bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: sázkaři chtějí diktovat koučům NHL, co mají říkat a kdy

16. května 2019, 5:52

Petr Adler

Obřím americkým sázkovým kancelářím se údajně nelíbí, že někteří koučové NHL odmítají říci předem, kdo v příštím zápase nastoupí v brance. Jistě, Petr Mrázek v brance Carolina Hurricanes nemůže za to, že jeho mužstvo v Raleigh nastoupilo ke třetímu zápasu proti Boston Bruins po dvou porážkách na ledě soupeře. Ani jeho spoluhráč v brance Curtis McElhinney nemůže za to, že jejich mužstvo po prvním utkání na domácím ledě prohrává hrozivě 0-3. Kouč Hurricanes Rod Brind’Amour (na snímku) odmítá oznámit ráno v den zápasu jméno brankáře, který nastoupí daný večer co jednička, a to prý ochuzuje vášnivé sázkaře o údaje, které musí nutně znát, aby mohli sázet ještě raději než dosud.

Ozvaly se dokonce hlasy, že NHL by měla svým mužstvům nařídit, že jsou povinna sdílet podobné údaje s novináři, a jejich prostřednictvím se sázkovými kancelářemi a sázkaři vůbec, nejpozději v době ranního rozbruslení v den utkání. Neříkaly sice, zda před rozbruslením nebo až po něm, ale trvaly na tom, že liga musí do věci zavést pořádek.

Vedení NHL ovšem míní dost tvrdě kašlat na to, co si myslí sázkaři a jejich kanceláře. Měnit zavedené zvyklostí jen proto, aby měl nějaký člověk posedlý sázením pocit, že ví, co dělá?

Zástupce komisaře NHL Bill Daly to řekl diplomaticky: “V tuto chvíli nevidíme důvod nebo potřebu se vracet k zavedeným způsobům, jimiž mužstva sdělují své věci veřejnosti.”

Co se děje

Totiž: loni na podzim se stalo, že NHL prokopla buben. Uzavřela smlouvu se zábavním velikánem MGM Resorts International, že se bude podílet na sázkách. Nejen na výsledky zápasů, ale i na nejrůznější jednotlivé úspěchy, včetně zázračných rekordů jejích hráčů. Když si uvědomíme, že to není tak dávno, kdy sázení na sportovní výsledky stálo místo tehdejšího asistenta kouče tehdejších Phoenix Coyotes Ricka Toccheta a zostudilo manželku Waynea Gretzkyho Janet, je to obrovský krok.

Komisař NHL Gary Bettman a předseda MGM Jim Murren, když dohodu oznamovali užaslému lidstvu, mluvili s nadšením, jak sázení pozvedne zájem obecenstva a získá NHL nové americké příznivce. Některých palčivých bodů se dotkli jen okrajově.

Milovníci filmu ai mohou pamatovat hlavu lva, jak se pokyvuje, kolem je napsáno Metro-Goldwyn-Mayer, a na konci tohoto vstupního záběru lev zařve. Jde-li o začátek filmu Alfreda Hitchcocka, obecenstvo se podělá ještě dřív, než dojde k ději. Tak tenhle MGM to je. Proč riskovat na filmech, když se dá zbohatnout na hotelech a jiných zábavách.

Celá sláva se týká pouze mocné země jižně od 49. rovnoběžky. Kanada sice také má spousty zákonů z viktoriánských dob, ale sportovní sázky jsou svým způsobem dědictvím Velké Británie, jíž je Kanada dominiem.

Ostatně, jak se časy mění: když před lety obě albertská mužstva (Calgary Flames a Edmonton Oilers) brečela, že jsou na okraji propasti, sdělila jim tehdejší albertská (konservativní) vláda, že s nimi zajisté velice soucítí, ale že nemohou počítat ani s jediným centem z kapes daňových poplatníků. Chtějí-li se zachránit, nechť požádají o povolení uspořádat loterii nebo nějakou sázkovou soutěž.

Bettman tehdy málem proletěl stropem.

V Americe se smělo sázet jen v některých státech, ale ve státech, kde se nesmělo, se začaly ozývat hlasy, že to je chování pokrytců z časů ještě dávno před narozením pračlověka Janečka, z dob sto let za opicemi. Věc skončila u amerického Nejvyššího soudu, a ten rozhodl, že plošný zákaz sázek na sportovní soutěže je protiústavní.

Tohle rozhodnutí NHL ulevilo. Má přece mužstvo uprostřed sázkového ráje Spojených států. Tam se sázelo a sází o stošest už nehezky dlouho.

Úřední sázení vypadá tak, že pořadatel vypíše tzv. knihu (proto se jim říká bookmaker), v níž stanoví poměr mezi vkládanými částkami a možným výsledkem. Když vsadím búra na kurs osmi ku jedné, a vyhraju, získám čtyři pětky.

Tady ale nemělo jít o to, že by se NHL snad nějak podílela přímo na sázení. Liga se uslíbla, že bude vydělávat na tom, že bude sdílet s MGM nejrůznější statistické údaje, které vlastní, které tudíž kromě ní nezná nikdo, a většina z těchto údajů byla až dosud neveřejná. Jenže: sázkaři se začali domnívat, že mezi údaje, o které se bude NHL s nimi dělit, patří i podrobná sdělení o sestavách dost dlouho před zápasem, aby se sázející mohli rozhodnout, jak budou utrácet v naději, že neprodělají kalhoty.

NHL se dohodla s NHLPA, že odbory budou dostávat polovinu takto vydělaných peněz. Spornou otázkou původně bylo pouze zveřejňování údajů o zraněních. To je podle NHLPA nepřípustný zásah do soukromí hráčů.

A teď k tomu mají přibýt podle sázkových kanceláří údaje o sestavách. To zase popudilo kouče.

Co se smí a co se nesmí

Současná kolektivní smlouva se zmiňuje o tom, že o zdravotním stavu hráčů se mluví pouze tehdy, když je to v zájmu informováni obecenstva. Ten zájem nikdy nebyl označen nějak velice přesně. Proto je zlomená noha v holenní kosti stejně tak zraněním nižší části těla jako natažení svalů v zadní části stehna nebo naražeený palec u nohy nebo poškození některého vaziva v koleni. Tohle všechno je LBI, neboli lower body injury. A otřes mozku je zraněním horní části těla stejně jako vykloubení ramene nebo kýla nebo natržené šlachy v zápěstí: UBI, neboli upper body injury.

Obecenstvo se dozví o všeobecném místě zranění, o tom, na jak dlouho se odhaduje doba léčby, případně ještě, zda hráč bude muset podstoupit operaci. A poté, kdy chirurg odloží nožík, mužstvo sdělí, že operace již proběhla.

Až na to, že lidé přímo posedlí sázením chtějí mít v ruce co nejvíc podkladů, v přirozené snaze vymýtit ze své vášně prvek nahodilosti.

Na druhé straně je nejen soukromí hráčů, ale také to, že žádné mužstvo dobrovolně neprozradí nikomu, a zvláště ne případnému soupeři, své slabiny. Vedení jednotlivých mužstev už teď skřípou zuby, když se jich někdo (netaktně, dle jejich názoru) zeptá, proč hráč XY dnes odešel dříve z tréninku, nebo proč byl viděn ve společnosti lékaře.

Pánové Bettman a Murren zdůraznili, že půjde spíše o údaje o hráčově schopnostech. Například: že někdo umí udržet puk na holi, to se ví všeobecně, ale jak dlouho během zápasu a kolikrát a kde (v útočné třetině, v obranné třetině), to ví pouze statistici mužstev, která jsou dnes přímo posedlá obdobnými rozbory. Murren šel tak daleko, že řekl, že půjde o morálně nezávadná čísla (wholesome data, řekl doslova).

Sociální psycholozi vědí už hodně dávno, snad z dob ještě před tím, než jejich věda vůbec dostala své jméno, že sázení může vést až k návykové posedlosti, přijatelně srovnatelné, kupříkladu, s alkoholismem, kouřením a používáním nejrůznějších látek, které člověka buď povzbuzují nebo uspávají, ale rozhodně nějak ovlivňují.

NHL proto tedy má o další důvod navíc, proč se dívat na sázení, sázkaře a sázkové kanceláře s pocity trochu smíšenými: je to bezpracný příjem, to ano, ale je to také nebezpečné. Stačí, aby se nějaký právník rozhodl, že i on by se chtěl dopracovat zisku na úkor někoho jiného. Důkaz je po ruce: tabákové firmy. Stačilo říci, že jejich reklamy jsou svým způsobem drsným nátlakem na chudého pitomce, aby si zapálil, a aby u toho už zůstal (že prý míchají do tabáku nějaké látky, které z kouření dělají návyk).

