Předčasné konce: Bobby Orr - fenomén, který navždy změnil hokej

6. dubna 14:00

Radek Černý

Obránce, který totálně zbořil všechny zažité představy o hře zadáků. Svou celoplošnou hrou, založenou na skvělém bruslení, herním přehledu a aktivním držení puku se stal nejdominantnějším hráčem své doby. Bohužel ho po celou kariéru provázely chronické problémy s levým kolenem, které nakonec způsobily, že byl nucen svou impozantní kariéru zakončit v pouhých 31 letech.

Vraťme se ale na začátek, konkrétně do roku 1961, kdy se konal v ontarijském Gananoque mládežnický hokejový turnaj, kterého se zúčastnil i tým z Parry Soundu. V jeho týmu byl nepřehlédnutelnou postavou nakrátko střižený blonďáček, který hrál sice na postu obránce, ale svým skvělým bruslením a perfektním držením puku ovládal hru na obou koncích kluziště.

Zaujal všechny přítomné skauty, ale nejvíc Wrena Blaira, který pracoval pro bostonské Medvědy. Tenhle třináctiletý klučina ho uhranul natolik, že přesvědčil vedení Bruins, aby sponzorovali Orrův mateřský klub. Na podpis “formuláře C” si však musel Blair ještě rok počkat. 

Podle tehdejších pravidel mohl hráč podepsat profesionální smlouvu až v osmnácti letech, ale už ve čtrnácti za něj mohli rodiče podepsat tzv. “formulář C”, což bylo něco jako “smlouva o smlouvě budoucí”. Tímto podpisem si mužstva zajistila práva na dotyčného hráče.

Pro zajímavost: jako bonus za podpis obdržela Orrova rodina tisíc dolarů, nové auto a štukovou omítku na jejich dům.

Juniorské roky strávil Orr v týmu Oshawa Generals, které mimochodem na popud Blaira koupili Bruins jako svou druhou farmu. Zde odehrál čtyři sezóny s bilancí 193 zápasů a 280 bodů.

Přišel čas podepsat profesionální smlouvu s Bruins a připojit se k jejich týmu. Pokud si Hap Emms, tehdejší generální manažer Medvědů, myslel, že půjde o rutinní záležitost, šeredně se mýlil. Na vysvětlenou je třeba připomenout, že v tehdejší době bylo nemyslitelné, aby hráči o podmínkách smlouvy vyjednávali a už vůbec ne prostřednictvím hráčských agentů. Profesionálnímu sportu vládli majitelé licencí železnou rukou. Hráči byli nuceni přijmout nabídku, kterou jim vedení klubu předložilo.

Pak se na scéně objevil fenomén jménem Orr, jehož otec se seznámil s torontským právníkem Alanem Eaglesonem. Ten se chopil nabízené příležitosti a stal se nejenom Bobbyho agentem, ale i nejbližším spolupracovníkem a přítelem. Během tvrdých jednání s vedením Bruins vyjednal Orrovi smlouvu, díky níž se stal nejlépe placeným hráčem ligy. A to neodehrál ještě ani jeden zápas.

Nebyl to jen začátek skvělé Orrovy kariéry, ale i začátek vzestupu Eaglesonovi hvězdy. Jeho vliv v hokejovém světě vzrůstal, postavil se do čela nově vznikající hráčské asociace NHL, stál u zrodu Kanadského poháru či legendárních utkání mezi hráči NHL a tehdejší sbornou Sovětského svazu. Na dlouhý čas se stal jedním z nejmocnějších lidí v hokejovém světě.

Bobby Orr získal ve své úvodní sezóně Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka. Cenu pro nejlepšího obránce získal Harry Howell z týmu New York Rangers, který při přebírání cen prohlásil, že “je rád, že tuto trofej získal, protože odteď už ji bude vyhrávat pouze Orr.” 

Jak Howell předpověděl, tak se i stalo. Na dalších osm sezón si ji předplatila slavná bostonská “čtyřka”. 

Orr pokračoval ve skvělých výkonech, ale na slavný Stanley Cup si musel počkat do sezóny 1969-70. Byla to Orrova sezóna, v lize naprosto dominoval. Jako první obránce, a dosud jediný, vyhrál kanadské bodování ligy, získal i Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče, Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce ligy a po konci vítězných bojů o pohár i Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off. 

Z tohoto play off pochází i zřejmě nejslavnější hokejová fotka všech dob. Bobby Orr plachtící vzduchem poté, co vstřelil vítězný gól v prodloužení finálového zápasu play off. “The Goal” se stal předlohou k soše vystavené před domácí halou bostonských Medvědů.

“Lidé mi často tuto fotku připomínají” vzpomíná Orr. “Dobře si na ten okamžik pamatuji, protože jsem hlavně přemýšlel, jak moc to bude bolet, až na ten led dopadnu. Ale necítil jsem žádnou bolest. Byl jsem nadšený.”

Opojný pocit z vítězství si zopakoval ještě o dva roky později. I v tomto play off vstřelil branku, která rozhodla o titulu. K zisku Hartovy trofeje přidal i Conn Smythe trofej, a jelikož byl zvolen nejužitečnějším hráčem All Star Game, stal se prvním hráčem v historii, který získal v jedné sezóně tři MVP trofeje (MVP z anglického Most Valuable Player česky nejužitečnější hráč).

V sezóně 1974-75 vyhrál podruhé kanadské bodování ligy. Pomohlo mu k tomu i 46 vstřelených branek, čímž se stal prvním obráncem v historii, který zdolal čtyřiceti brankovou hranici. Tento rekord vydržel více jak deset let, než ho dvě branky vylepšil v obránce Oilers Paul Coffey. Tito dva jsou dosud jediní beci, kteří dokázali vstřelit 40 a více branek za sezónu.

Následující sezóna byla jeho poslední v dresu Medvědů. Vedení Bruins trochu otálelo s prodloužením smlouvy, především kvůli opakovaným potížím s koleny. Jak později Orr vzpomíná ve své autobiografii, zamlčel mu tehdy Eagleson některé podstatné části jednání s vedením týmu a i díky tomu souhlasil s podpisem smlouvy s chicagskými Blackhawks. Jestřábům se upsal na pět let, ale téměř zničená kolena mu nakonec dovolila odehrát pouze 20 zápasů. Následující sezónu vynechal celou v naději, že delší odpočinek několikrát operovaným kolenům pomůže. V sezóně 1978-79 však odehrál jen 6 zápasů a byl konec.

Do torontské hokejové Síně slávy byl zvolen ihned po ukončení kariéry, ve 31 letech, jako nejmladší hokejista v historii.

Jedna z mnoha operací kolene mu znemožnila účast při slavné Sérii století v roce 1972 mezi výběrem NHL a reprezentací Sovětského svazu, což Orr těžce nesl. Vždycky hrozně toužil obléci dres s javorovým listem. První Kanadský pohár v roce 1976 si tak nemohl nechat ujít, i když ho jeho zdevastovaná kolena výrazně limitovala. I s “jedním kolenem” byl nejlepším hráčem Kanady a po právu byl zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje.

Zamyšlení, kam až mohl bodový a gólový účet tohoto hokejového velikána vyšplhat, je určitě na místě. Kariérní bodový průměr 1.45 bodu na zápas a následující superofenzivní osmdesátky tyto úvahy posouvají do nebeských výšin. Historicky nejproduktivnější bek a další legenda Bruins Ray Bourque jsou spolu s Paulem Coffeym jediní obránci, kteří překročili hranici 1500 bodů. Můžeme tedy směle spekulovat o tom, že pokud by Orra nezradilo zdraví a mohl plnohodnotně odehrát kariéru s počtem odehraných zápasů přesahujícím magickou tisícovku, zcela jistě by změnil nejenom hru obránců jako takovou, ale i historické pořadí nejproduktivnějších zadáků.  

Jak kdysi prohlásil Serge Savard, legenda Montrealu Canadiens: “Jsou hvězdy, superhvězdy a pak je Bobby Orr.”

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.