POHLED: Jágrův nástupce. Pastrňák je hráčem, jakého Česko potřebuje

Dvacátého devátého ledna 2018 se český hokejový svět navždy změnil. Jaromír Jágr definitivně skončil v Calgary i v celé NHL a vrátil se do Kladna. Událost, na kterou se už delší dobu čekalo a byla vzhledem k Jágrově věku nevyhnutelná. Přesto pro vnímání hokeje v Česku, ať už ze strany médií, fanoušků nebo široké veřejnosti, věc zcela zásadní. Někdo, kdo přitahoval pozornost i těch, u kterých zámořský hokej nepatřil mezi nejvášnivější koníčky, už najednou v NHL nebyl.

Česká situace v NHL obecně není příznivá – namísto desítek hokejistů teď krajanů v lize nenapočítáme ani tři desítky, namísto tahounů, kteří by mužstvům šéfovali, jsme stále častěji zvyklí na pracanty ze třetích a čtvrtých lajn. Situace se změnila, proto musíme být vděčni za každou výjimku. Kluk z Havířova s osmaosmdesátkou na zádech je přitom nejzářivější z nich. 

Pondělní večer, kdy David Pastrňák čtyřmi góly rozdrtil Anaheim, přitom potvrdil hned několik známých věcí. Za prvé, David Pastrňák je superhvězda. Už to není nadějný mladíček, talentovaný objev nebo vycházející hvězdička, jak jsme ho častovali v posledních letech. Ne. 

Tři sezony za sebou alespoň sedmdesát bodů, tři roky v řadě atakoval hranici pětatřiceti gólů za sezonu, je obecně považovaný za jedno z nejlepších pravých křídel v lize. K tomu jde navíc o důležitou součást smrtící útočné formace, která je vedle té z Colorada brána za vůbec nejlepší v celé soutěži. David Pastrňák je ligovou hvězdou a nejlepším možným nástupcem Jaromíra Jágra za mořem. Tenhle titul ale zdaleka není jen o hokejových schopnostech. Proč?

Jágr zajímal všechny  

Jágr byl (a vždy bude) jedinečný. Díky své auře přitahoval pozornost i lidí, které hokej zase tak nezajímal. Ať už se Jágr vracel do Flyers z Ruska, přestupoval na Floridu či si domluvil závěrečné angažmá v kanadském Calgary, vždy to byla celospolečenská událost, která přesahovala běžnou agendu sportovních rubrik. Jágrovo další působení a následné účinkování v nejlepší lize světa zajímalo všechny.

Po konci božské osmašedesátky takový hráč v lize chyběl. Samozřejmě, i nadále máme v NHL skvělé hráče, kteří rozhodně zaslouží uznání. Jakub Voráček roky platí za tahouna Philadelphie i národního týmu, Tomáš Hertl se po složitém období v San Jose, kdy byl po dlouhém zranění brán spíše za silového hráče, než za produktivního šikulu, stal jednou z hvězd Žraloků. Ani jeden však nejsou fenomény, jakým může být David Pastrňák.

Krásně si to lze uvést na příkladu Davida Krejčího. Bezpochyby jeden z nejlepších tuzemských hokejistů poslední dekády, roky si udržuje vysoký standard, s Bostonem vyhrál Stanley Cup. I přesto si dovolím tvrdit, že by se v Česku mohl poměrně v pohodě procházet po ulici bez větší pozornosti.

Proč? Protože není „do showbyznysu“, když to řekneme ošklivě. Za prvé k tomu nemá předpoklady, za druhé o tom sám nestojí – je nenápadný, spíše tišší, vyhovuje mu klid a ústraní, rád se soustředí na to, co mu jde nejlépe – hokej. Nepotřebuje být celebritou. 

I proto možná na veřejnosti jeho jméno nerezonuje tolik, byť by si to jako hráč při svých kvalitách zcela nepochybně zasloužil. Taková je ovšem realita – jakkoliv se nám to nemusí líbit, hokej je kromě sportu také velká show – a prezentace moderního hokejisty zdaleka není jen o výkonech na ledě.

Chcete další příklad? Ondřej Palát. Roky si drží místo v neuvěřitelně napěchovaném kádru Tampy Bay, zahrál si finále Stanley Cupu... patří mezi nejlepší Čechy v soutěži? Jednoznačně. Je hokejovou hvězdou, kterou budou zástupy dětí na ulici prosit o podpis? Spíše ne. Stejně jako u Krejčího totiž mediální prezentace a „věci navíc“ nejsou pro rodáka z Frýdku něco, na co by si potrpěl. 

Rošťák, který se baví 

Pastrňák je v tomhle jiný. Ukázaly to i fotografie před zápasem, kdy se mladý Čech po hale procházel v lososovém obleku s černým kloboukem na hlavě. Pozornost mu nevadí, užívá si ji. I mimo kluziště působí dojmem rozjíveného klučiny, který neustále vymýšlí nějakou rošťárnu. A co je nejlepší – přesně tuhle povahu pak prokazuje i na ledě.

Proto je taková zábava se na něj dívat. Jeho góly nejsou ubojované, vydřené. Padají z radosti a z lásky k hokeji. Právě tak totiž česká hvězda ke svému živobytí přistupuje. Jako ke hře. Peníze jsou důležité, vítězství jsou to, za čím jdeme. Ale on si chce v první řadě zahrát. 

Bylo to ostatně i vidět zkraje předminulé sezony, kdy bostonská média i samotný trenér Pastrňáka kritizovali za přístup k bránění. Hrál nezodpovědně, až příliš si na ledě hrál. To je zkrátka Pastrňák – hokejem se baví, je přirozený. Žádná křeč, zábava, jako když si hrajete na plácku před domem. 

Hokejovým fanatikům, které noci tráví pouštění libovolného zápasu z nejlepší zámořské soutěže, se taková úvaha může zdát zbytečná. Milují hokej a svůj tým, co je jim do Pastrňáka? Pro český hokej a vnímání NHL jako takové v naší zemi je ovšem hráč Pastrňákova typu darem z nebes. 

Mladý kluk, skvělý hráč, navíc útočník - krásný gól laik vždy ocení víc než perfektní poziční hru defenzivního beka. Rošťácký úsměv, zábavné hlášky a příhody i mimo led (viz loňská story s omotávkou čepele). K tomu hollywoodský příběh obyčejného kluka z Havířova, jehož máma musela mít dvě práce, aby syn mohl být hokejistou, a teď je z něj hvězda nejlepší soutěže světa. 

Nádherný příběh, jehož další pokračování je radost sledovat. Vždyť je mu stále ještě pouhých třiadvacet. Přiblíží se letos padesátigólové hranici? Převezme od Ovečkina prapor krále kanonýrů? A vyhraje Stanley Cup, když to loni o jediný duel nevyšlo?

Hvězda, ale i inspirace

To jsou otázky, které si může klást celá česká veřejnost. Ti, kteří sice nejsou hokejovými nadšenci, dokážou však ocenit dobrý příběh a skvělého hráče, kterého je požitek sledovat. A totéž platí i pro malé kluky, potenciální hokejisty. Zatímco dřív měl šéf mládežnického hokejového klubu ve městě padesátiprocentní šanci, že k němu malý kluk z okolí zamíří na trénink (ještě mohl jít na fotbal), dneska je situace zcela jiná. 

Desítky sportů, desítky jiných možností vyžití, přítomnost počítačů a moderních technologií, u kterých děti tráví víc a víc času. Dostat drobotinu k lednímu hokeji, potažmo vůbec ke sportu, vůbec není tak snadné, jako před dvaceti či třiceti lety. 

Proto díky za každého Pastrňáka, jenž má všechny předpoklady stát se pro dospívající kluky idolem. Kvůli jehož výsledkům budou ráno kontrolovat internet (žlutému teletextu a stránce 243 už asi bohužel odzvonilo), jehož kličky budou napodobovat na tréninku a s nímž se budou fotit u klandru po zápase české hokejové reprezentace. A v případě některých z nich se možná pak taková fotka objeví po deseti či patnácti letech v médiích – kterak se současná hvězda Pepa Novák kdysi fotila se svým idolem, dnes pětatřicetiletým bardem Pastrňákem.  

Tak díky, Davide. A ať to střílí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter