Poslední trefa hokejového génia. Blonďatý démon se loučil stylově, prostovlasý pokořil Roye

Cítil se zrazený, nechtěný. Když na podzim roku 1984 přišel v Montrealu o čas na ledě, zareagoval prudce. Přesně tak, jak uměl vystřelit. Ukončil kariéru. "Nenechali by mě hrát a nepustili by mě jinam," vysvětloval své tehdejší rozhodnutí. O čtyři roky později byl Guy Lafleur uveden do Síně slávy a krátce poté ohromil hokejový svět, když ohlásil svůj comeback.

V sedmatřiceti se vrátil do NHL!

Nejprve válel za NY Rangers. Poté frankofonní Kanaďan, za nímž vždy vlály husté plavé vlasy, odešel za svým oblíbeným koučem a blízkým přítelem Michelem Bergeronem do Québecu.

Za Nordiques coby domácí hrdina odehrál dvě sezony. Táhlo mu na čtyřicet, když se podruhé a definitivně rozloučil s poutí vrcholového sportovce.

30. března 1991 odehrál Lafleur, virtuóz na ledě, v jehož repertoáru byly úchvatné technické finesy, svůj předposlední mač v NHL. Na ledě slavné haly Forum. Na půdě Canadiens, za něž odbruslil téměř tisíc mačů a kterým pomohl k pěti Stanley Cupům.

Jistě se před zápasem podíval pod strop kultovní areny, kde visela jeho desítka.

Fanoušci vítali Lafleura ohlušujícím potleskem. Byť nastupoval za soupeře, nemohli zapomenout na úžasné časy, které díky "The Flowerovi" prožili. Vždyť nikdo nenastřádal v dresu s písmeny C a H více bodů. Ani Maurice Richard, ani Jean Beliveau.

Lafleur musel skousnout těsnou porážku 3:4, na své osudové adrese ale zanechal stylovou závěrečnou stopu. Běžela devátá minuta druhé třetiny, partie se pozvolna lámala v pase, když se výtečný kanonýr zjevil před Patrickem Royem a pohotově dorazil střelu ruského nováčka Alexeje Gusarova.

Přečtěte si: Když se Blonďatý démon vracel

Tribuny bouřily, mohutně aplaudovaly klubové legendě. Lafleur se široce usmíval. Do tváře mu bylo vidět i díky tomu, že nenosil přilbu. Byl jedním z posledních hokejistů v NHL, kteří hráli prostovlasí. Měl "dědkovskou" výjimku.

O den později přišla Lafleurova derniéra. Doma. Opět proti Montrealu. A tentokrát Habs porazil. Poté definitivně skončil. "Ten rozdíl je v tom, že nyní se loučím ze své vůle. Ukončil jsem kariéru, protože se cítím připravený odejít," povídal po vítězném utkání.

"Vždycky budu litovat, že si nemohu udržet svou nejlepší výkonnost navždy. Že už nemohu dát 50 gólů za sezonu, že mé nohy už nemají křídla," dodával muž, který v dobách své největší slávy třikrát získal Art Ross Trophy a dvakrát Hart Memorial Trophy.

Dodnes je považovaný za poslední opravdovou ofenzivní hvězdu Canadiens. Poháry z let 1986 a 1993 totiž šly spíše za fantastickým Royem mezi třemi tyčemi než za hráči v poli. Za brankářem, kterému dal Lafleur svůj poslední gól v NHL.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter