bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: stávají se z rozhodčích oběti domácího prostředí? Nebo je to jen pomluva?

26. srpna 2018, 6:05

Petr Adler

Bývávaly časy, kdy evropští hokejisté, kteří přišli do NHL, jásali: tak takhle se má pískat hokej, tomu se říká rozhodčí, ne jako ti saláti u nás doma (dosaďte si, v přibližném pořadí množství povzdechů: bývalý Sovětský svaz, bývalé Československo, pak s odstupem Švédsko a Finsko, pak s dalším odstupem všechny další evropské země (to asi proto, že odtud nepřicházelo do NHL tolik hráčů). Dnes spílají jak severoameričtí hráči, tak ti z Evropy. Čím to je? Asi tím, že (bezostyšná krádež z povzdechnutí českého básníka Jiřího Suchého) čas letí jako spřežení nad kterým práská bič, člověk se párkrát ožení, a hned je mládí pryč.

Pravda ovšem je, že mnozí dnes vzdychají, že ti mladí kluci v pruhovaném sice dovedou bruslit, vydrží beze známky únavy jezdit po ledě jako šílenci po celý zápas, ale to prý je také asi tak všechno. Kdepak jsou ty časy, kdy rozhodčí sice nebyl rychlobruslař, ale i přesto byl vždycky u všeho, viděl všechno, upiskl se jenom výjimečně, a když, tak tu chybu vzápětí přiznal. (Někdy to nemuselo být hned, ale i tak, byl to chlap, který se nestydí za to, že někdy chybuje.)

Jak bývá zvykem, tyhle vzpomínky patří k těm příjemnějším, a na nejrůznější prepisknuti, která mohla tu a tam stát to nebo ono mužstvo drahocenné body, se zapomíná jako na zlý sen.

Nikoliv, tvrdí pamětníci, nikdy se nestalo, aby chyba rozhodčího stála nějaké mužstvo zápas.

Podobné věty vzbuzují nadšené spory, mnohdy neřešitelné, protože chybí obrazový záznam, který by mohl potvrdit, která strana má pravdu.

Takže se dnešní hokejoví statistici v NHL soustřeďují na nejnovější současnost. Jejich paměť většinou nesahá déle než o pár sezón zpět.

Ale i to stačí, aby přišli s názory a výpočty o tom, že rozhodčí zbytečně často nadržují domácím mužstvům. To je samo o sobě trochu podivné, neboť NHL dbá na to, aby rozhodčí nepocházeli ze zeměpisného okolí mužstev, jejichž zápasy pískají. Tohle je poměrně těžké obzvláště v Ontariu (Toronto Maple Leafs, Ottawa Senators), rodišti značného počtu rozhodčích.

Rozhodčí se navíc pyšní, že jsou profesionálové, a že by byli přísní, ale spravedliví, i kdyby soudcovali zápas na stadiónu v ulici, kde se narodili.

Jistě, odpovídají statistici, ale jak vysvětlíte čísla, která dokazují, že hostující mužstvo si musí vždycky dávat pozor, aby nebylo trestanější než domácí, i přesto, že v jejich sestavách je snad každý hráč kandidátem na cenu Lady Byngové pro nejslušnějšího hokejistů sezóny?

Přesné součty pochybných údajů

Statistik kanadské TSN Travis Yost, který snad v životě neviděl výměnu názorů, aby z ní nevytloukl přinejmenším jednu tabulku, kupříkladu tvrdí, že nebýt přímo explose trestů, bývali by byli takoví Anaheim Ducks dnes už mnohonásobnými vítězi Stanleyova poháru.

Ale aní ten Yost si netroufne přičítat všechno trestům na cizím ledě oproti trestům doma. Navíc ho skutečnost nutí připustit, že Ducks sice v posledních třech ročnících uzavřeli pravidelnou sezónu v popředí Pacifické divize, jenže v pohárové soutěži vypadli hned dvakrát v prvním kole, a jednou se dostali do finále Západní konference.

Pikantní tady je, že v právě uplynulé sezóně byli Ducks oslabeni o 69 případů vícekrát než měli přesilovku (říká se tomu penalty differential, v sezóně let 2016-2017 jim to Yost spočítal na -36, a v sezóně 2015-2016 to bylo -45).

Připusťme, že Ducks v posledních letech nesehráli jediné utkání na cizím ledě, aby nezažili alespoň jedno vyloučení. Avšak popírají pověst o výhodách domácího ledu: jsou vyloučeni víckrát než mají početní výhodu i v Honda Center.

Statistici NHL jsou zajedno v tvrzení, ať už jsou rozdíly mezi trestaností doma a venku jakékoliv, je mezi nimi jakýsi vztah. Zatím ale nespočítali jak tomu je v číslicích, vyvodili pouze, že mužstvo, které hraje ukázněněji doma, hraje podobně i venku. Ducks sice mohou být nadaní, ale chybí jim kázeň. Totéž platí, kupříkladu, o Los Angeles Kings. Na druhé straně, třeba takoví Carolina Hurricanes nebo San Jose Sharks, když dostanou pěstí na jednu tvář, zcela biblicky nastaví i tu druhou.

Jenže jak mohou statistici dokázat, že méně trestaná mužstva mají větší naději na vítězství, zvláště ve Stanleyově poháru? Tady totiž vstupuje do hry další neznámá, které se říká nahodilost (randomness). Bavíme se tu také trochu o teorii pravděpodobnosti, o vážených statistikách a podobných ponaučeních. Jako kdyby neplatila slavná a nesmrtelná poučka Ivana Hlinky: začíná to nula-nula, trvá to třikrát po dvaceti minutách, a puk je kulatej. Podobně, jenže ne tak kouzelně (a rozhodně ne tak vtipně), to vyslovil slavný sovětský kouč Anatolij Tarasov: hokej je hra na chyby. Kdo jich spáchá méně, má větší naději, že vyhraje.

Statistici NHL se tedy utíkají k vysvětlením, která na první pohled vypadají jako trochu přitažená za vlasy. Na druhý také. Jejich počítadla jim říkají, že třeba takoví Chicago Blackhawks si doma užívají zvýšené laskavosti rozhodčích. Ano, říkají, posledních několik sezón hrají ukázněněji než hrávali, ale i tak, ovzduší, které vytvářejí jejich příznivci v United Center ohromí každého rozhodčího, i toho nejzkušenějšího.

A něco podobného se podle nich děje i ve Wells Fargo Center, domově Philadelphia Flyers.

Není nad pěkně seřazené číslice

Konečně se dostáváme k Yostově tabulce. Její autor vychází z tvrzení řady mužstev, podle nichž jsou pro hostující hokejisty nejtěžší utkání proti již jmenovaným Chicagu a Filadelfii, ale také na ledě Colorado Avalanche, Pittsburgh Penguins a Winnipeg Jets. Je tam pravidelně husto, říkají tito činitele, obecenstvo dává hlasitě najevo, že straní svým miláčkům (není známo, co by na tom mělo být divného), a rozhodčí jsou také jenom lidé.

Pikantní je, že statistici nevysvětlují, jak je možné, že New York Islanders, Anaheim Ducks, Arizona Coyotes nebo St. Louis Blues v posledních dobách nezažívají od rozhodcovských píšťalek výhodu domácího ledu.

 

 

 

Tento nedostatek souvislostí může (a nemusí) souviset s výkony jednotlivých mužstev. Tampa Bay Lightning jsou skvělí, aniž by jim nadržoval třeba jen jediný rozhodčí.

Plyne z toho pár závěrů.

V první řadě, jak naznačoval Sir Winston Churchill, známe lži, známe zatracené lži, a pak ještě známe statistiky. A že tenhle pan o věci věděl svoje. Jak říkával, věří pouze statistikám, které si vymyslel on sám.

Podpořeni nic moc neříkajícími čísly, mohou hráči úplně klidně začít tvrdit, že to neprohráli oni, za všechno mohou rozhodčí, od hlavních, přes čárové, až po ty, kteří hlídají dodržování pravidel na obrazovkách v Torontu a v Novém Yorku.

A pak tu je ještě jeden závěr, a ten není zase tak moc povzbudivý. Nejvíc mužstev NHL sídlí v Americe, jejíž národní zábavou je nejúčinnější nejedovatá náhrada za prášky na spaní, známá též co baseball. Ten, aby vzbudil a udržel co nejvíce diváckého zájmu, statisticky podchycuje snad každé mrknutí oka každého hráče na hřišti.

Vedení NHL sídlí v Americe.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.