bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

ROZHOVOR: Takhle zarostlý jsem ještě nebyl. Aspoň je vidět, že hrajeme o Stanley Cup, těší Hertla

30. května 2016, 7:00

František Suchan

Na kumpány z týmu, kterým plnovousy raší do nevídaných rozměrů, zatím nemá. I tak je ale Tomáš Hertl spokojený. Jeho tvář už nepůsobí tak dětsky, i jeho už znatelně zdobí neodmyslitelný doplněk dobyvatelů hokejového grálu. Aby ne, po dvou měsících stoupání k vrcholu. Ve dvaadvaceti letech právě vstupuje do souboje, na jaký jiní třeba celý život čekají marně. Se svými Sharks se prokousal až do finále o Stanley Cupu. „Musíme využít toho, jak nám to doteď klapalo,“ uvědomuje si nejvýraznější Čech letošního play off v rozhovoru pro nhl.cz.

Leháro u bazénu, pohodička, kalifornské slunce pere naplno. Komu by se po takhle stráveném dni chtělo zase do práce. Jenže když vás čekají největší zápasy vaší dosavadní hokejové kariéry, překousnout se dá i tahle těžkost. Své o tom ví i Tomáš Hertl, stěžejní člen elitního komanda San Jose, které se i díky jeho příspěvku poprvé v historii pokusí sáhnout na Stanley Cup. I když u té vody to koncem minulého týdne bylo fajn, to zase ne, že ne… „Takhle jsem si lehnul asi po dvou měsících,“ usmál se Hertl, když už měl za sebou nástup do přípravy na duely s Penguins.

Vidíte, a člověk má takhle na dálku pocit, že v San Jose trávíte čas buď na ledě, nebo u bazénu celou sezonu.
„Ono to v play off mezi zápasama úplně nejde, protože sluníčko a voda unavují ještě víc, než aby si takhle člověk orazil. Po prvním kole jsme sice měli chvíli času, ale zrovna nebylo počasí. Teď už jsou venku třicítky, takže jsem toho mohl využít a u bazénu si vyloženě odpočinout. Bylo to příjemný. Naskytla se možnost, tak jsem se jeden den zchladil a trochu opálil. Vzal jsem přítelkyni, pustili jsme muziku a jen jsem relaxoval a užíval si chvíli volna. Žádný hokej, úplně jsem vypnul.“

Bylo těžké se pak donutit obout zpátky do bruslí?
„Abych řekl pravdu, když jsem druhý den viděl zase to sluníčko, říkal jsem si: ‚Ty jo, proč zase do zimy…‘ (směje se) Ale to nic neznamená, na to finále už je ve vás taková natěšenost, že o ničem jiném už ani neuvažujete. Obrovsky se těším, až to začne, ani mi nevadí, být ještě teď na ledě.“

Ono si stačí uvědomit, kolika hráčům se třeba ani za celou kariéru nepoštěstilo do finále se dostat, že?
„Přesně tak. Je úžasné, když si uvědomím, co mě čeká. Po tom posledním zápase se St. Louis jsem si popravdě ani neuvědomoval, co jsme dokázali, ale postupem času mi dochází: ‚Ty jo, vždyť v pondělí začíná finále Stanley Cupu a my ho budeme hrát.‘ Neskutečný, když na to pomyslím. Paráda. Nemůžu se dočkat, až to vypukne, a pevně taky věřím, že ty čtyři výhry ještě uděláme a pak teprve přijde to nejlepší. Vím ale, že k tomu je daleká cesta.“

Zakazujete si představy sám sebe, jak jančíte s Pohárem?
„To víte, že občas naskočí představa, jaký musí být pocit, když to vyhrajete. Ale hned si řeknu, že je to ještě ohromně daleko, čeká nás čtrnáct dní těžkého hokeje a dřiny. Nicméně věřím, že na to máme. Týmu to klape, stačí, když všechno pojede jako dosud. Uvědomuju si ale, že je před námi náročný úkol, protože Pittsburgh má výborný tým.“

Kdo sleduje výkony Sharks, vidí obdivuhodnou pohodu a soudržnost, která se projeví ve zlomových okamžicích. Vnímáte to stejně?
„Určitě. Letos hrajeme celé play off výborný hokej, soupeře jsme většinou přehrávali, nebylo to tak, že by zápasy byly neustále vyrovnané nebo jsme snad byli horším týmem. Ve všech dosavadních sériích jsme si zasloužili postoupit, z toho pak pohoda skutečně plyne. Finále je sice něco jiného, když ale budeme hrát takový hokej jako doteď, nemusíme se bát mít vysoké ambice.“

Upoutala mě jedna věc - všichni v San Jose jako byste měli z hokeje ohromnou radost. Čím to je?
„Co jsem tady, byla tu vždycky výborná parta kluků, ale letos si to vyloženě sedlo. I po několika změnách, co se během sezony udělaly, když třeba přišel Roman Polák. Všech dvacet hráčů hraje výborně… Ale nesmíme si myslet, že to půjde samo, nesmíme zaspat. Je třeba chytit tuhle šanci za pačesy, protože to může být naše jediná příležitost za život. Nikdy nevíte, co se může stát. Musíme toho, jak nám to doteď klapalo, využít.“

Tohle vám tlučou do hlavy veteráni jako Patrick Marleau a Joe Thornton?
„Ne, že bychom se o tom takhle přímo bavili, zrovna u nich dvou je ale asi jasné, že nikdo netouží vyhrát víc než oni dva. Dohromady mají skoro tři tisíce zápasů v NHL, každý rok patří mezi její nejlepší hráče, a ve finále jsou poprvé. Užívají si, kam jsme se dostali, ale během zápasů to nebudou chtít nijak ukazovat. Prostě půjdou na led a ukážou, proč jsme se dopracovali až sem. A my ostatní jim chceme pomoct, už jen proto, že si za svoje kariéry zaslouží vyhrát úplně nejvíc.“

Zrovna na Thorntonovi je jeho spokojenost vyloženě znát. Ví se, že je to srandista odjakživa, ale že by někdo v semifinále Stanley Cupu tancoval na střídačce a smál se na děti za plexisklem…
„To jsem zrovna seděl vedle něj! A to ještě byla muzika, která vždycky hrála, když šel někdo od nás na trestnou… (směje se) Najednou jsem se na něj kouknul, on tam stříkal vodu z flašky na ty děti, pak sebou začal vrtět. Já měl co dělat, abych nevybouchnul smíchy. Ty malé holky, co tam takhle u kraje vždycky seděly, z něho byly úplně u vytržení.“

Umí Thornton takhle odlehčit i jiné vypjaté chvíle?
„Jo, on je vyloženě pohodář. Ale taky když jde do tuhého, umí podpořit, zakřičet. Ale rozhodně s ním je zároveň i největší sranda, je to úplně super kluk.“

 

Jaký nejlepší fór zatím v kabině padnul na jeho dlouhatánské vousy, kterými už konkuruje i jeskynnímu muži z vašeho týmu, Brentu Burnsovi?
„Víte, že ani nevím? Ono už se to u nás ani neřeší. Burnsie už je má takhle asi rok a půl, na to jsme zvyklí, a Jumbovi už to taky nějakou dobu roste. Oba mají ty plnovousy každopádně fantastický, megadlouhý. Thornton navíc neskutečně hustý. Sám už říkal, že to po play off asi oholí, takže se asi už i těší. Burnsie nevím, ten si to asi nechá už napořád.“

Dlouhé play off změnilo i vaši vizáž. Měl jste vůbec někdy zarostlejší tvář než teď?
„Ty jo, v životě ne. Jsem i sám překvapenej, že toho mám pod bradou už docela dost. Že to už vypadá, že i play off asi opravdu hraju. (usmívá se) Docela si užívám, že je vidět, že na puse už taky trochu něco mám.“

Nejde jen o vousy, hrajete stabilně v elitním útoku finalisty Stanley Cupu. Poznáváte sám na sobě, že vás starší hráči už berou, což nedávno zmiňoval v rozhovoru ve Sportu váš agent?
„Je to tak. Hlavně teď, co hraju s obouma Joama (Thornton a Pavelski), tak spolu vycházíme výborně. Našli jsme spolu chemii, rozumíme si, kluci mají i pochopení pro určité detaily, které neudělám podle jejich představ. Že jsem si třeba mohl jinak najet. Stejně tak vezmou, když při zápase něco řeknu, popovídáme si o tom. Není to tak, že by mi dali najevo, ať nic nemelu. V téhle sezoně je to opravdu super, jsem moc rád, že se nám takhle daří.“

Co po vás dva Joeové, jak jste je nazval, chtějí na ledě?
„Oni vždycky říkají, že mě následují, že já jsem ten první, co jezdí do útočné třetiny. Většinou tam opravdu vletím první a napadám, snažím se vybojovat co nejvíc puků a vytvořit tlak na obránce, aby mi tam buď puk nechali, abych ho na nich vybojoval, nebo aby ho jen hodili za mě, kde už právě jedou Pav s Jumbem. Snažíme se spolu všichni tři v útočném pásmu komunikovat, hodně se bavit a být silní na puku. Řekl bych, že v tomhle je síla každého z nás tří, každý z nás se umí u puku udržet, umí nahrát a připravit střeleckou možnost. A přesně o tomhle se hodně bavíme a chceme takhle hrát. Nejvíc samozřejmě tvoří Jumbo, pro kterého se snažíme my dva udělat prostor, nebo k němu puk dostat a já nebo Pav se pak snažíme uvolnit. On se nám to pak pokouší házet do šancí.“

V tom je pořád jeden z nejlepších na světě, že?
„Rozhodně. On umí dát skvělou přihrávku i přes dva hráče. Najednou se podívá a vždycky někoho najde a vytvoří mu výbornou pozici.“

Když jsem viděl sérii s Nashvillem, kdy jste v jednu chvíli za boha nemohl dát gól ani z nejvyloženějších tutovek, říkal jsem si, že ještě tak před dvěma lety by vás takovéhle nezdary hodně nahlodaly. Přijdete mi teď už ale daleko odolnější. Je to opravdu tak?
„Jo, samozřejmě. Snažím se na tyhle situace hned nemyslet. Ale zase bych lhal, kdybych říkal, že jsem úplně klidnej. Občas se mi to i po zápase připomene a říkám si: ‚Ty jo, musíš být důraznější.‘ Ještě to z mojí strany není úplně dokonalý, třeba občas i zakroutím hlavou, ale snažím se, aby nebylo tak vidět. Abych tam hlavou nekroutil celej zápas. Nemůžu ovšem říct, že se mi to daří úplně vymazat, na tomhle ještě musím pracovat, i když se to zlepšilo.“

Když protihráč vidí, že jste zničený z neproměněné šance, je to i pro něj signál, že vás může ještě víc rozhodit, že?
„Přesně tak. A ani trenéři a lidi okolo tohle tolik nemusí. Proto se to snažím na sobě nedávat znát.“

Na začátku jste zmínil Romana Poláka. V čem týmu jeho příchod nejvíc pomohl?
„Hlavně tím, jak výborně hraje defenzivu. V tom je fakt výborný. Je to důrazný, tvrdý hráč, z kterého mají útočníci jiných mužstev respekt. Buduje si ho neustále, takového beka jsme doteď vlastně ani neměli. Roman má velký podíl na tom, kam jsme se dostali. Hraje výtečně, umí zatlačit i na nejsilnější hráče soupeře a ti se ho pak bojí.“

Nebylo vám líto kamaráda Dmitrije Jaškina, když se Polákovi nedávno dostal do spárů?
„Nejdřív jsem ani nepostřehl, že to jsou oni dva, ale pak mi ho líto fakt bylo. S Romanem bych se totiž do konfliktu dostat nechtěl. (směje se) Je hodně tvrdej a silnej. Prát by se mi s ním určitě nechtělo. Kluci si to pak vyříkali, takže v pohodě.“

Pátral jste, čím Jaškin Poláka tak naštval?
„Ani ne. S Dimou jsme jen napsali, co a jak, co po sezoně. Spíš o tom pokecáme, až se uvidíme. A určitě se tomu i zasmějeme.“

V nejhorším se sejdete aspoň v přípravě na Světový pohár. Co říkáte na to, že budete hrát nadoraz až do půlky června a začátkem září už vás zase čeká hokej na nevyšší možné úrovni? Budete mít čas si pořádně odpočinout?
„Přesně o tom jsme se bavili s Romanem Polákem, že to bude hodně náročný. Normálně začínáme na ledě někdy v půlce srpna, ale teď bude potřeba začít o dost dřív, všechno se zkrátí. Možná někdy v půlce července už zase budeme muset na led. Léto nebude moc dlouhé. Na nějakou dovolenou hned po sezoně určitě vyrazím a tam úplně vypnu, protože pak toho bude vážně hodně.“

Přes to všechno se ale jistě na Světový pohár těšíte, že?
„Samozřejmě. Vždyť se tam potkají nejlepší hráči a budeme tam reprezentovat Českou republiku, což já vždycky dělám hrozně rád. Už se taky nemůžu dočkat, až se zase sejdeme se všema českýma klukama a zase uslyším ty naše český fórky.“

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.