Svatá trojice měla spasit Columbus, válí ale na jiné frontě

Columbus Blue Jackets nikdy nepatřil mezi elitu zámořského hokeje a od svého vstupu do NHL čekal na spasitele, který tým vytáhne ze spodních pater tabulky. Dlouho tuto roli zastával Rick Nash, ten ovšem hokejová jara trávil v kanadské dresu a jeho spoluhráči na dovolené. Poté přišly roky 2006 a 2007 a Jackets přivedli do svých řad dvojici talentovaných mladíků z Quebec Major Junior Hockey League.

Byli jimi Derick Brassard a Jakub Voráček, první v juniorských letech válel v dresu Drummondville, druhý v Halifaxu. A byli dominantní silou, Brassard v poslední kompletní sezoně mezi vrstevníky nastřádal 116 bodů v 58 zápasech, Voráček 101 v 53. Modrokabátníci si tak pochopitelně mnuli ruce a věřili, že tito mladíci spojí síly s Rickem Nashem a povedou tým vstříc lepším zítřkům.

Nějaký čas to tak skutečně vypadalo. Psala se sezona 2008/09 a v kabině se poprvé sešli všichni jmenovaní. V tu dobu již ostřílený harcovník Nash prožil se 79 zářezy bodově nejvydařenější sezonu a se 40 góly zaostal o jediný za osobním maximem.

Brassard tehdy už za sebou měl sedmnáct zápasů v NHL, ale dvěma body nijak velkou díru do světa neudělelal. Tento ročník ho ale katapultoval mezi nejslibnější mladíky v celé lize, byť pro něj skončil neslavně. Osudným se mu stal jeho jednatřicátý zápas v sezoně, do té doby nasbíral 25 bodů, když se pustil do pěstní výměny s Jamesem Nealem. Během vzájemného boje si poranil ruku a už si nezahrál. Do nešťastného vykloubení ramene kraloval bodování nováčků.

Jakub Voráček jako jediný prožíval v roce 2008 své vůbec první dny mezi hokejovou šlechtou a nutno říct, že se neztratil. Jen dva zápasy mu chyběly k absolvování kompletního programu a s 38 body byl desátý nejlepší zelenáč soutěže.

Co ale vedení klubu dělalo ještě větší radost než osobní statistiky této trojice, byl výkon celého týmu. Columbus zažíval nejlepší sezonu celé své existence a s dvaadevadesáti body obsadil sedmé místo Západní konference. To znamenalo jediné, poprvé v historii se tým z Ohia podíval do play-off.

Vše tedy vypadalo růžově, tři chlapíci, na kterých mělo vše stát, hráli jako z partesu a tým šlapal jako hodinky. Dlouho to tak ale nevydrželo, zejména z týmového hlediska a to je pochopitelně nejdůležitější. Na řadu tak přišly změny.

Jako první si balil kufry Voráček, který v roce 2011 zamířil do Philadelphie. O rok později ho následoval Nash, jenž se zařadil mezi newyorské Jezdce a ve stejném přístavu zakotvil v průběhu stejné sezony i Brassard. Blue Jackets se tak ocitli na prahu nové éry, zejména v kontextu Nashova odchodu, a před touto trojicí stály nové výzvy.

S odstupem pár let víme, že si s nimi poradili na jedničku, což výrazným způsobem dokazují hlavně v aktuálním hokejovém ročníku. Jasně nejhlasitěji na sebe upozorňuje Letec Jakub Voráček, jenž po ledě skutečně létá a s 44 kanadskými body dominuje celé lize.

V závodu o trofej Maurice Richarda pro nejlepšího kanonýra ligy zase většině konkurentů zatápí třicetiletý Nash, jenž už stihl 20 branek a podle propočtů může atakovat hranici 55 přesných tref v jedné sezoně. Pokud se vrátíme o odstavec zpět, Voráček může pomýšlet až na 107 kandských bodů.

Třetí do party možná na první pohled nepůsobí jako natolik výrazná síla, ale Brassard jistě dostává pořekadlu o tiché vodě. Také on prožívá svůj nejlepší hokejový rok a v 29 zápasech stihl 24 bodů, i letos se však ozval strašák jménem zdraví. Rodák z Hullu totiž padl za obět příušnicím, které zmítají celou ligou a znovu tak není jeho sezona bez škraloupu.

Při pohledu na předcházející řádky je určitě s podivem, že tři hráči, kteří měli válet na stejné střídačce, prožívají svou zatím nejlepší sezonu ve stejný rok, ale na jiných frontách, byť Nash se znovu s Brassardem setkal. Při pohledu na tabulku si člověk pomyslí, jak by vše vypadalo, pokud by stále oblékali tmavěmodrý dres.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter