Spása St. Louis, senzace NHL. Kdo je vlastně Jordan Binnington?

Na začátku sezóny to byla hotová katastrofa. V říjnu sedm porážek z deseti utkání, v listopadu vyhazov trenéra Mikea Yea, v prosinci se hráči poprali mezi sebou na tréninku. Někdo pak na ten další přinesl pro odlehčení štěně. Video s psiskem pobíhajícím po ledě se stalo v St. Louis hitem.

Na přelomu ledna a února vyhráli jedenáct utkání v řadě a po třech čtvrtinách základní části se drží v postupové osmičce se slušným náskokem na devátou Arizonu a Colorado. Co se tak zásadního změnilo? Pokud chcete přiřknout nějaké ty zásluhy psíkovi, můžete, pořádnou porci uznání si ale zaslouží především objev v brance Blues. Zázrak jménem Jordan Binnington!

Řešení z nouze

Poté co loni poprvé od roku 2011 neudělali play off, došlo v létě v St. Louis k mnoha změnám. Jednou z těch největších byl odchod brankáře Cartera Huttona skrze trh volných hráčů do Buffala, jenž přisoudil roli nezpochybnitelné jedničky Jakueu Allenovi. Sázka na to, že náročnou úlohu zvládne a rozpomene se na výkony z před sezóny 2017-18, ovšem nevyšla.

Allen chytal ještě hůř než loni. Dost možná byl právě on jedním z hlavních důvodů otřesného vstupu do sezóny. V defenzivně orientovaném týmu, který nedává zrovna moc gólů, měl být jeho příspěvek klíčový. Nic zvláštního ovšem nenabídl.

Podle specializovaného serveru Natural Stat Trick dovolovali Blues soupeřům za večer v průměru jen 10,35 šancí z nebezpečných pozic před bránou, což byl sedmý nejlepší výsledek v NHL. Allenova úspěšnost zákroků proti těmto šancím však byla až 35. v lize. Pátá nejhorší z 39 gólmanů, kteří měli v té době odchytáno aspoň 1000 minut. Allen lapil v průměru jen 78,1 procent vyložených šancí./

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. 7. ledna povolali Blues z farmy Jordana Binningtona, čekajícího v pětadvaceti letech na svůj první start v NHL. A ono to začalo fungovat! St. Louis uspělo ve Philadelphii 3:0, brankářský nováček odpálil kariéru v NHL nulou. Debutovat shutoutem dokázalo před ním v ligové historii jen 34 brankářů, v St. Louis pouze Rich Parent v roce 1999.

Když dostal následně znovu šanci Allen, prohrál s Dallasem doma 1:3. Do brány šel opět Binnington a byly z toho výhry 4:1 s Montrealem a 3:1 v Dallasu. 24. ledna rozepsali Bluesmani jedenáctizápasovou sérii triumfů, nejdelší v historii klubu. Devětkrát byl v bráně Binnington. Třikrát odcházel z ledu zcela nepokořen, ve zbylých šesti duelech inkasoval dohromady dvanáctkrát. Stačí? Stěží asi někdo zpochybní, kdo má hlavní zásluhu na probuzení trápícího se týmu.

Zády ke zdi

Ještě před osmnácti měsíci přitom myslel, že jeho dny v organizaci St. Louis jsou sečteny. Na draftu si ho vybrali v roce 2011 ve třetím kole. Za šest let nahlédl do NHL jen jednou jako náhradník za Briana Elliotta 14. ledna 2016. Chytal hlavně v AHL, v sezóně 2013-14 spadl ještě o úroveň níž do ECHL.

Ročník 2016-17 začínal jako stabilní gólman farmářských Chicago Wolves. O místo se střídal s Phoenixem Copleym. Na konci prosince však ztratil i tuhle pozici, když byl suspendován za rvačku a jeho flek v brankovišti mezitím obsadil talentovaný Fin Ville Husso. Původní jedničku nepustil do brány v osmi zápasech a Binnington se právem obával, že plamínek jeho naděje na velký hokej v tu chvíli definitivně zhasnul.

„Myslel jsem, že moje časy v tomhle klubu skončily, že mě vymění,“ přiznal po únorové výhře 3:2 nad Torontem. O měsíc později se nicméně v Chicagu vrátil do hry. Phoenix Copley odešel do Washingtonu a v brankovišti Wolves bylo najednou zase víc místa. Přednost ale stejně dostával spíš Husso, který odchytal i celé play off.

„Neprohrál jsem čtrnáct nebo kolik zápasů po základní hrací době a pořád jsem nebyl tou správnou volbou,“ vybavuje si nynější opora St. Louis. „Možná to byla právě ta zkušenost, kterou jsem potřeboval. Odstavený stranou, dostrkaný zády až úplně ke zdi. Řekl bych, že od té doby jsem psychicky mnohem silnější.“

Práce, práce a zase práce

Do sezóny 2017-18 šel s tím, že musí pořádně zabrat. Makat až na doraz, změnit životní styl. Jinak si sen o NHL nesplní. „Předešlé roky jsem asi v létě mohl víc pracovat,“ přiznává ontarijský rodák. „Toronto je zábavné město, když ale pořád nejste tam, kde chcete ve své kariéře být, rodina na vás nemůže být hrdá, jak byste chtěl, zasáhne vás to.“

Poctivá práce vedla ke zlepšení. Binningtonova čísla v Providence Bruins a San Antonio Rampage, za které uplynulý rok a půl nastupoval, byla vynikající. Zachytal si dokonce na AHL All Star Game. „Nešlo to lusknutím prstem. Měl jsem dobrého učitele v osobě Andyho Chioda. Spojil mě také s kondičním trenérem Mattem Nicholem v Torontu. Ukázali, jak si znovu věřit a využít svoje nadání. Moje nynější myšlenkové nastavení se mi líbí.“

V NHL se mihnul už v prosinci. Tehdy jen několikrát zaskočil za Allena v pokažených zápasech. Naplno se prosadil v lednu. „Když je to potřeba, je agresivní. Jindy zase docela klidný. Skvěle čte hru, vypadá to, že je pořád o krok před ostatními,“ říká bývalý brankářský trenér Chicago Wolves Stan Dubicki, který si s Binningtonem píše skoro po každém utkání.

Je to příběh jako z kýčovitého filmu. Hokejista, který se šest let lopotil na farmě, je najednou senzací nejslavnější ligy. Teď jde o to udržet nastavenou výkonnost. Po skončení rekordní vítězné šňůry, kterou přeťala porážka 2:5 s Dallasem, zaznamenal Binnington další dvě výhry. V sobotu, opět s Dallasem, 1:4 padl. Allen šel do brány dvakrát, obě svá utkání prohrál.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter