Sedm statečných: Kdo a jak vybudoval páteř chicagské dynastie?

Blackhawks vládnou hokejovému světu. Pevnou rukou, nekompromisně. Tradiční klub z Windy City vyhráli tři Stanley Cupy v rozmezí šesti let, což je počin, který se naposledy povedl detroitským Red Wings. A to, prosím, ještě v době, kdy ruce generálních manažerů nesvazoval platový strop. Všechny tři triumfy zažilo hned sedm hokejistů, na jejichž kvalitách se rozhodl stavět jeden z nejlepších generálních manažerů v NHL.

Oním géniem, kdo položil základ chicagské dynastie není Stan Bowman, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ano, Bowman sice sedí v koženém křesle Blackhawks od léta 2009, nicméně v tu dobu měl již k dispozici prakticky hotový kádr, který obsahoval i kompletní sedmičku borců, jimž se posléze podařilo získat zmíněné tři stříbrné poháry. Jonathana Toewse, Patricka Kanea, Brenta Seabrooka, Duncana Keitha, Patricka Sharpa, Niklase Hjalmarssona a dokonce i Mariána Hossu totiž do Windy City přivedl Dale Tallon.

Muž, kterému v roce 2010 přišel zcela zasloužený prsten pro šampiona NHL, ačkoliv již byl ve službách floridských Panterů. Nejen to, dočkal se také vyrytí svého jména na nejslavnější trofej hokejového světa. "Udělalo mi to velkou radost," hlásil před šesti lety, když se mu dostalo mediální pozornosti coby trochu přehlíženému strůjci historického úspěchu Blackhawks. Ti díky jeho tahům ovládli NHL poprvé od roku 1961 a ukončili předlouhé čekání, které se neúspěšně pokoušel zlomit i "Železný Mike", tedy Mike Keenan.

Tallon musel z Chicaga odejít, protože nestihl včas podat kvalifikační nabídky hráčům se statusem RFA a posléze je kvůli této chybě podepsal podstatně dráže, než velely původní předpoklady. Ještě před vyhazovem ale ulovil klíčovou posilu. Hossu, který se postupně vypracoval v jednu z nejvýraznějších osobností chicagské "mašiny". Stojí za připomenutí, že se Tallona zastal Martin Havlát, již jako hráč Minnesoty Wild pravil, že respektovaný funkcionář skončil kvůli tomu, že na něj vedení Blackhawks (John McDonough) žárlilo. 

  Ať šlo o pouhý výkřik do tmy či nikoliv, ukázal, jak moc si v Chicagu Tallona samotní hráči vážili. Ostatně mu po následném triumfu jako čerství šampióni dali napít ze nablýskané mísy. Jak vlastně dal do kupy onu sedmičku statečných? Inu, Seabrook a Keith byli v organizaci Černých jestřábů již za vlády Boba Pulforda, jemu se je pouze podařilo vybrousit v diamanty. Toewse s Kanem získal díky vysokým draftovým výběrům, draftem si pomohl také v případe Hjalmarssona. Sharpa pak vyměnil s Philadelphií Flyers.

Nebylo by fér tvrdit, že chicagský triumf z roku 2010 pamatuje pouze zmíněná sedmička Černých jestřábů, v tehdejším mužstvu byli také Corey Crawford, Bryan Bickell nebo Kris Versteeg. Zatímco první dva jmenování se tehdy na stříbrný pohár nedostali kvůli nízkému počtu odehraných zápasů, Vesrteegovo jméno pro změnu chybí na podstavci slavné trofeje za sezónu 2012-13. Z prostého důvodu - tou dobou oblékal dres floridských Panterů, sešel se u nich právě s Tallonem. "Domů" se vrátil až 14. listopadu 2013.

Návrat skončil idylicky, pozdvihl nad hlavu Stanley Cup.Versteeg by se takového happyendu zřejmě nedočkal nebýt Tallonova pevného jádra. Sedm statečných bylo motorem Blackhawks při všech třech triumfech. Po okurkové sezóně se z nich nicméně nejspíše stane pouze sexteto. Sharpovy dny jsou totiž nejspíše sečteny. Věříte, že zbylá šestka společně dosáhne ještě na další hokejový grál? Kurzy jí přejí, těžko byste momentálně hledali většího favorita pro sezónu 2015-16 než právě Chicago Blackhawks.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter