bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Pozdní sběr aneb občas se vyplatí počkat si na kvalitu

17. června 2019, 20:26

Radek Černý

Vstupní draft NHL to je každoroční událost, při které si jednotlivé týmy nejslavnější hokejové ligy světa zamlouvají práva na mladé hokejové hráče z celého světa. Pravidla jsou jasně daná, jde jen o to vybrat toho pravého. Aby tomu tak bylo, zaměstnává každý tým armádu odborníků (tzv. skautů), kteří cestují po celém světě a hledají ty nejtalentovanější juniory ze všech koutů hokejového světa. Radami těchto skautů se poté řídí vedení týmu, když využívá své volby v draftu. Nejdřív jsou vybráni ti, o kterých jsou mužstva přesvědčena, že jsou nejvíc připraveni na působení v lize. Ale ani zkušené skautské oko není neomylné a mnohdy se stává, že tým mezi prvními vybere hráče, který naděje do něj vkládané nenaplní a naopak jsou případy, kdy se z přehlížených zelenáčů vyklubou zářivé hvězdy.

Podívejme se tedy na desítku historicky nejproduktivnějších hráčů, kteří byli vybráni v draftu od 100. místa níže (draftové volby mají sestupnou tendenci, hráč vybraný na prvním místě je tudíž „nejvýše draftovaným hráčem“).

10. Pavel Dacjuk (Rusko)

Draftová pozice: 171. volba v roce 1998 (Detroit Red Wings)

NHL statistiky: 953 zápasů, 918 bodů (314 gólů + 604 asistencí)

„The Magic Man“, tak je v zámoří nazýván tento ruský šikula. S pukem na holi předváděl v dresu Detroitu Red Wings neuvěřitelné kousky. Dvakrát si potěžkal pohár Lorda Stanleyho, připočtěme čtyři trofeje pro hráče, který nejlépe kombinuje vysokou úroveň hry se sportovním gentlemanstvím (Lady Byng Trophy), tři trofeje pro nejlépe bránícího útočníka ligy (Frank J. Selke Trophy), přes 900 bodů a dostaneme ve výsledku úžasnou kariéru hráče, kterého kvůli výšce dvakrát na draftu úplně „přehlédli“.  

9. Rick Tocchet (Kanada) 

Draftová pozice: 121. volba v roce 1983 (Philadelphia Flyers)

NHL statistiky: 1144 zápasů, 952 bodů (440 gólů + 512 asistencí)

Pravé křídlo a jeden z nejlepších silových útočníků (tzv. power-forwardů) přelomu 80. a 90. let. Ve Philadelphii strávil prvních sedm sezón, ve kterých nastřílel spoustu gólů a k tomu přidával slušnou porci trestných minut, přesně ve stylu tehdejších elitních power-forwardů. Před playoff roku 1992 byl vyměněn do Pittsburghu jako součást monstrózní výměny (v zámoří nazývané „blockbuster trade“), kdy se s ním do města oceli stěhoval ještě švédský obr Kjell Samuelsson, brankář Ken Wregget a třetí volba v draftu. Tocchet pak výrazně pomohl svému novému zaměstnavateli při cestě za obhajobou vítězství ve Stanley Cupu. Poté se ještě několikrát stěhoval, aby se na závěr kariéry vrátil zpět do Philadelphie, kde po sezóně 2001-02 ukončil svou úspěšnou kariéru. 

8. Henrik Zetterberg (Švédsko) 

Draftová pozice: 210. volba v roce 1999 (Detroit Red Wings)

NHL statistiky: 1082 zápasů, 960 bodů (337 gólů + 623 asistencí) 

Detroit měl i v roce 1999 šťastnou ruku, když v devátém kole draftu sáhl po tomto nevysokém Švédovi, který hrál v tu dobu druhou švédskou ligu. Vyplatilo se. „Hank“, jak byl v zámoří Zetterberg nazýván, se stal během krátké chvíle oporou mužstva z města motorů. V sezóně 2005-06 hrál v útoku s krajany Holmstromem a Samuelssonem, v obraně je doplňovali Kronwall s Lidströmem a vznikla tak tzv. „Swedish Five“ (švédská pětka), obdoba legendární „Russian Five“, která zářila v barvách Detroitu v polovině 90. let. V roce 2008 týmu výrazně pomohl k zisku Stanleyova poháru a za své výkony v playoff získal prestižní Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. V roce 2009 podepsal smlouvu na 12 let v hodnotě 73 miliónů dolarů, nejdelší a nejlukrativnější kontrakt v týmové historii. Loni oznámil, že kvůli chronickým problémům se zády nemůže pokračovat v kariéře. Je členem prestižního Triple Gold klubu, jenž sdružuje hráče, kteří dokázali vyhrát Stanley Cup, hokejové mistrovství světa a olympijské hry.

7. Steve Larmer (Kanada)

Draftová pozice: 120. volba v roce 1980 (Chicago Black Hawks)

NHL statistiky: 1006 zápasů, 1012 bodů (441 gólů + 571 asistencí)

Pravé křídlo, čistokrevný střelec, perfektní čtení hry, dobré napadání a především 884 odehraných zápasů v řadě. To je stručná vizitka tohoto nenápadného hráče. Ve své první sezóně nasázel soupeřům 43 branek, zaznamenal celkem 90 bodů, což mu vyneslo cenu pro nejlepšího nováčka sezóny (Calder trophy) a také stanovil týmové rekordy v kategorii „zelenáč“ (anglicky „rookie“). V následujících letech překonal 40gólovou hranici ještě čtyřikrát. S Alem Secordem a Denisem Savardem tehdy tvořili jeden z nejlepších útoků ligy. Před sezónou 1993-94 byl vyměněn k Jezdcům do New Yorku, se kterými se na konci sezóny radoval ze zisku poháru. Reprezentoval Kanadu na mistrovství světa v roce 1991 a pomohl jí vybojovat stříbrné medaile. 

6. Dave Taylor (Kanada) 

Draftová pozice: 210. volba v roce 1975 (Los Angeles Kings)

NHL statistiky: 1111 zápasů, 1069 bodů (431 gólů + 638 asistencí) 

Člen slavné „Triple Crown Line“, kterou spolu s ním tvořil ještě Marcel Dionne a Charlie Simmer zůstal po celou dobu věrný Králům z Los Angeles. Zaznamenal dvě stobodové sezóny, v šesti sezónách nastřílel 30 a víc gólů, třikrát se umístil v první desítce kanadského bodování. Od sezóny 1985-86 měl na dresu přišité kapitánské „céčko“. Před sezónou 1988-89 ho přenechal novému spoluhráči, jímž nebyl nikdo menší než samotný „The Great One“ neboli Wayne Gretzky. Byl aktivní i mimo ledovou plochu. V klubu působil jako ředitel hráčských vztahů a angažoval se i v charitativních organizacích. To vše z něj udělalo jednu z nejrespektovanějších postav ligy. Stal se také nejníže draftovaným hráčem v historii, který překročil hranici 1000 bodů.

5. Theoren Fleury (Kanada)

Draftová pozice: 166. volba v roce 1987 (Calgary Flames)

NHL statistiky: 1084 zápasů, 1088 bodů (455 gólů + 633 asistencí)

Malý vzrůstem, velký výkony. Tak by se dala ve stručnosti charakterizovat kariéra tohoto „enfant terrible“ tehdejší NHL. Necelých 170 cm vysoký Kanaďan nahrazoval svůj výškový hendikep nezměrnou vůlí a agresivitou v osobních soubojích. Létal po ledě jak utržený ze řetězu a branky i trestné minuty sbíral po hrstech. Jako junior se zúčastnil památné hromadné bitky na MS juniorů ve Slovenských Piešťanech při zápase Kanady s tehdejším Sovětským svazem, která vyústila v diskvalifikaci obou týmů z turnaje. V roce 1989 vyhrál s Plameny Stanleyův pohár, dvakrát překonal stobodovou hranici, čtyřikrát nastřílel 40 a víc gólů a sedmkrát se představil při Utkání hvězd. Během kariéry bojoval se závislostí na alkoholu a drogách, což ho nakonec donutilo v roce 2003 opustit NHL. V roce 2009 se neúspěšně pokusil o návrat na hokejové kolbiště.

4. Daniel Alfredsson (Švédsko - Kanada)

Draftová pozice: 133. volba v roce 1994 (Ottawa Senators)

NHL statistiky: 1246 zápasů, 1157 bodů (444 gólů + 713 asistencí)

Populární „Alfie“ se stal v Ottawě legendou. Hned ve své první sezóně získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka a i v dalších sezónách si udržoval vysokou herní úroveň. Stabilita výkonů, to byla asi jeho největší devíza. V deseti sezónách dokázal nashromáždit 70 a více bodů. Před sezónou 1999-2000 byl jmenován kapitánem týmu a tuto funkci zastával až do sezóny 2012-2013, kdy mu skončila smlouva a on možná trochu překvapivě odešel zkusit štěstí do Detroitu. Touha potěžkat stříbrný pohár Lorda Stanleye byla velká, ale ani v dresu Rudých křídel se mu tuto misi nepovedlo splnit. V prosinci 2014 podepsal se Senátory jednodenní kontrakt, aby mohl ukončit kariéru v dresu svého milovaného klubu.  

3. Brett Hull (Kanada - USA)

Draftová pozice: 117. volba v roce 1984 (Calgary Flames)

NHL statistiky: 1269 zápasů, 1391 bodů (741 gólů + 650 asistencí)

Vstupovat do nejslavnější hokejové ligy světa jako syn jednoho z nejlepších hráčů její historie, to není záviděníhodná situace. „The Golden Brett“, jak Brettu Hullovi přezdívali, se s tímto tlakem vypořádal po svém. 741 gólů znamená historické čtvrté místo mezi střelci, 86 gólů ze sezóny 1990-91 je třetím nejlepším výkonem všech dob, pět po sobě jdoucích sezón s nejméně 50 góly, to vše jsou výkony, na které může být pyšný. On i jeho otec Bobby, legendární „Zlatý tryskáč“, jedna z největších hvězd historie NHL. K tomu připočtěme dva prsteny pro vítěze Stanleyova poháru, zisk Hartovy trofeje pro nejužitečnějšího hráče sezóny 1990-91 a šestinásobnou účast v Utkání hvězd. Brett je spolu se svým otcem jedinou dvojicí „otec-syn“, kteří jsou členy Hokejové síně slávy v Torontu. 

2. Luc Robitaille (Kanada)

Draftová pozice: 171. volba v roce 1984 (Los Angeles Kings)

NHL statistiky: 1431 zápasů, 1394 bodů (668 gólů + 726 asistencí)

„Lucky Luc“, jak je také Robitaille přezdíván, ve svém juniorském věku tehdejší skauty moc nezaujal. Jako levé křídlo mizerně bruslil, a ačkoliv střílel dost gólů, málokdo věřil, že má na to prosadit se v daleko rychlejší a silnější NHL. 170 jmen zaznělo při draftu než si ho, jako svou devátou volbu, vybrali Králové z Los Angeles. Jak šťastnou ruku měli, se ukázalo hned v následující sezóně. Robitaille nasázel soupeřům 45 gólů, které mu vynesly zisk Calderovy trofeje pro nejlepšího nováčka. V nastavené laťce pokračoval i v dalších sezónách. Osm po sobě jdoucích sezón s nejméně 40 vstřelenými góly je výkon hodný obdivu. Sedmkrát po sobě byl zvolen buď do prvního nebo druhého All-Star týmu (nejlepší pětka sezóny volená akreditovanými novináři). V roce 2002 vyhrál v dresu Detroitu slavný Stanley Cup. Na mistrovství světa 1994 v Itálii, byl kapitánem národního týmu. Ve finále proměnil rozhodující samostatný nájezd a zajistil tak Kanadě titul mistrů světa po dlouhých 33 letech.

1. Doug Gilmour (Kanada)

Draftová pozice: 134. volba v roce 1982 (St. Louis Blues)

NHL statistiky: 1474 zápasů, 1414 bodů (450 gólů + 964 asistencí)

Produktivní centr kvalitně zvládající defenzivní činnosti – ideální hráč, řekl by každý skaut. Jen ty tělesné proporce, ty jim dělaly starosti. V NHL vládl drsný styl, poptávka byla po vysokých silných hráčích. Málokdo věřil, že se malí hubení hráči mohou prosadit. Gilmour nedostatek výšky nahrazoval ohromnou vitalitou. Dobře napadal a byl dotěrný jak vosa. Nakonec skauty přesvědčil a v sezóně 1983-84 debutoval v dresu Bluesmanů. Ke kvalitní defenzívě přidal i pořádnou porci bodů. V sezóně 1986-87 překonal 100 bodovou hranici, zahrál si na Kanadském poháru 1987, avšak v roce 1988 byl obviněn ze sexuálního napadení 14leté dívky. Celý incident nakonec dopadl pro Gilmoura dobře, ale přesto tato nepříjemná situace vyústila v přestup do Calgary. S Plameny získal v roce 1989 Stanley Cup. Spory o výši nové smlouvy během sezóny 1991-92 vyústily v největší výměnu v historii NHL. Gilmour s dalšími čtyřmi spoluhráči putoval do Toronta, opačným směrem se stěhovalo pět hráčů Maple Leafs. Aby během jedné výměny změnilo dres deset hráčů, to NHL nepamatovala. V Torontu převzal kapitánské „céčko“ po Wendellu Clarkovi, zaznamenal další dvě stobodové sezóny, získal Selkeovu trofej pro nejlépe bránícího útočníka a stal se jedním z nejpopulárnějších hráčů v historii klubu.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.