Pozdní sběr aneb občas se vyplatí počkat si na kvalitu (2. část: zapomenutí Češi)

V první části vzpomínání na hráče, kteří prošli vstupním draftem NHL téměř nepovšimnuti, jsme si představili historicky nejproduktivnější “odpadlíky” bez ohledu na místo narození. V této druhé části si představíme pětici českých hráčů, kteří byli při draftu zařazeni do kategorie “postradatelných” a přesto zanechali v nejslavnější hokejové lize výraznou stopu.

Podívejme se tedy na historicky nejproduktivnější Čechy, kteří byli vybráni v draftu od 100. místa níže (draftové volby mají sestupnou tendenci, hráč vybraný na prvním místě je tudíž „nejvýše draftovaným hráčem“).

5. Marek Židlický

Draftová pozice: 176. volba v roce 2001 (New York Rangers)

NHL statistiky: 836 zápasů, 417 bodů (89 gólů + 328 asistencí)

„Židla“, jak je tento ofenzivní obránce nazýván, sbíral hokejové zkušenosti na Kladně, v jedné z tradičních bašt českého hokeje. Zástupci NY Rangers, kteří si ho vybrali v draftu v roce 2001, o něj zájem neprojevili, proto se vydal do Finska. Ve finské nejvyšší soutěži strávil tři sezóny a třikrát vyhrál kanadské bodování obránců. Až to přesvědčilo zástupce nejslavnější ligy světa, aby mu „hodili laso“. Ve 26 letech tak zažil debut v dresu Nashvillu Predators, kteří na něj získali práva od Jezdců v rámci výměny. Hned v první sezóně zaznamenal 53 bodů a stal se nejproduktivnějším bekem týmu. I v následujících třech sezónách, které v Nashvillu strávil, patřil vždy mezi tři nejproduktivnější zadáky. Před sezónou 2008-09 byl vyměněn do Minnesoty, kde pokračoval ve svých zdařilých ofenzivních výkonech. Dvakrát překonal 40 bodovou hranici, než byl v roce 2011 vyměněn k Ďáblům do New Jersey. Tady strávil skoro čtyři sezóny, aby na závěr kariéry ještě dvakrát změnil dres, nejdřív byl vyměněn do Detroitu a poslední rok zámořské kariéry strávil na Long Islandu v dresu Ostrovanů.

V reprezentačním dresu absolvoval Světový pohár v roce 2004. O rok později byl členem vítězného týmu na mistrovství světa. Atmosféru olympijského hokejového turnaje zažil celkem třikrát (2006, 2010, 2014).

4. Martin Erat

Draftová pozice: 191. volba v roce 1999 (Nashville Predators)

NHL statistiky: 881 zápasů, 545 bodů (176 gólů + 369 asistencí)

Jako šikovné hbité křídlo si ho vybrali Predátoři z Nashvillu v roce 1999. Dvě sezóny strávil v juniorské WHL, než se probojoval do prvního týmu. V nováčkovské sezóně odehrál 80 zápasů a posbíral solidních 33 bodů. Přesto strávil převážnou část další sezóny na farmě v Milwaukee. Od sezóny 2003-04 se napevno usadil v základní sestavě Predators. V průběhu sezóny 2011-12 byl vyměněn do Washingtonu a hlavní město „country music“ opouštěl jako historicky nejproduktivnější hráč týmu. Opačným směrem tehdy putoval švédský mladík Filip Forsberg a tato výměna se pravidelně objevuje na předních místech v anketách o nejhorší výměnu v dějinách NHL. Především z pohledu Washingtonu Capitals. Důvodem je rozdílná statistika obou hráčů v jejich nových týmech. Zatímco Erat vstřelil v 62 zápasech za Caps pouhé dvě branky (z toho jednu do prázdné brány) a po následující sezóně sám požádal o výměnu, Filip Forsberg se stal v Nashvillu klíčovým hráčem a jednou z hvězd NHL.

Po odchodu z Washingtonu odehrál Erat ještě dvě sezóny za Phoenix, resp. Arizonu Coyotes, aby po sezóně 2014-15 zámořskou anabázi ukončil. Jednu sezónu strávil v KHL, v dresu Avantgardu Omsk a poté se vrátil do české extraligy, kde oblékal dres brněnské Komety.

3. Tomáš Kaberle

Draftová pozice: 204. volba v roce 1996 (Toronto Maple Leafs)

NHL statistiky: 984 zápasů, 563 bodů (87 gólů + 476 asistencí)

Další odchovanec slavné kladenské líhně talentů. Je synem legendy kladenského a československého hokeje Františka Kaberleho a mladší bratr pětinásobného mistra světa a vítěze Stanley Cupu v dresu Caroliny Františka Kaberleho ml. Ani Tomáš nezůstal pozadu a hokejový „svatý grál“ si potěžkal v roce 2011 jako člen bostonských Medvědů. Ale k tomuto cíli vedla hodně dlouhá a těžká cesta. V juniorském věku zámořské skauty moc nezaujal. V roce 1997 odešel do AHL, ale v dresu St.John´s Leafs odehrál pouhé dva zápasy a vrátil se domů. O rok později se zúčastnil tréninkového kempu Toronta a jeho hra zaujala tehdejšího kouče Pata Quinna natolik, že dostal příležitost v prvním mužstvu. V nováčkovské sezóně odehrál 57 zápasů, ve kterých nasbíral slušných 22 bodů. Od další sezóny už byl základním kamenem defenzívy Leafs. Postupně se vypracoval v klíčovou postavu zadních řad legendárního klubu. 12 sezón dirigoval od modré čáry přesilovku Toronta. Sedmkrát překonal 40-ti bodovou hranici. Jeho kariérním maximem je 67 bodů ze sezóny 2005-06. Na závěr kariéry byl vyměněn do Bostonu, pak se mihl v Carolině a poslední dvě sezóny strávil v Montrealu.

S reprezentací získal v roce 2005 titul mistra světa a má i bronz z olympijského turnaje v Turíně 2006.

2. Radim Vrbata

Draftová pozice: 212. volba v roce 1999 (Colorado Avalanche)

NHL statistiky: 1057 zápasů, 623 bodů (284 gólů + 339 asistencí)

Mladoboleslavský rodák nevtrhl do slavné zámořské soutěže s žádnou velkou pompou. Debut v dresu Colorada si odbyl až dva roky po tom, co si ho Laviny vybrali v draftu roku 1999. Ve své úvodní sezóně nastřílel 18 branek, k tomu přidal 12 asistencí, což znamenalo v součtu solidních 30 bodů v 52 zápasech. V další sezóně byl vyměněn k Hurikánům do Caroliny. Zde odehrál necelé tři sezóny, aby se přes Chicago dostal do Phoenixu, kde přes krátké intermezzo v Tampě, odehrál parádních 6 sezón, ve kterých nastřílel 137 branek a nasbíral celkem 288 bodů. Na dvě sezóny si odskočil do Vancouveru. První sezónu nastupoval s bratry Sedinovými a bylo to znát. Podruhé v kariéře překonal 30-ti gólovou hranici a ziskem 63 bodů si vylepšil kariérní bodové maximum. Druhá sezóna už tak oslnivá nebyla. Vrbata vypadl z první lajny, střídal spoluhráče a výsledkem byl jak gólový, tak bodový propad. Před sezónou 2016-17 se rozhodl podepsat roční smlouvu s arizonskými Kojoty, týmu, kde se mu v dosavadní kariéře dařilo nejvíc. Volba to byla šťastná. Vrbata odehrál 81 utkání s bilancí 55 bodů. Poslední rok své zámořské kariéry odehrál za floridské Pantery.

1. Robert Lang

Draftová pozice: 133. volba v roce 1990 (Los Angeles Kings)

NHL statistiky: 989 zápasů, 703 bodů (261 gólů + 442 asistencí)

Odchovanec litvínovského hokeje, jeden z hráčů tzv. “zlaté generace”, která pro český hokej vybojovala spoustu medailí, a především historický triumf na olympiádě v Naganu. Cesta do slavné NHL ale nebyla pro “Lanýže” procházkou růžovým sadem. Los Angeles Kings ho v roce 1990 draftovali až na 133. místě. Než se vydal okusit zámořskou ligu, stihl ještě vybojovat bronz na ZOH 1992 v Albertville. První dvě sezóny v zámoří hrál střídavě v prvním týmu Králů a záložním celku Phoenix Roadrunners v IHL. Los Angeles ho využívali především jako specialistu na hru v oslabení, což nevyhovovalo jeho ofenzivnímu naturelu. Po čtyřech sezónách se proto rozhodl pro návrat domů. Sezónu 1996-97 odehrál za Spartu Praha, zahrál si na Světovém poháru 1996 a z mistrovství světa přivezl bronzovou medaili. Další sezónu se vrátil zpět do nejslavnější hokejové ligy světa. Nejdřív to vypadalo, že to bude v dresu bostonských Medvědů, ale nakonec zakotvil v Pittsburghu. Jejich ofenzivní styl mu nadmíru vyhovoval a mohl tak naplno rozvinout své hokejové schopnosti. S krajanem Martinem Strakou a Rusem Kovaljovem vytvořili nejlepší “druhou lajnu” v lize. U Tučňáků vydržel pět sezón, ve kterých nasbíral celkem 261 bodů. Před sezónou 2002-03 se přesunul do Washingtonu, kde se opět setkal s Jaromírem Jágrem. Po dvou sezónách následoval přesun do Detroitu, kde strávil další dvě sezóny. Bodově se mu dařilo, pokaždé nasbíral přes 50 bodů. Poslední tři sezóny strávil postupně v Chicagu, Montrealu a Phoenixu. V roce 2004 si zahrál i v prestižním Utkání hvězd NHL.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter