bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Poslední 2 roky, to byl blázinec! říká Rutta. Mazákům v Chicagu stačil vtip

28. června 2018, 7:00

Václav Jáchim

Před rokem si splnil sen a díky skvělým výkonům v dresu Chomutova i reprezentace podepsal smlouvu v NHL. Jan Rutta zrál a zraje jako víno, je neuvěřitelné, jaký potenciál se v odchovanci píseckého hokeje našel. Nebyl žádným zelenáčem, přesto se o něm dlouho nevědělo. Pak najednou neskutečně zazářil. "Poslední dva roky, to byl blázinec," usměje se při rozhovoru v jedné z pražských kaváren.

Po první sezoně ve slavné lize může být spokojen. 57 utkání, šest gólů a 14 nahrávek, to je na nováčka mezi beky Blackhawks kvalitní vizitka. "Ale škoda zranění, mohlo to být ještě lepší," povídá. V Chicagu každopádně rychle zdomácněl a NHL válel způsobem, jako by ji hrál pět nebo sedm let. "Podzim byl povedený, to jo," pochvaluje si.

Parádním startem všechny zaujal. Tohle čekal málokdo. "Je to hlavně o tom, jestli vám dají šanci. Když jsem vybíral z nabídek, z určitých důvodů jsem zvolil Chicago. A v klubu pak splnili, co slibovali," připomíná důležitou okolnost. Další se týká zdravého sebevědomí. "Extraliga není vůbec špatná soutěž. V NHL mi to připadalo dost stejné. Samozřejmě, hráči jsou tam rychlejší, prostor menší. Ale až tak velký rozdíl bych neviděl," dodává.

Dá se říci, že vás tedy ani tolik nepřekvapilo, jak se minulá sezona v Chicagu povedla?
Šel jsem tam s tím, že udělám tým. Na to jsem si věřil. Povedlo se. Ale že vyjde takový začátek, to bych tedy nečekal. Pokud nejste Karlsson, tak góly a body u obránce tolik nepřibývají. Zvlášť když moc nehrajete přesilovky. Záleží, jakou dostane v zápase příležitost. Zda máte štěstí a dobře zakončíte. Na začátku sezony jsem právě toho měl až až. A to mi pomohlo.

Zdálo se, že jste z NHL neměl přehnané nervy.
Abych pravdu řekl, moc jsem nad tím nepřemýšlel. Poslední dva roky, to byl blázinec! Lidé se mě pořád ptají, jak je to možné? Ale mně přijde, že hraju stejně jako v Chomutově. Přijel jsem připravený, v tom se to nelišilo od dřívějších let. Fakt nevím, co bylo jinak.

Takže nebruslíte rychleji? Nepracujete lépe s pukem, o bránění nemluvě?
Třeba jo... Nicméně pořád chci hrát tak, jak to cítím. Pravda je, že mi hodně pomohlo bruslení. Je to jedna z věcí, kterou mám asi slušnou. Dnešní NHL je na tom založená.

Cítil jste už na kempu před sezonou, že to vyjde a budete pevnou součástí prvního týmu?
V Chicagu mi dali od začátku šanci, to bylo strašně důležité. Udělali, co mi slíbili v létě. Já se pro Blackhawks z nějakého důvodu rozhodl, klub splnil, co říkal. Jsou případy, kdy do NHL přijdou hráči v pozdějším věku a moc příležitostí nedostanou. Já hnedka v prvním přáteláku měl největší ice-time. A pak to pokračovalo podobně dál.

Prý jste vybíral až z šesti nabídek. Co rozhodlo pro Chicago?
Koukal jsem se na soupisku a viděl, že by tam mohla být šance. Nešlo ani tak o intuici. Rozebíral jsem to s českým i zámořským agentem, tohle mi vyšlo. Ačkoli je Chicago pojem, říkal jsem si, že mám největší naději si tam zahrát.

Pomohl vám v začátcích Michal Kempný?
No jasně. Už tam byl rok. Sice s angličtinou jsem mu pomáhal spíš já, ale Michal byl skvělej. Věděl co a jak. Já ho nechtěl moc otravovat, ovšem byly tam situace, kdybych se bez něj neobešel. Vždycky mi pomohl.

Před několika dny vyhrál s Washingtonem Stanley Cup, přitom v Chicagu předtím nenastupoval a nevěděl, co bude. Velká odměna za trpělivost, co říkáte?
Úžasné. Já jsem strašně rád. Michala jsem o víkendu potkal na fotbálku, hned jsem mu gratuloval.

Napodobit ho, to je velká výzva.
Přesně tak. Proto to hrajeme

Má Chicago na to, aby oprášilo nedávné časy a Stanley Cup získalo?
Tým se mění, ale kostra zůstává pořád stejná. Jsou to úžasní hráči. Byť jsme letos neudělali play off o docela dost bodů, věřím, že máme na to, abychom příští rok všechno změnili.

Vzali vás mezi sebe Keith, Seabrook, Toews a další hvězdy?
Jsou fajn. Pokud přijdete do cizí země a do nového týmu, tak vždycky chvilku trvá, než se cítíte úplně pohodlně. Hráči na téhle úrovni jsou super. Když se chcete na cokoli zeptá, tak poradí. Normálně  se s vámi baví. Možná proto Chicago roky šlape.

Jak vypadá pasování nováčků u Blackhaws? Musel jste mazákům na večeři zazpívat nějakou písničku?
Měli jsme štěstí, protože večeře probíhala narychlo. Po zápase s Arizonou jsme letěli do Vegas a tlačil nás čas. Já řekl vlastně jen jeden vtip – a to byla celá moje povinnost.

Co osobní život? Zvykl jste si v Chicagu rychle?
Je to nádherná město. Neslyšel jsem jediného hráče, který by si stěžoval. Člověk tam má všechno. Obchody, restaurace, cokoli. Vím, že tam žije česká komunita. S pár krajany jsem se potkal, ale většina z nich asi bydlí na předměstích, kdežto já v centru. Abych to měl blízko do haly. Doprava v Chicagu je totiž šílená. Na prášky. Občas se to v ulicích dost natáhne (směje se).

Když jste v kabině viděl esa jako Kane a Toews, měl jste před nimi respekt?
Já to bral tak nějak normálně. Vedle Kanea jsem seděl celou sezonu v kabině, hned jsem věděl, že on i další kluci jsou úplně normální. Dá se s nimi bavit o všem, nebyl problém. Do kabiny samozřejmě chodil i Marián Hossa. Ze zdravotních příčin sice skončil, ale zůstal s námii. Pro mě bylo fajn, že jsem si s ním mohl popovídat. Je jako krajan, o mladé kluky od nás se zajímal trošku víc. Když přišel, pokecali jsme. Bylo to super.

NHL je v porovnání s evropskými soutěžemi úplně jiný svět s ohledem na popularitu a zájem fanoušků.
To je. Hokej samotný mi připadá tak nějak stejný, i když hráči jsou šikovnější, rychlejší, větší. A hřiště menší, takže na všechno máte méně času. Popularita je ale obrovská, o tom není sporu. Zázemí také. I když v Chomutově jsme měli krásnou novou halu a parádní podmínky. Naopak v Chicagu jsem poznal pár tréninkových hal, než nám dostavěli tu naši moderní. Byly to arény, kde Blackhawks vyhrávali kdysi Stanley Cupy. A musím říci, že na to by lidi z Čech nadávali.

Ale přesuny vlastním letadlem, špičkové hotely, celkové podmínky pro hráče – to je na vysoké úrovni.
Ano, to bezpochyby.

Jak jste to měli se stravováním? Když v Praze hráli New York Rangers nebo Boston, hráči nemívali společné obědy a večeře. Dostali diety a jedli mimo hotel.
To je v celé lize stejné. Já to mám takhle raději. Vždycky jsme s klukama někam vyrazili. Točil jsem to, jednou jsem byl s hráči z Ameriky, jindy jsme šli my Češi nebo Evropané. Dost jsem večeřel třeba s Anisimovem.

Poznávali váš fanoušci na ulici?
Já jsem takovej nenápadnej (směje se). Né, Chicago je obrovské město, člověk tam má klid. V našem týmu se najde tak pět nebo šest hráčů, které všichni znají. To pak nevím, jak to dělají, když jdou nakupovat. Ale já byl v pohodě. Vzal jsem čepici a šel.

Jak jste nejraději trávil volný čas?
Jelikož jsem byl sám, bez partnerky, občas jsem vyrazil někam se spoluhráči. V NHL moc volna není, pokud ho máte, člověk si rád odpočine. Zašel jsem nakoupit, dal si oběd. A pak zpátky domů, dospat se.

Kdy jste si zařídil vlastní bydlení?
Během tréninkového kempu jsem bydlel v hotelu, což platilo u většiny kluků. Jen ti starší jsou doma. Když jsem pak udělal tým, dostal jsem od generálního manažera dopis, že si mohu najít bydlení. Tuhle věc řeší smlouvy mezi hráčskou asociací a ligou. Brzy poté jsem si vybral byt.

O vás bylo známo, že jste před odchodem za Atlantik hovořil anglicky. Rozuměl jste všemu?
V podstatě jo. Něco jsem se naučil ve škole, hodně mi daly poslední dva tři roky. V Chomutově jsem byl občas v kině na filmu s titulky. Starší kluci, co měli rodiny, trávili volno jinak. Já byl hodně pohromadě s hráči ze zámoří. Hlavně s Brettem Skinnerem. Anglicky jsme se bavili hodně, třeba i v kabině. To mi pomáhalo..

Váš rozlet v sezoně přibrzdil otřes mozku. Jak se to přihodilo?
Třetí hráč přijel do souboje, vůbec jsem o něm nevěděl. Trefil mě na čelist a já si dal ještě druhou o mantinel. Pauza trval snad jen týden. Chtěl jsem se rychle vrátit a možná to malinko uspěchal. Pak to nebylo tak slavné, bohužel přišla další dvě zranění. Konec sezony už byl zase dobrý, s tím jsem byl spokojený. Jen škoda, že víc nevydrželo zdraví, mohl jsem ten první rok hodnotit ještě lépe.

Vzhledem ke zdravotním potížím jste nejel na mistrovství světa do Dánska.
Chtěl jsem, ale limitovala mě zranění. Po tom jednom jsem skoro měsíc nehrál. To byl důvod, proč to s nároďákem nešlo.

Jaro bylo tím pádem dlouhé. Nesvrbí vás už ruce?
A víte, že jo!? Když jsme skončili, dal jsem si měsíc volna. Jenže jsem se začínal nudit, už mě nebavilo, že se nehýbu. S tréninkem jsem tedy začal dřív. Za prvé se to neztratí, sezona bude dlouhá. A také jsem měl nějakou náplň. Kromě klasické letní přípravy jsem si byl i zahrát fotbálek za Los Hokejos. Věnoval jsem se mu jako kluk, byť ne nějak slavně a dlouho. Vždycky jsem byl útočník, jako rychlého mě posílali dopředu. Baví mě to. Když o víkendu svítí sluníčko, moc lepších aktivit neznám.

Jste z Písku, ale letos pobýváte převážně v Praze. Proč?
Trošku jsem si zvykl na metropoli a nechtěl to měnit. Sice jsem trávil asi devět let v Chomutově, ale pocházím z Písku. Když jsem zvažovat, jestli být tam, nebo si najít byt v Praze, zvolil jsem druhou možnost. Mám možnost dobře trénovat, jelikož si nevařím, člověk v Praze najde dost variant, kam si zajít na dobré zdravé jídlo.

O NHL přemýšlí váš letitý kamarád z Písku Jan Kovář. Bavili jste se na tohle téma?
Vím o tom, ale řeč na to nepřišla. S klukama od nás ale samozřejmě jsme v kontaktu. Hodně jsem si volal s Kubou Jeřábkem, psal jsem si i s  Radimem Šimkem, i když toho jsem dřív tolik neznal. Všem jsem moc přál, aby udělali NHL.

Kovář a Jeřábek se v Plzni vypracovali mezi opory týmu, vy ale nikoli. Musel jste odejít do Chomutova, až tam se vaše kariéra vydala správným směrem. Berete to teď po letech jako určité zadostiučinění?
Teď jo, no.

Co se tehdy v Plzni stalo? To bylo ještě před příchodem Martina Straky, že?
Odešel jsem asi týden nebo dva předtím, než to Martin Straka celé koupil. V Plzni jsem neměl úplně nejlepší pověst, protože když jsme byli mladí, dělali jsme průsery. Prostě to nedopadlo. Já to bohužel vzal trošku delší oklikou. Šel jsem do Chomutova, kde mi poslední dva tři roky strašně pomohly. Předchozích pět nebo šest jsem hrál snad všechno v juniorech. Ale já všechno beru, jak to je. Kdybych dostal šanci v NHL dejme tomu v devatenácti, myslím si, že bych byl úplně stejný.

Jaké máte hokejové sny a touhy?
Vyhrát Stanley Cup. Zvlášť teď, kdy jsem viděl Kempese (Michala Kempného). To by bylo krásné. Ale víte co – já se moc do dálky nekoukám. V Chicagu mám smlouvu na jeden rok, snažím se co nejlépe připravit. V kempu si musím vybojovat takovou pozici, abych měl příští ročník lepší než ten minulý. Po zkušenostech jsem malinko změnil přípravu. Dělám víc do kondice, naopak jsem ubral sílu. Ale jenom trošku.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.