ROZHOVOR: Krejčí v Bostonu koordinuje Pastrňákův vývoj. Je to docela sranda, přiznává

Už druhým rokem může v kabině Bostonu slyšet kromě slovenštiny také češtinu. Útočník Bruins David Krejčí v letošní sezoně pravidelně nastupuje po boku Davida Pastrňáka. Pro svého mladšího krajana má jen slova chvály. „Je sranda sledovat jeho růst. A to nejen po hokejové stránce," říká devětadvacetiletý rodák ze Šternberka.

Spadl vám kámen ze srdce po prolomení pětizápasové šňůry bez výhry?

„S Torontem to pro nás bylo hrozně důležité vítězství. Před utkáním nebyla moc zábava, atmosféra v kabině i na trénincích byla divná. Ale teď jsme konečně vyhráli, takže můžeme až do úterý užívat s rodinou.“

Čím to, že se vám v předešlých zápasech nedařilo?

„Ona ta série porážek vypadá hrozivě, ale my jsme nesehráli špatná utkání. S Los Angeles nebo San Jose jsme prohráli jen o gól. Jednalo se o dobré zápasy, ve kterých jsme bohužel nedávali góly. Dnes to naštěstí neplatilo.“

Ve vaší situaci je třeba sbírat každý bod...

„To je pravda, naštěstí Detroit prohrál, takže máme pětibodový náskok. I vzhledem k neúspěchu Red Wings v posledním klání byla tahle výhra důležitá.“

Poprvé po čtyřech utkáních bez bodu jste dvakrát nahrál na gól. Byly pro vás asistence cennější?

„Ani ne. Samozřejmě je příjemné bodovat, ale šlo jen o výhru. Kdo dá gól nebo na něj nahraje, to není podstatné. Hlavní úkol jsme splnili.“

Závěrečné minuty byly trochu vyhecované. Dá se se zvýšenými emocemi, vzhledem k blížícímu se konci základní části, počítat více?

„Začíná to být nervózní. Každý se rve o body. Hodně týmů stále bojuje o play-off. Toronto sice ne, ale zase má v týmu hráče, kteří se chtějí předvést a zasloužit si místo v NHL. Každý tým se v podstatě dostává do své nejlepší formy.“

Prakticky celou sezonu hrajete s Davidem Pastrňákem. V čem vidíte jeho největší přednosti?

„Směrem dopředu je hrozně šikovný hráč. Má rychlost, šikovné ruce. Bude lepší a lepší. Dostat se ve dvaceti do NHL nebývá obvyklé, ale on je jednou z výjimek. Hlavně, aby na sobě dál makal.“

Jak se vám vůbec hraje s Čechem v jedné formaci?

„Umíme si vyhovět. Hlavně jsme výborní kamarádi mimo led, což nám potom pomáhá i na ledě. Radíme si navzájem a spoustu času trávíme spolu. Možná ode mě odkoukal, jak chodí život v zámoří. Teď už je tady druhým rokem, tak už se se vším seznámil. Je docela sranda sledovat, jak roste. Nejen hokejově, ale i po osobní stránce.“

Jak vás potěšila nominace na Světový pohár?

„Je samozřejmě čest, když můžu hrát za národní tým. Příjemný pocit i pro mou rodinu. Když jsme byli malí, tak NHL v televizi moc nebyla. Takže já koukal na extraligu a hlavně nároďák. To byl můj cíl. Když obléknu reprezentační dres, tak je to pocta, které si vážím.“

Jistě jste sledoval zimní olympijské hry v Naganu. Vzpomenete si také na poslední Světový pohár z roku 2005?

„Spíš na něj mám jen matné vzpomínky.“

Kdy jste se vlastně dozvěděl o tom, že jste nominován?

„Růča (Martin Ručinský - pozn. red). mi volal pár dnů před zveřejněním nominace a řekl mi, že se mnou počítá. Hrozně mě to potěšilo, protože jsme dobří kamarádi. Bavili jsme se, co od toho oba očekáváme.“

 

Autor: Ivana Paulová

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter