bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Vzpomínky na Gordieho Howea: Nikdy sis o víc neřekl a já jsem byznysmen!

15. června 2016, 8:00

Jiří Lacina

Článek, který vyšel na nhl.cz přibližně před šesti lety, stojí za to oprášit a v souvislosti s úmrtím Gordieho Howea znovu vydat. Pomůže nám odhalit další charakterové vlastnosti hokejového velikána. Skromnost, ostýchavost, v jistém smyslu až vyjednávací neohrabanost, stály Howea velké peníze. Být odvážnější, zajistil by sebe i rodinu mnohem dřív než na samém sklonku kariéry.

O penězích se nemluví

Všeobecně se traduje, že tlak na růst a zveřejňování hráčských platů odstartoval ve druhé polovině sedmdesátých let. Nejlepší hokejisté Severní Ameriky se začali potkávat na Kanadských pohárech a pokušení vzájemné mzdové konfrontace bylo vysoké. Ne že by to nebyla pravda, nicméně kořeny odkrývání platového pozadí NHL jsou hlubší. Vystopovat je lze už ve druhé polovině šedesátých let.

Právě v té době si začala skupinka hráčů Maple Leafs klást otázky, jaká je vlastně jejich role v hokejovém byznysu. A zjistili, že významná. Kluboví vlastníci kasírovali ze vstupného statisícové příjmy, hráči přitom hráli za pár tisíc, v lepším případě pár desítek tisíc dolarů. Parta Boba Bauna, Carla Brewera, Boba Pulforda a Billyho Harrise si předsevzala naklonit misky vah trochu víc na svou stranu.

Jedním z nejaktivnějších členů odvážné skupinky byl Bob Baun. Pionýr prvních platových tahanic a perfektně připravených jednání. Bojovník za prolomení kultu mzdového tajemna. Byl to on, kdo spolu s ostatními angažoval právníka Alana Eaglesona, aby společně v roce 1967 založili hráčskou asociaci NHLPA. Eagleson se stal jejím prvním výkonným ředitelem, Baun a Pulford prvními prezidenty.

V témže roce přestoupil Baun po jedenácti letech z Toronta do Oaklandu. Liga se zrovna rozšířila z šesti na dvanáct účastníků. Pracovních míst v elitní soutěži přibylo, poptávka po kvalitních hokejistech náhle převýšila nabídku. To byla šance pro Bauna. Zatímco v Torontu hrál za nějakých 20 tisíc dolarů, u Oakland Seals si vyjednal neuvěřitelné navýšení na 60 tisíc plus dům.

Konečně poznám toho velkého chlapa!

O rok později se tento průměrný zadák stěhoval do Detroitu. „Konečně poznám toho velkého chlapa…!“ radoval se. Gordie Howe byl tou dobou už žijící legenda, víc než dvacet let patřil k nejlepším hráčům ligy. Dlouholetý šéf Red Wings Jack Adams mu odjakživa tvrdil, že je jejím nejlépe placeným hráčem. Dobře věděl, že lže. Maurice Richard v Montrealu a pravděpodobně i několik dalších špiček v NHL bralo dávno víc.

Baun byl chlapec ze střední třídy, nikterak akademicky vzdělaný, ale ani hloupý. Nescházelo mu sebevědomí, odvaha. Chápal souvislosti a uměl počítat. Dávno před nástupem hráčských agentů se dokázal každé léto perfektně připravit na jednání o nové smlouvě, vyzdvihnout své silné stránky z uplynulé sezóny a přidat dalších pár důvodů, proč by měl dostat o něco víc než loni. Co bylo nejpodstatnější, o vše, co se dozvěděl, se neváhal podělit se spoluhráči.

Zejména v padesátých letech udržovali manažeři mezi hokejisty trvalé napětí. Soupeř byl nepřítel, se kterým se nesměl nikdo setkat. Hráči se spolu nebavili, natož aby konverzovali na téma svých výdělků. Tomu chtěl Baun učinit přítrž. Jako první začal systematicky pracovat na přehledu hráčských mezd pro potřeby NHLPA.

V roce 1963 bral Gordie Howe v Detroitu 28 tisíc dolarů plus bonusy, které mohly v dobrém roce dosáhnout až 9 tisíc dolarů. Doug Harvey hrál za 27 tisíc, Frank Mahovlich za 25 tisíc. To vše při ceně vstupenky kolem 5-10 dolarů a kapacitách hal, jež dosahovaly bezmála současné úrovně (do detroitské Olympie se vešlo 17 tisíc lidí). Hráčů nebylo potřeba tolik jako dnes, sezóna byla jen o málo kratší, smlouvy se podepisovaly výhradně na rok dopředu. Několik vyprodaných zápasů pohodlně pokrylo mzdový rozpočet celého klubu. Dnes stejná porce vydělá v Pittsburghu dejme tomu… Na Crosbyho.

Howe byl na svou dobu obdivuhodně fyzicky disponovaný hokejista. Vysoký, silný, tvrdý jako skála. O jeho loktech se píšou legendy, o jeho bojácné povaze mimo led už se mluví méně. Ostýchavý, tichý hoch, který se v mládí neustále bál, aby někde nezůstal sám, bez známých a kamarádů. Nelze se divit, že si každý rok říkal jen o minimální navýšení platu.

Baun si toho chlapíka dobře pamatoval. Měl na něj dost bolestivou vzpomínku. Ještě jako obránce Toronta detroitskou oporu dvakrát atakoval a lehce zranil. Spoluhráči Leafs Tim Horton a Allan Stanley jej tehdy varovali. „Podívej, zítra jedeme do Detroitu a ten zk….syn si na tebe určitě počká!“

Také o Howeově paměti se píšou legendy. Byla nemilosrdná. Ten den v Olympii si Baun pamatuje dodnes. „Ve třetí třetině jsem se dostal do šance. A na koho tam nenarazím… Velký Gordie! Chtěl jsem se mu vyhnout, ale nevyšlo to. Dal mi loket. Rána jako kladivem! Šel jsem hlavou proti mantinelu, zavrávoral a pak už jsem jen cítil krev. Pelášil jsem do šatny, aby mi to sešili.“

Cena za troufalost vyšlápnout si na Howea byla třiadvacet stehů.

Kolik tady bereš?

V době Baunova příchodu do Hockeytownu už byla ta příhoda dávno zapomenuta. Howe nemusel svou reputaci nikomu dokazovat, ani se za nic omlouvat. Každý ho znal. Chyba toho, kdo si začal. Teď se ale měla karta obrátit. Pokud dal před lety Mr. Hockey soupeři lekci, nyní ji měl dostat on. Nejlepší a podle věčných ujišťování i nejlépe placený hráč ligy měl procitnout ze své naivity.

„Kolik tady bereš?“ zeptal se Baun krátce po příchodu. Neskrýval, že sbírá informace pro potřeby Hráčské asociace. „Kolik myslíš?“ odpověděl otázkou Howe. „Já bych řekl tak 49 tisíc.“ Velký Gordie, jenž měl o dobrých 20 tisíc méně, se jen ušklíbl: „Tak to jsi totálně mimo…“

Jaké bylo jeho překvapení, když mu Baun sdělil, že on má 67 tisíc. „Nechal jsem ho, aby to vstřebal. Oči vypoulil rychle...“ Po chvilce ticha se mladší spoluhráč jal zkušeného směrovat. „Gordie, musíš si víc věřit. Řekni si šéfovi, kolik chceš a on ti to dá. Svoje si za těch dvacet let dokázal, držíš tady spoustu rekordů. Jen věř ve svoje schopnosti a v to, co pro tenhle klub znamenáš.“

Rada zněla říct si minimálně o 150 tisíc ročně. To je skoro šestkrát tolik, co dosud bral! Ovšem znáte Howea… Když došlo na lámání chleba, cuknul. Řekl si „jen“ o 100 tisíc. Jack Adams, neurotický a mimořádně šetřivý manažer by ho s takovým požadavkem nejspíš hnal, jenomže Adams už byl dávno v důchodu. Platové záležitosti nyní řešil přímo majitel klubu Bruce Norris a ten bez dlouhých řečí podepsal. Rezervy v rozpočtu měl obrovské.

Howe se nestačil divit. Chování šéfa se ho dotklo. „Hraju pro tebe takové roky a ty mi dáš ty peníze až teď?“ 

Norris se jen usmál. „Gordie, nikdy sis o víc neřekl. A já jsem byznysmen…“

Aby toho nebylo málo, připojil ne zrovna vhodnou poznámku směrem k hráčově manželce, která byla známá tím, že chotě odjakživa ponoukala, aby byl při jednáních odvážnější. „Doufám, že z toho bude mít Colleen radost,“ utrousil Norris.

Na to už zkušený hokejista vystartoval. „Colleen do toho vůbec netahej! Ona v téhle lize nedala ani gól. Já jsem ten, komu bys měl dělat radost. A jak ji mám mít, když radši ani nechci vědět, jak dlouho tohle v lize fungovalo?“

Od té doby se začala situace měnit. Za rok se Howe i Baun dozvěděli, že Norris podepsal Carla Brewera za víc peněz, než platil kterémukoli z nich. Ani Pan Hokej nakonec nebyl škodný. V NHL vydržel ještě tři sezóny, kdy si částečně zahojil újmu předešlých let. Dva roky po prvním konci kariéry (1973) se pak vrátil k hokeji v nově vznikající WHA, kde v Houstonu doplnil své dva syny. Ze čtyřleté smlouvy na dva milióny (!) dolarů dostal otec polovinu, druhá půlka se rozdělila mezi pokračovatele rodu.

Howe starší si tak pět let potom, co bral ani ne 30 tisíc základního platu ročně, vydělal za stejnou dobu 250 tisíc. Doba skrblení a platových tajností byla definitivně pryč.

První díl vzpomínání na Gordieho Howea



Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.