Reklamy na tabákové výrobky jsou dávno zakázané, a tabákové firmy se i přes tuhle okolnost dodnes potácí od soudu k soudu.

Stačí, aby si loni na podzim někdo vsadil, že Arizona Coyotes nebo Edmonton Oilers letos vyhrají Stanleyův pohár, a pak si prohnal kuli hlavou. Pozůstalí budou samozřejmě chtít získat prošustrované peníze zpátky. Jakkoliv. NHL se bude hájit, že ona přece nikoho nenutila, aby sázel, a kromě toho, že ona žádné sázení ani nepořádá. Šikovný žalobce namítne, že sázení nejen umožnila, ale také mu navíc napomáhá, a to tak, že kvůli ziskuchtivosti.

Je úplně možné, že to NHL nakonec vyhraje. Ovšem: peníze na to utracené jí nikdo nevrátí. Buď jí soud jako vítězné straně nepřiklepne náhradu nákladů, nebo na to prohravší žalující prostě nebude mít, a kdyby liga naléhala, aby tedy soud uvrhl žalující stranu do vězení pro dlužníky, nezíská nic než pověst zatraceného lichváře a veřejnou modřinu pod okem.

Stará podezření

Bettman tenkrát na přímou otázku odpověděl, že věří v poctivost hráčů NHL.

Otázka padla proto, že v paměti amerického sportovního nadšence dodnes žije aféra baseballového krále Petea Roseho.

Tomu se jednoho krásného dne přišlo na to, že je chorobně posedlý sázením. A nebyl ani proti tomu, když šlo o sázku na průběh své vlastní soutěže (MLB, neboli Major League Baseball). Dokonce neváhal sázet na výsledky svého vlastního mužstva.

Nikdo nikdy Roseovi neprokázal tak, aby to obstálo před nezávislým soudem, že prodával kvůli sázkám výsledky. Ví se jen, že na tom peněžně tenkrát neprodělával, protože věděl svoje. A i to se nakonec obrátilo ve veřejném mínění proti němu: prodej na základě tzv. vnitřních znalostí (insider trading) je nejen zakázaný, ale také společensky nepřijatelný.

MLB Roseho vyřadil doživotně ze svých řad. Všichni, kdo tvrdí, že rozumí nejedovaté náhražce za prášky na spaní, souhlasili, že Rose půjde do Dvorany slávy při první příležitosti (po odchodu do hráčského důchodu musí uplynout několik let).

Po zjištění sázkové aféry MLB oznámila, že Rose se do Dvorany slávy dostane jedině přes její mrtvá těla.

Takže teď, když se Rose náhodou objeví na nějaké společenské události, která má cokoliv společného s baseballem, jsou toho plné noviny, včetně úvah: znamená to, že vedení MLB mění názor?

Odpověď je pravidelně stejná: ne.

Jenže právě tyhle titulky o Roseovi a MLB způsobují, že se mnohý americký sportovní nadšenec kouká na sázky se značným podezřením.

Bettman to řekl nakonec sám: časy se mění. Co bývalo, není. A je, co nebývalo. Tohle nemá nic společného s náboženským přesvědčením, že kdo sází, může vydělat majlant, a přesto nakonec půjde do pekla, protože sázení je hřích.

NHL nemůže říci, sázejte si na co chcete, ale na nás nesmíte, my jsme přece zákonem chráněná obchodní známka, která si může o sobě a o tom, co přijme a co ne rozhodovat, jak se jí zachce, a vůbec, co je nám sakrahimlhergot do toho, že samotný Nejvyšší soud USA řekl, že zakazovat sázení je protiústavní.

A teď do toho mají přijít nějací sázkami posedlí obchodníci, kteří si říkají, že jim jejich dosavadní výdělky nestačí, a že se nejvyšší hokejová soutěž světa má podřídit jejich přáním.

NHL měla dvě možnosti. Mohla se zatvářit, že dnes ne, miláčku, bolí mě hlava. Nebo mohla říci nikdy, naznačit, že se sázkových výdělků klidně vzdá, a hájit svoji panensky nepolíbenou čistotu i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Udělala to první. Moudře rozhodla, že netouží sázet na vítězství v tom druhém.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.