Petr Adler: Václav Nedomanský patří do Dvorany slávy

V budově, která dříve patřívala jedné z poboček Bank of Montreal na adrese 30 Yonge Street v Torontu, visí zhruba tři stovky portrétů. Zobrazují hokejisty a jiné hokejové osobnosti, jímž se dostalo té cti, že byli zvoleni do hokejové Dvorany slávy. V téže budově se nachází také sbírky Mezinárodní hokejové dvorany slávy, která patří Mezinárodní hokejové federaci (IIHF). V té druhé je zaznamenán bývalý skvělý hokejista, poté kouč, a později skaut jménem Václav Nedomanský. V té první není.

Mezinárodní hokejová dvorana slávy sídlí v podstatě ve švýcarském Zurichu. K tomu, aby její sbírka byla součástí torontské Dvorany slávy měla IIHF jistě spousty příčin.

Důvody, proč torontská Dvorana slávy dodnes mezi své členy nezařadila Václava Nedomanského, zastírá mlha tajemství. Výbor osmnácti různých minulostí i současností rozhoduje v naprosté tichosti. Na veřejnosti vystupuje pouze ve chvílích, kdy v přítomnosti televizních kamer obvolává nově vyvolené, aby jim sdělil, že si mají udělat volno (začátkem listopadu), aby mohli být slavnostně uvedení, dostali sako (prý šité na míru), a prsten (taktéž zhotovený na míru), a pronesli dojatý (a někdy dojemný) projev o tom, jak moc je to těší.

Z hvězd evropského původu se letos do torontské Dvorany slávy propracoval Rus Alexander Jakušev.

Měl na zádech číslo 15, a říkalo se mu Jak-15, což byl název sovětské tryskové stíhačky.

Je sice pravda, že Alexander Jakušev ve vrcholné sérii SSSR proti kanadským hvězdám NHL v roce 1972 nakonec měl o jeden bod víc než kanadský útočník Phil Esposito, ale je také pravda, že svoji hvězdnou kariéru začal a také skončil v Sovětském svazu.

Jen pro zajímavost: Kanada tenkrát osmizápasovou soutěž vyhrála. Těsně, a ke konečnému vítězství ji pomohl gól Paula Hendersona v závěru posledního utkání.

Tenkrát kanadští hokejisté pochopili, v čem tkvěla síla Rudé mašiny, jak se přezdívalo tehdejšímu sovětskému národnímu mužstvu, v ruštině známému co sbornaja komanda. Hvězdní hráči NHL tehdy považovali tréninkové tábory před zahájením sezóny za příležitost, jak zhubnout a dostat se do formy. Sověti trénovali málem celý rok. Bez přestávky, a tvrdě.

A přesto nakonec vyhráli kanadští hokejisté.

V čem je rozdíl?

Václav Nedomanský byl prvním hokejistou, který nejen dokázal ukázat záda tehdejšímu komunistickému Československu, navíc totiž také uspěl. Jednoznačně.

IIHF tohle pochopila. Václav Nedomanský se stal jejím členem hned v prvním roce existence Mezinárodní dvorany slávy, 1997. Povolali ho společně s takovými hvězdami jako byli Vlastimil Bubník, Vladimír Zábrodský, vítěz tenisového Wimbledonu i hokejového mistrovství světa Jaroslav Drobný, český trenér Vladimír Kostka, Švédi Sven Tumba Johansson a Anders Hedberg, zakladatel koncepce kanadského národního mustva Páter David Bauer, kanadský brankář Seth Martin, kanadský hráč, slavný trenér a generální manažer Harry Sinden, německý hokejista Erich Kühnhackl, sovětské hvězdy Vsevolod Bobrov, Vladislav Treťjak a Alexander Ragulin, a také jejich legendární trenér Anatolij Tarasov.

IIHF jistě neměla nic proti Alexanderu Jakuševovi. Ale mezi své hvězdy sovětského útočníka povolala až o šest let později.

Ne, že by torontská Dvorana slávy (Hockey Hall of Fame, zkráceně: HHOF) vůbec netušila, kdo je Václav Nedomanský. V její sbírce vyprávění o hokejových legendách se na internetu dá najít článek, který je sice trochu zastaralý (končí Nedomanského službami v úloze skauta pro Los Angeles Kings), ale který zní docela obdivně.

Porovnávat výsledky Alexandera Jakuševa a Václava Nedomanského je trochu složité. Ovšem, když poměříme jejich účast na mezinárodních soutěžích brankami a nahrávkami, Václav Nedomanský vede o pěkných 26 bodů.

Jinak lze jen těžko srovnávat Spartak Moskva a sovětskou reprezentaci se Slovanem Bratislava, československou reprezentací, chvílí ve World Hockey Association (WHA, kde Nedomanský hrával za Toronto Toros a Birmingham Bulls) a pak v NHL, kde si připsal celkem 421 utkání, v nichž vstřelil 122 branek a na dalších 156 nahrál.

Stejně, jako lze jen těžko srovnávat, že Alexander Jakušev kromě hokeje nedělal vůbec nic jiného, zatímco Václav Nedomanský se musel (alespoň naoko) tvářit jako pilný zaměstnanec bratislavského Slovnaftu. Ne, že by byl. Ale tvářit se tak musel.

Hrál v barvách Detroit Red Wings, New York Rangers a St. Louis Blues, a pamětníci na něj dodnes vzpomínají s nadšením: měl na ledě neopakovatelné kouzlo a uměl.

Václav Nedomanský mladší, který sice také hrával hokej, ale nakonec se z něj stal schopný filmový dokumentarista, v současné době chystá dokument o svém tátovi. Nebude to lehká práce: na jednu stranu miluje svého tátu, na druhou stranu musí jako profesionální dokumentarista zůstat nad věcí.

Bude muset skloubit tátu od rodiny se špičkovým hokejistou, koučem a naposledy členem skupiny skautů, která přispěla ke vzniku štiky loňské sezóny (a finalisty Stanleyova poháru) Vegas Golden Knights.

Skončí ten film před závěrečnými titulky uvedením táty do Dvorany slávy? Měl by.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter