Vzpomínky na Gordieho Howea: Místo školy pytle s cementem

Gordie Howe se narodil 31. března 1928 otci Abovi a matce Katherine. Těžko hledat rozdílnější povahy. Otec Ab (Albert) byl vysoký, silný dělník z Minnesoty, který přešel hranice na sever do Kanady v naději, že tu najde práci a snad i půdu, na které by mohl hospodařit. Matka Katherine Schultzová ze Saskatchewanu byla dcera německých přistěhovalců, tichá, tvrdě pracující žena.

Šikovné, ale stydlivé dítě

Měli spolu devět dětí, čtyři syny a pět dcer. Gordon, řečený Gordie, si brzo zamiloval lední hokej. Prací neustále zaneprázdněný otec ho k němu nijak nevedl, chlapec si řešil všechno sám, maximálně za ekonomické podpory matky nebo laskavých sousedů z okolí. Gordie už byl několik let hvězdou NHL, než si ho otec poprvé na ledě osobně prohlédl.

Těžko uvěřit, že tenhle chlap tvrdý jako skála měl jako dítě namále. Trpěl nedostatkem vápníku. Doktor matku varoval, že při větší zátěži by si mohl snadno zlomit dokonce i páteř. Dostal se z toho, takže mohl dál sportovat. Jeho největší brzdou však zůstávala extrémní stydlivost. Trpěl takovou mírou ostychu, že si jako dítě nedokázal v obchodě poručit ani zmrzlinu.

Sebevědomí mu rostlo na hřišti. Ještě jako profesionální hokejista si v létě, když bylo po sezóně, přivydělával hraním baseballu. Disponoval mimořádnou koordinací pohybu. Tělo dokonale těžilo z toho, co mu předaly oči. V maximální, extrémně vysoké rychlosti. Stejně rychle anticipoval pohyb okolí. Tenhle boží dar mu umožňoval zvládat lední hokej, klasický (evropský) fotbal, baseball, lyžování, vodní lyže a další sporty.

Ve čtrnácti letech měl zhruba svou dospělou výšku. Odhodlaně pracující rodiče mu předali vynikající geny, ve své době byl Howe se 183 centimetry jako hokejista nadprůměrně vysoký. Profesionální skauty zaujal někdy v patnácti letech. Vyhledávači talentů pro NHL měli napilno, v Evropě a v Tichomoří stále zuřila válka, řada hokejistů odešla bojovat. Liga jela dál, standardní režim to ale bez spousty hvězdných hráčů nebyl, to věděli všichni. Kvalita za války v NHL chyběla.

Excelentní vedení puku, rychlost, přesná střela a tvůrčí schopnosti talentovaného patnáctiletého kluka ze Saskatoonu nemohly uniknout pozornosti. Jeden večer stihnul Howe nasbírat devět bodů (3+6) v jediném zápase. Jakýsi místní obchodník byl tehdy jeho výkonem tak nadšený, že mu věnoval nové hokejové rukavice a pár dalších chráničů.

Gordie se pomalu blížil svým šestnáctým narozeninám, což byl v té době věk, kdy se dítě obvykle stavělo na vlastní nohy. Otec jej několikrát nakrátko zaměstnal na stavbách, kde sám pracoval. Výjimečně silný chasník prý zastal v pohodě práci pro dva. „Nejlepší chlap, jakého jsem tam měl,“ vzpomínal později Ab Howe. „Makali u mixu s bráchou Vernem. Do každé ruky vzal po jednom čtyřicetikilovém pytli cementu.“

Bez činek a doplňků stravy si Howe pomalu budoval postavu, která později naháněla hrůzu celé NHL. Instinktivně už tehdy tušil, že tvrdá práce může být z hlediska fyzické přípravy užitečná pro jeho nadcházející hokejovou kariéru. Tušení bylo správné. Právě síla z něj při zohlednění všech již zmíněných sportovních dispozic udělala jednoho z nejlepších fyzicky hrajících hokejistů všech dob.

Málem Jezdcem

První seriózní nabídka z NHL přišla od newyorských Rangers. Dostal šanci v kempu. Prvně daleko od domova se cítil zoufale sám. Dali mu sadu chráničů, z nichž některé do té doby ani neměl na sobě. „Sledoval jsem kluky okolo a nasazoval si je stejně jako oni,“ vzpomínal později. Přes všechny nesnáze a svázanost v kempu zaujal. Manažer Rangers Lester Patrick si ho k sobě zavolal, aby mu nabídl smlouvu. Odmítl s tím, že chce zpátky k rodině. Později si prý Patrick rval vlasy, jakého hráče nechal jít. Howeova nesmělost byla ale velkým problémem.

Zástupci Red Wings měli o rok později víc štěstí. Šestnáctiletého teenagera umluvili na to, že v jejich kempu budou i dva kluci, které znal ze Saskatoonu. Pochopitelně opět zaujal. Generální manažer Red Wings Jack Adams nutně potřeboval doplnit kádr a šikovný hoch se mu líbil. Trvalo to, ale nakonec si plácli. K podpisu smlouvy, která ho měla chránit před zájmem konkurenčních klubů, dostal jako bonus bundu s logem Rudých křídel.

Než směl nastoupit v NHL, plánovali mu školu. Nebyl by to ale Gordie, aby ho lavice a hromada cizích lidí nevyděsily. Kráčel k ní podle instrukcí, nakonec však změnil směr, přešel ulici a nechal se naverbovat k práci v jedné z mnoha továren. V Detroitu byly tehdy mraky pracovních příležitostí, které po válce ještě narostly. Na práci byl zvyklý, nač si komplikovat život učením?

„Dostal jsem džob v Galt Metal Industries. Někdo z klubu tam pak asi volal, aby mě stáhli od lisů. Myslím, že se báli, abych si neporanil ruce,“ vybavil si s odstupem času Howe. Přestože byl v práci spokojenější než ve škole, později si někdejší rozhodnutí vyčítal. Nazval ho dokonce „největší životní chybou“. Nedostatek formálního vzdělání pociťoval po celý zbytek života.

„Mr. Hockey“

V roce 1946 se naplno rozběhla jedna z nejúžasnějších kariér v historii NHL. Howe odehrál v Detroitu 25 souvislých let. Stal se tu do jisté míry inventářem, pro NHL symbolem. Centr Toronta Dave Keon začátkem šedesátých let prohlásil, že NHL má čtyři silné kluby: „Toronto, Montreal, Chicago a Howea.“ Vystřídalo se kolem něj několik hokejových generací, všichni ho respektovali. Byl to univerzál, jemuž nechybělo nic z katalogu toho nejvyššího hokejového kumštu.

Na svoje první setkání s Howem vzpomíná autor biografie „Gordie a Hockey Legend“ následovně: „Sledoval jsem ho, i když neměl puk. Nabízel toho tolik: chytré vedení kotouče, nekonečně invenční hru, tvořivost, hladké bruslení, schopnost najíždět do prostor, které soupeř nemohl ani při nejlepší vůli obsadit,“ popsal hru hokejové legendy Roy MacSkimming.

Bylo mu teprve 22 let, když prodělal své nejhorší zranění. V play off 1950 mu vražením na mantinel způsobil frakturu nosu a lebky protihráč z Toronta Ted Kennedy. Když zvážíte tehdejší lékařské možnosti, měl Howe opravdu na kahánku. V jednu hodinu v noci shledal Dr. Schreiber situaci natolik vážnou, že přistoupil k opatrnému navrtání lebky, aby odsál hnis a ulevil tlaku na mozek. O hráčově stavu informovalo v pravidelných intervalech rádio, u kterého byla doma v Saskatoonu přilepená celá Howeova rodina.

Jinak skoro nemarodil, jen málokdy vynechal zápas. Slavnou devítku na zádech začal nosit z praktických důvodů. Hráči s nižšími čísly dostávali při nočních vlakových přejezdech pohodlnější spodní lůžka. Dobrých deset let hrál v jedné řadě s dalším neohroženým tvrďákem Tedem Lindsaym. Centra jim dělal Sid Abel. V tomto složení dostali přezdívku „Production Line“, což je vžité označení pro jeden z nejlepších útoků v dějinách ligy. Později vystřídal Abela na centru Alex Delvecchio.

Jako jediný hráč v historii hrál Howe NHL v pěti různých desetiletích. Začal ve čtyřicátých, pokračoval v padesátých, šedesátých, sedmdesátých a končil na začátku osmdesátých let. V 1767 zápasech nastřílel 801 gólů, připsal si 1850 bodů. Řadu jeho rekordů překonal až Wayne Gretzky. Vyhrál čtyři Stanley Cupy, šestkrát byl vyhlášený nejužitečnějším hráčem ligy, šestkrát vyhrál kanadské bodování. Dvacetkrát (!) skončil v první pětce ligové produktivity.

„Kam sahá moje paměť, byl Gordie Howe nejlepším hokejistou,“ řekl kdysi Jean Béliveau. „Ještě než jsem začal hrát lední hokej, byl mým idolem. Teď je pořád mým idolem,“ řekl ještě během aktivní kariéry Bobby Orr, sám mnohými považován za jednoho z nejúžasnějších hokejistů všech dob. „Je lepším celoplošným hráčem, než jsem já kdy byl,“ dodal jeden z jeho největších rivalů Maurice Richard. „Upřímně neznám kompletnějšího hokejistu. Všechno uměl skvěle.“

Legendy neumírají

Kariéru v Detroitu zabalil ve 43 letech, o dva roky později se ale po boku svých synů nechal umluvit k návratu do nově se formující World Hockey Association Odehrál tu dalších šest let, sedmý rok přidal s Hartfordem po sloučení s NHL. Tvrdí se, že už nechtěl pokračovat, ale není to pravda. Hrál by dál, Whalers už ale vsadili na mladší.

Svou 26. sezónu v nejslavnější lize, celkově 32. sezónu v profesionálním hokeji, zakončil ve věku 52 let. Nikdo starší NHL nehrál, a při vší úctě ke genům Jaromíra Jágra, už asi nikdy hrát nebude. V 80 utkáních nasbíral tehdy za Hartford slušných 41 bodů (15+26) a v průběhu sezóny byl nominován do své 23. All Star Game, která se navíc konala v Detroitu!

Diváci při ní na uvítanou legendy spustili tak vytrvalý frenetický potlesk, že je musel sám Howe přes mikrofon poprosit o klid, aby se konečně mohlo začít hrát. „Panebože, co se bude dít, jestli vstřelí Gordie Howe gól?“ děsili se rozesmátí televizní komentátoři. Howe byl nefalšovanou živoucí legendou a takové neumírají. Přestože 10. června 2016 z tohoto světa odešel, v srdcích fanoušků bude žít dál.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter