Respekt od trenéra je těžké získat a jednoduché rychle ztratit, ví Sedlák

Lukáš Sedlák si připsal ve své nováčkovské sezoně za 62 zápasů sedm branek a šest asistencí. Letos se mu však příliš nedaří. Začátkem letošního ročníku NHL musel kvůli zranění kotníku vynechat jeden měsíc a do formy se poté dostával velmi těžko. Nyní za zápas odehraje pouze nějakých sedm či osm minut.

Minulá sezona se Columbusu vydařila. Máte proto pro tento ročník vyšší očekávání?

Určitě jsou větší očekávání, loni na nás nebyl žádný tlak. Byla to spíš sezona, kdy jsme si chtěli získat respekt od ostatních mužstev v lize. Snažili jsme se hrát každý zápas co nejlépe, vyhrávali jsme a nakonec to dopadlo velmi dobře.

Jak byste tak zatím hodnotil letošní sezonu?

Možná jsme čekali, že budeme v tabulce výše – chtěli jsme se prát o první místa v naší divizi. Nyní však místo toho bojujeme o play-off. Byla tam sice nějaká zranění, naše hra ale není úplně optimální. Musíme hlavně také začít dávat góly.

Co vy osobně? Jak jste spokojen s vaší hrou?

Čekal jsem, že budu mít trochu větší roli. Loni jsme hráli všichni v té čtvrté lajně deset až dvanáct minut, letos je to však trochu něco jiného. Měl jsem také špatné období, když jsem se vracel po zranění. Nebylo to optimální, možná jsem tam ztratil od trenéra trochu respekt. Nyní se to ale snažím dohnat.

Kvůli zranění kotníku jste musel vynechat měsíc. Zbrzdilo vás to hodně?

Určitě mě to zbrzdilo. Ještě k tomu to bylo tak trochu špatně načasované. Na začátku sezony jsem totiž stihl osm zápasů, poté se na měsíc zranil a všichni kluci se za tu dobu dostali vlastně do úplně jiné fyzičky. Ujel mi tím trochu vlak a trvalo mi zhruba nějakých patnáct zápasů, než jsem se do toho zase dostal a hrál svůj hokej. Respekt od trenérů je strašně těžké získat, naopak je jednoduché jej rychle ztratit.

Nyní hrajete necelých deset minut za zápas. S tímto pobytem na ledě je určitě ještě těžší trenéra přesvědčit?

Je to tak. Před pár zápasy jsem se dokonce nevešel jako zdravý náhradník do sestavy. Možná mě to i trochu překvapilo, že jsem nehrál. Samozřejmě je těžké za těch sedm minut na ledě něco vytvořit a zároveň je jednoduché tam něco pokazit. Stačí jedna chyba a tvrdě za to zaplatíte. Musím se proto snažit hrát co nejvíce bez chyb a získat si tak nějaký respekt zpátky.

Ostatní v týmu o vás říkají, že máte skvělý přístup. Zdobí vás prý také neustálý úsměv na tváři. Je to nyní o něco těžší, když se vám až zase tolik osobně nedaří?

Je to těžší. Loni jsem byl nováček, vše mi vycházelo, vše šlo jako po másle. Tento rok je ale úplně jiný. Každý zápas můžu hrát třeba perfektně, poté udělám jednu chybu a je z toho gól. Tato chyba je pak hrozně vidět, sráží vás to, je to těžké. Takový je ale někdy hokej. I proto musím být rád za to, že hraju v NHL, v nejlepší hokejové lize světa. Musím si užívat každý den.

Tři roky jste bojoval na farmě. Neříkáte si třeba, že by bylo lepší se tam jít trochu rozehrát? Nepřemýšlí nad tím člověk někdy?

Osobně nad tím nepřemýšlím. Kdyby ta situace nastala a byl jsem poslán na farmu, tak bych asi hodně přemýšlel o nějakém návratu do Evropy. Snažím se na to ale nemyslet. Ty tři roky v AHL byly velmi těžké, všechno to cestování.. Život v NHL je úplně o něčem jiném, je to větší pohodlí.

Jaká je tedy vaše strategie přesvědčit trenéra?

Nedá se dělat nic jiného, než makat každý trénink naplno, přijít vždy do arény s úsměvem na tváři, užívat si hokej. V zápasech pak hlavně nesmím dělat chyby, musím hrát svůj hokej.

Říkají vám třeba trenéři, co od vás očekávají nebo co byste měl vylepšit?

Popravdě mi toho moc neříkají. Většinou všichni hráči vědí, když udělají nějakou chybu. Samozřejmě trenér to pak dá na střídačce pomocí videa najevo nebo vysvětlí, jak měl daný hráč tu danou situaci řešit. Mně ale osobně nějak nic moc neříkají. Já vím, že jsem třeba udělal chybu. Proto pak musím hrát tak, abych to týmu oplatil a vrátil zpátky.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter