Petr Adler: Ralph Krueger se zatím nevrátí do NHL, zůstane u kopané

Ralph Krueger potvrdil, že obdržel dvě nabídky na místo kouče v NHL, ale že bude i nadále předsedat fotbalovému Southamptonu v anglické nejvyšší soutěži, Premier League.

Jedním z uchazečů, trvrdi Pierre LeBrun z ESPN, byl Jason Botterill, nový generální manažer Buffalo Sabres. Jeho tvrzení zatím zůstává neověřeno, a o tom dalším mužstvu se můžeme také pouze dohadovat: Krueger se o něm nezmínil. Podle drbů kolujících v NHL jsou tím druhým mužstvem Vancouver Canucks, jenže to jsou pouze drby, dohady a fámy.

Řekl pouze, že “bylo to příjemné, a bral jsem to jako poctu, že jsem dostal (během pohárové soutěže) dvě nabídky. Byl jsem rád, že na mne nezapomněli, ale zamítl jsem je (s díky) obě.”

Vysvětlení bylo prosté: “Mám pocit, že jsme tady (v Southamptonu) teprve na začátku. Předěláváme způsob vedení, začínáme s něčím, co nás pozvedne na vyšší úroveň.”

Tím ovšem sedmapadesátiletý Krueger nenaznačil, že by zanevřel na hokej, a na NHL obzvláště.

“Hokej miluju pořád. Mám spoustu přátel, kteří jsou ještě v soutěži (o Stanleyův pohár), a sleduji jejich pokrok s velikým zájmem. Můj syn (Justin, třicetiletý obránce ve švýcarské lize, kde hraje za Bern, s NHL ho pojí - kromě otce - jenom to, že si ho v roce 2006 vybrali Carolina Hurricanes v sedmém kole jako 213. hráče v pořadí) reprezentuje Německo na mistrovství světa, ale mně jde o Southampton. V tuto chvíli.”

Southampton je v tuto chvíli v Premier League na osmém místě. Dost daleko za Evertonem, těsně před West Bromwich Albion.

Není všem všem dnům konec, dodal Krueger: “Nemyslím, že bych měl před čímkoliv zavírat dveře, ale teď se mi líbí, že jsem tady.”

Stručně ze života

Ralph Krueger se narodil ve Steinbachu v kanadské Manitobě rodičům, kteří se po válce přestěhovali do Kanady z Německa.

Vystudoval v Kanadě, hrál také hokej v Kanadě, i když se nikdy nedostal na úplně špičkovou úroveň.

Hrál pak nějakou dobu v německé Bundeslize, a jako útočník Düsseldorfer EG vedl německou pohárovou soutěž jako nejlepší střelec a nahrávač.

Reprezentoval Německo jako hráč ve 45 zápasech.

Jako kouč začal ve druholigovém Duisburgu v Německu, později pětkrát přivedl k rakouskému mistrovskému titulu Feldkirch, který nakonec dotáhl až k vítězství v tehdejší evropské lize.

Tehdy také napsal svoji první knihu o způsobech motivace jednotlivců a kolektivů. Kniha měla obrovský úspěch a zajistila mu pozvání do Ekonomického fóra, jednoho z nejuctívanějších spolků na světě, zabývajících se otázkami hospodářství, jeho vztahů s politikou (a řízením vůbec).

Není to tak dávno, kdy Krueger přivedl mužstvo Evropy do zápasu Davida a Goliáše ve finále Světového poháru 2016, v němž jeho svěřenci nakonec podlehli snad tomu nejlepšímu současnému výběru, jaký mohla představit vítězná Kanada.

Nemluvě ani o tom, že Krueger pracoval jako poradce koučů kanadské reprezentace, která získala na olympiádě roku 2014 v ruském Soči zlatou medaili.

Všestranný muž

Mnozí o Kruegerovi mluví s oprávněnou úctou jako o renesančním člověku. Je stálým členem Ekonomického fóra ve švýcarském Davosu.

Jako hokejový kouč udělal Ralph Kruieger ze švýcarské reprezentace celek, jehož se oprávněně obávají i ta tradičně nejsilnější mužstva světa.

V roce 2013 přivedl Edmonton Oilers v sezóně zkrácené výlukou málem do pohárové soutěže. Mužstvo tehdy vyhrálo 19 utkání, prohrálo ve 22 zápasech v pravidelné hrací době, a v sedmi utkáních po nastavení. Ale hlavně: pod Kruegerovým vedením se začalo obracet k lepšímu, začalo předvádět tvořivý útočný hokej, na jaký byli příznivci z hlavního města kanadské Alberty zvyklí z dob největší slávy v osmdesátých letech (a začátku devadesátých let) minulého století.

Právě proto nadskočila snad celá NHL překvapením nad tím, co se stalo po sezóně.

Krueger začátkem léta požádal tehdejšího generálního manažera Oilers Craiga MacTavishe, aby mu sehnal k ruce tzv. přidruženého kouče (associate coach), který by měl na starosti obrannou činnost mužstva.

Drobné vysvětlení na okraj: přidružený kouč je v souvislostech severoamerických sportovních soutěží v žebříčku u mužstva o stupínek výše než asistent (assistant coach). Nejde pouze o titul, jde také o zodpovědnost a pravomoci.

Dopadlo to tenkrát prapodivně: MacTavish rozebíral výhody a nevýhody jednotlivých uchazečů prostřednictvím počítačového programu Skype s Kruegerem, který byl tou dobou v Evropě. Najednou, z ničeho nic a bez jakékoliv přípravy, řekl Kruegerovi, že se rozhodl, že mužstvo bude muset jít dál jiným směrem.

To je úsloví, jehož v Severní Americe používají papalášové, když chtějí dát někomu výpověď. Nemusí tím pádem říkat vyhazovanému, že je hlupák, který zvoral vše, nač sáhl. To by museli, kdyby vyhazovány nesouhlasil, dokazovat a dokázat. Někdy i před soudem. Mluvit o změně zaměření podniku je tedy bezpečnější. Cizím slovem se tomu říká alibismus.

Krueger zalapal po dechu: přece jen očekával více úcty než aby dostal padaka přes moře.

MacTavish za něj najmul Dallasa Eakinse. Ten měl za sebou krátkou zkušenost jako asistent kouče Toronto Maple Leafs a o něco delší zkušenost jako hlavní kouč nižšího (farmářského) celku Maple Leafs, Toronto Marlies. MacTavishe zaujal hlavně svou posedlostí tělesnou připravenosti (je běžcem dlouhých trati, nejraději po kopcích).

Eakins se hned po uvedení do úřadu zapsal nesmazatelně do srdéček přítomných novinářů: nařídil, aby v jejich jídelně byla k mání pouze zdravá strava. Žádné sladkosti nebo, nedej přírodo, limonády. Syrovou zeleninu budete jist, pacholci pisálkovští, a zapíjet ji pitnou vodou, však ono vám to jenom prospěje. Novináři se sice podivili, co je koučovi mužstva do jejich zdraví, někteří vyjádřili podiv dokonce veřejně, ale nakonec pokrčili rameny.

Nemuseli čekat dlouho: výkony mužstva šly od špatných k ještě horším. Takže nakonec musel MacTavish sestoupit z výšin lože generálního manažera za střídačku.

Na příští sezónu najal jako kouče Todda Nelsona, a pak se kolo otočilo.

Stalo se nesporně dosti krutou ironií osudu, že se Craig MacTavish dozvěděl o svém odvolání, když se díval na možné posily na turnaji ve Švýcarsku. Nejen to: nejdříve to slyšel od novinářů, teprve potom mu zazněl telefon, kde se to dozvěděl z moci úřední.

Na jeho místo přišel Peter Chiarelli, právě vyhozený z podobného úřadu u Boston Bruins. Ten pak přivedl za střídačku dnešního kouče Todda McLellana.

Ale to už je zase jiná opereta.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter