Roberto Luongo: Chci hrát stejně dlouho jako Jágr

Brankář Floridy Panthers má před sebou v počtu výher už pouze Eda Belfoura (484), Patricka Roye (551) a Martina Brodeura (691). I ohledně toho poskytl rozhovor espn.com. My vám jej nyní přinášíme. Věděli jste třeba, že je to vášnivý fanoušek pokeru?

Teď, když jste dohnal Curtise Josepha (454) v počtu vítězství, jaké to je, když jsou před vámi pouze tři brankáři? 

Luongo: Samozřejmě je to čest, být součástí takové party. Ale abych byl upřímný, hlavně když jsme na začátku sezóny, tak se soustředím spíš na hru a na to, abychom se dostali do play-off. Vyhrávání jde ruku v ruce s posuny v takových žebříčcích, ale to jsou věci, o kterých spíše přemýšlíte mezi sezónami.

Na druhou stranu, pouze Marty Brodeur (397) má více proher než vy (368)...

Luongo: To je ten rekord, po kterém jdu. (směje se) Ten chci.

Když mluvíme o Brodeurovi, je pravda, že vyrůstal jen pár bloků od vás?

Luongo: Jojo, je to trochu šílené. Žili jsme v malé čtvrti v Montrealu. Máme tu jen dva stadiony. Jeden je pojmenován po něm a ten druhý po mně. To je fakt neuvěřitelné. Byl o sedm let starší, takže jsme se nepomohli nikdy potkat. Až když jsme na sebe narazili v NHL.

K hokeji Vás společně s bratry přivedl otec. Vaše matka Pasqualina z kariéry brankáře ale tak nadšená nebyla, že?

Luongo: To nebyl ani jeden. Chtěli ze mě mít hráče a ne někoho, kdo bude pořád stát před brankou a nic nedělat. První tři roky jsem proto byl útočníkem. Brankářem jsem se stal až od dvanácti let.

Máte silné kořeny v Itálii. Jste pyšný na váš původ?

Luongo: Rozhodně, je to součást toho, kým jsem. Můj otec tam vyrost a i přes to, že moje matka byla narozena v Kanadě, její rodiče se narodili v Itálii. Vyrůstal jsem v prostředí italštiny. A stále když se vracím domů, tak právě takhle komunikujeme. Když je tam můj otec, jinak nemluvíme.

Vy jste také svou ženu požádal o ruku v Benátkách, je to tak?

Luongo: Ano, bylo to po světovém šampionátu v Praze. Udělali jsme si výlet po Itálii a v Benátkách jsem ji pod Mostem Vzdechů požádal o ruku. Je to tam krásné.

Když se podíváte, jak se hra změnila od roku 1999, kdy jste přišel do NHL, je to nyní lepší?

Luongo: Je to rozhodně lepší, rychlejší. Vše se děje při vysoké rychlosti. V minulosti to tak nebylo. Už to není pouze o dvou superhvězdách. Je tu spousta hráčů, kteří mohou hrát. Hodně jich má talent a jsou v lepší kondici.

Hra se hodně vyvinula, a to také na pozici brankáře. Před patnácti lety byl můj styl naprosto odlišný od toho nynějšího. Je to pozice, která se stále rozvíjí. Je pro mě tak hrozně důležité jít s dobou a stále se zlepšovat a přizpůsobovat.

V čem se vaše hra nejvíce liší?

Luongo: Když jsem byl mladší, byl jsem o hodně vážnější. Teď se snažím si to prostě užívat a dát do toho vše. Možná je to i tím, že si uvědomuji, kolik mi je let, a že můj čas se krátí. Nebyla to nutně chyba, nicméně se díky tomu nyní lépe dostávám přes nějaké chyby.

Pojďme si popovídat o vaší zálibě v pokeru. Hrál jste ve dvou Světových sériích. Co se stalo, že byl poker pro vás až takovým koníčkem?

Luongo: Už poker nehraji. Přestal jsem, když jsem byl znova vyměněn do Floridy. Jedním z důvodů je, že v USA nemůžete hrát online a hlavně to, že mé děti jsou již starší a raději trávím volno s nimi. 

Hodně to žere čas,pár let to pro mě ale byla opravdová vášeň. Studoval jsem to, četl jsem o tom knihy a strávil jsem nad tím klidně osm až deset hodin denně. Hlavně když jsem se dostal na zmíněné turnaje, tak jsem zjistil, jak psychicky náročné to je. Je jednoduché se unavit a udělat poté chyby. Byla to pro mě výzva, stejně jako být brankářem v NHL, ovšem trochu jinak.

V NHL bylo několik dobrých hráčů pokeru. Jako třeba Tomáš Vokoun či Phil Kessel. Proti kterým nejlepším hráčům jste hrál?

Luongo: Je to vtipné, moc hokejistů v pokeru dobrých není. Nemají výdrž na to tam sedět a hrát tak dlouho. Chtějí hrát pokaždé a bohužel, tak to nejde. Pořád hrajeme s klukama karty v letadle, poker to ale není. Je sranda spolu takto trávit čas, pobavit se a dostat se do hlavy toho druhého.  

Když se podíváte na váš tým a mladé talenty, které máte, jak se díváte na to, co se stalo v minulé sezoně? Vyhození kouče Gerarda Gallanta a změna role Dalea Tallona, jenž se nakonec zase vrátil na post GM...

Luongo: Nepříliš dobře se nám na to dívá. Chceme se od toho oprostit a posunut se dál. Byl to náročný rok pro všechny. Přijmuli jsme to a posunuli jsme se. Stále se učíme, ale budeme lepší a lepší. Máme důvěru v nového kouče, je to skvělý chlap, velmi chytrý. Věříme, že nás dovede k úspěchu.

Poslední otázka. Je vám 38 let, do konce kontraktu vám zbývají čtyři roky. Vidíte se v NHL i poté?

Luongo: Těžko říct, přes rok a půl jsem měl problém se zraněním a nebyl jsem si úplně jistý tím, jak to vše dopadne. V létě jsem se z toho ale dostal a jsem stoprocentně připraven.

Pořád ke hře chovám vášeň a chci hrát, jak nejdéle to půjde. Dokud ve mně bude oheň a mé zdraví bude dobré, chtěl bych hrát tak dlouho, jako třeba Jaromír Jágr.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter