Petr Adler: zemřel bývalý president NHL John Ziegler

John Ziegler (na snímku z mládí je to ten napravo, spolu s tehdejším majitelem Philadelphia Flyers Edem Sniderem) nepatřil mezi jedince, kteří nemohou přežít bez slávy a palcových titulků, a přesto se jim nevyhnul. To už se tak stává, když někdo předsedá jedné z nejvyšších sportovních soutěží světa, v tomto případě hokejové lize, o níž se tvrdí, že je nejlepší z nejlepších.

Ziegler, který byl předposledním presidentem NHL v letech 1977 až 1994, odešel ve svých 84 letech do věčných lovišť.

Úplně posledním presidentem NHL byl Gil Stein, který vydržel v úřadě jeden rok. Po něm nastalo období komisaře Garyho Bettman, které trvá dodnes.

A právě Bettman vydal jménem ligy smuteční prohlášení, v němž oceňuje Zieglerovy zásluhy o rozvoj hokeje všeobecně a NHL obzvláště.

Bettman vyzvedl hlavně Zieglerovu úlohu v rozšíření ligy z 18 na 24 mužstev. Na okraj poznamenal, že součástí zmíněného rozšíření NHL byl příchod čtyř mužstev ze Světového hokejového sdružení (World Hockey Association, zkráceně WHA).

Mezi pamětníky jsou někteří jednotlivci, kteří by onen příchod mužstev z WHA (a její rozpad) označili výrazem neúprosné vyřízení nepříjemného konkurenta, aneb nesmiřitelný souboj kdo z koho na život a na smrt, ale, na druhé straně, samotné dějiny WHA jsou dějinami nezodpovědných zbohatlíků, kteří se (obdivuhodně mylně) domnívali, že mohou zbohatnout na profesionálním hokeji tím, že začnou přeplácet majitele dosavadní soutěže (tak vlastně došlo k první miliónové gáži, kterou dostal Bobby Hull od Winnipeg Jets).

Ostatně, o způsobech WHA svědčí i příchod Waynea Gretzkyho do Edmontonu. Veliký (The Great One) odehrál osm zápasů za Indianapolis Racers. Jejich majitel, vancouverský realitní magnát (silný výraz) Nelson Skalbania pak neměl na výplaty. I nabídl Gretzkyho Michaelu Gorbutovi, tehdejšímu majiteli Jets, a Peteru Pocklingtonovi, tehdejšímu majiteli Oilers. Všechna tři mužstva tenkrát hrála pod hlavičkou WHA. Rozhodnout se mělo u stolu staré více méně hazardní hry backgammon. Gorbut řekl, že ho to nezajímá.

Pocklington se zeptal svého tehdejšího generálního manažera Larryho Gordona, ten se chytře optal svého nastávajícího nástupce Glena Sathera, a ten se ještě chytřeji zeptal tenkrát ještě mladičkého reportérského všudybyla Jíma Mathesona z listu The Edmonton Journal. Posledně jmenovaný Satherovi řekl, že Gretzky je největší hvězda budoucnosti, takže Skalbania s Pocklingtonem usedli ke stolu. Kdyby vyhrál Skalbania, dostal by hotovost, kterou potřeboval, aby mohl vyplatit své hráče alespoň do konce sezóny 1977-1978. Vyhrál by také nějaké cenné obrazy, o nichž bylo zřejmé, že by mohl zpeněžit i je.

Pocklington by v případě své výhry dostal Gretzkyho, brankáře Eddieho Mia a útočníka Petera Driscolla.

Zbytek je, jak se říká, dějepis.

Jo, kde jsou ty časy

Takhle to vypadalo ve WHA, kterou NHL nesnášela zcela posedlým způsobem. Mnozí dodnes lituji, že ty velkoryse kozácké způsoby skončily s koncem WHA.

Bettman také ve svém prohlášení napsal, že NHL vděčí Zieglerovi za své zmezinárodnění: bylo to právě v době jeho vlády, začátkem let devadesátých minulého století, že se v soutěži začalo objevovat více hráčů z Evropy. Obzvláště těch z bývalých komunistických zemí. Sice trochu přehlédl, že k tomu vývoji mohl přispět i ten zmiňovaný pád vlád jedněch stran, ale Bettman je právník, ne dějepisec.

Je ovšem pravda, že pravidelná utkání mezi evropskými mužstvy a výběry NHL nebo přímo jednotlivými mužstvy nejvyšší severoamerické soutěže prosadil právě Ziegler z úřadu presidenta NHL. Sice do značně míry na popud tehdejšího výkonného ředitele hráčských odborů NHLPA Alana Eaglesona, pro kterého to měla být údajně osobní investice, ale i tak, bez Zieglera by k tomu nedošlo ani žertem.

Ostatně, vztah mezi Zieglerem a Eaglesonem byl vždy poněkud zahalen v tajemství, ale nikdo dosud Zieglerovi nic neprokázal. Eagleson skončil v base za zpronevěru odborářských peněz (a další nepravosti).

Dej si ještě buchtu!

K Zieglerovským pověstem patří také slavný průšvih ze 6. května 1988: New Jersey Devils prohráli zápas finále Východní konference proti Boston Bruins poměrem 6:1. Jejich tehdejší kouč Jim Schoenfeld byl nespokojen s výkonem hlavního rozhodčího Dona Koharskiho (doba dvou hlavních rozhodčích tenkrát nebyla ani v těch nejsmělejších plánech).

Když mužstva odcházela po zápase do kabin, postavil se rozvzteklený Schoenfeld Koharskimu do cesty. Koharski (ve snaze kouče obejít) klopýtl. Vzápětí řekl Schoenfeldovi, že za tohle strčení do rozhodčího si dlouhou nezakoucuje. Schoenfel na něj začal rozčileně řvát, že přece na něj nikdy nesáhl, a že klopýtl proto, že je tlusté prase a že si má dát další buchtu (doughnut).

Brian O’Neill, vice-president NHL, oznámil krátce před čtvrtým zápasem, že Schoenfeld nebude smět přinejmenším jedno utkání za trest být na střídačce. Devils vzápětí sehnali právníka, který urychleně sepsal žádost o dočasný zákaz výkonu rozhodnutí (injunction), neboť liga rozhodla, aniž vyslechla druhou stranu (Schoenfelda). Soudce, který byl (jistě shodou okolností) příznivcem mužstva žádosti vyhověl. Přesně 10 minut před prvním vhazováním zápasu se hlavní rozhodčí Dave Newell, a čároví Ray Scapinello a Gord Broseker dozvěděli, že Schoenfeld přece jen bude koučovat. Ohlásili, že v tom případě oni nebudou rozhodovat. Přidal se k ním i zásobní hlavní rozhodčí Denis Morel.

Rozhodčí rozčílilo, že se za ně měla postavit liga, a nepostavila, a že její president (Ziegler) byl nepřítomen, neboť byl na nějaké návštěvě v Londýně (tom anglickém, ne tom kanadském, co je kousek od Toronta).

Po snad hodinovém shánění se řízení zápasu ujali Paul McInnis, takto ředitel bruslařského stadiónu v newyorkské čtvrti Yonkers, na čarách stanuli až dosud hokejové veřejnosti neznámí Vín Godelski a Jim Sullivan. Tihle tři si tak užili svých pověstných 15 minut slávy, ale pro NHL to byl nakonec znamenitý průšvih. A ten všichni spojovali právě se jménem Johna Zieglera.

Po čase vášně utichly, ba dokonce se začalo považovat za neslušnost, když se někdo zmínil. Teprve současná technologie způsobila, že o průšvihu může vědět i dnešní onladina. Pakliže ji to vůbec zajímá.

Ziegler, původním vzděláním právník, strávil celý svůj pracovní život spojen s hokejem. Začal jako zaměstnanec Detroit Red Wings, po několika letech se dostal až na špičku soutěže, a pak, v roce 1984 se stal členem Dvorany slávy jako budovatel. Po odchodu z úřadu pracoval jako právník a zastupoval také Chicago Blackhawks jako náhradní guvernér v Radě guvernérů NHL.

A teď je na věčnosti.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter