Pokloní se Vancouver brankářským mistrům? Vyvěste dres Luonga i McLeana, míní Hirsch

Jednomu se přezdívalo "Captain Kirk", druhý si nechal kapitánské céčko nastříkat na masku. Oba dotáhli Vancouver až do sedmého finále Stanley Cupu. V klubu z Britské Kolumbie strávili dlouhé roky, stali se jeho tvářemi. Devadesátá léta v brankovišti Canucks patřila Kirku McLeanovi, mezi léty 2006 až 2014 na stejném místě zářil zase Roberto Luongo. Teď se řeší, zda by si obě kanadské gólmanské ikony od Vancouveru nezasloužily tuze prestižní poctu - vyřazení dresu.

Důvod, proč se právě nyní mluví o výjimečné pokloně pro Luonga s McLeanem, je prostý.

"Bobby Lou" nedávno ohlásil konec své fantastické kariéry, rozloučil se s NHL po 20 odchytaných sezonách a jako gólman, jemuž patří přední příčky v řadě historických tabulek. V zápasech je druhý (1044), ve výhrách třetí (489), v čistých kontech devátý (77).

Brzy přišlo očekávané oznámení: Florida z něj učiní prvního Pantera, jehož trikot skončí pod stropem tamní areny (v minulosti už dvě čísla vyřadila, nikomu ovšem za výkony na ledě).

Luongo nicméně podobně výraznou stopu jako v klubové historii Cats zanechal také ve vancouverské kronice. Měla by tedy viset jeho jednička v Rogers Areně? "V budoucnu na toto téma jistě přijde řeč, v příští sezoně to ale neplánujeme," zní oficiální stanovisko Canucks.

Jen pro připomenutí, kanadský klub dosud vyvěsil dresy Stana Smyla, Trevora Lindena, Markuse Näslunda, Pavla Bureho. Luongo a jeho výkony ve Vancouveru jistě snesou srovnání s uvedenými borci. Jenže populární "Bobby Lou" nebyl jediným brankářským velikánem, který nosil u Canucks jedničku.

Stejné numero neodmyslitelně patří k McLeanovi. "Jsem jednoznačně pro, aby Vancouver takhle poctil Luonga. To samé by ale měli udělat i pro McLeana, který si to zaslouží úplně stejně," míní Corey Hirsch, bývalý náhradník "Captaina Kirka" a momentálně televizní expert.

Hirschův argument je prostý: když klub zvažuje, zda někomu vyvěsí trikot, měl by se rozhodovat na základě hráčových výkonů v jeho barvách a nekoukat se na zbytek kariéry. McLean jinde tolik neválel, ale ve Vancouveru chytal na vysoké úrovni a dvakrát se dostal mezi finalisty na zisk Vezinovy trofeje.

Za Canucks navíc nastupoval dlouhých jedenáct let,  patřil k lídrům, vůdčím postavám. U fanoušků byl velmi populární. V roce 1994 se zásadně podílel na senzačním tažení do finále Stanley Cupu. V play off vyšrouboval úspěšnost zákroků na 92,8 procenta a blýskl se čtyřmi nulami, víc jich nikdo nezapsal. Stříbrný pohár měl se svými spoluhráči na dosah, jenže rozhodující sedmý mač vyzněl pro newyorské Rangers.

O 17 let později se podobně radovali Boston Bruins. Tenkrát smutnil zase Luongo.

Obě gólmanské ikony se dostaly stejně blízko Stanley Cupu. Minimálně podle Hirsche by bylo spravedlivé, aby se dočkaly i stejné pocty. Snad i kvůli tomu, že je spojuje i právě jednička na dresu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter