistý, že byl moc šťastný, když Stanley Cup zvedl nad hlavu. A já jsem byl šťastný za to, že jsem mu mohl pohár předat,“ nechal se slyšet kapitán úspěšných obhájců.

Play off NHL zkrátka opět napsalo další krásný a emotivní příběh.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter