Petr Adler: Rada guvernérů neví, kam dřív skočit

Majitelé NHL, sdružení v Radě guvernérů, se ve své prosincové schůzce ve čtvrtek a v pátek zcela určitě zastaví u tématu, které se až do začátku tohoto týdne zdálo být vzdálené: teď, když máme dva zájemce o naší přítomnost (Houston a Seattle), co budeme dělat? Rozšíříme soutěž nebo nerozšíříme? A co můžeme udělat s mužstvy v Arizoně a Calgary, která tvrdí, že nutně musí mít novou halu, avšak místní daňoví poplatníci jim říkají, že klidně, ale za svoje?

Tohle vlastně není žádná zvláštní novinka: Vancouver Canucks zaplatili jejich halu jejich majitelé, totéž se stalo Toronto Maple Leafs, a to samé platilo u Montréal Canadiens. A to je řeč pouze o kanadských mužstvech, tedy o hokejových svatostáncích v zemí, která je hokejem posedlá až k dokonalosti.

Vývoj prostě vede k tomu, že mnozí voliči se dozvěděli o ekonomických rozborech, které jsou jednoznačné: není pravda, že by profesionální sportovní mužstva byla zásadním přínosem hospodářskému obrazu obce, v níž se nachází. Naopak, je pravda, že nejsou. Když příznivci toho nebo onoho sportu podlehnou divokým vášním a donutí své politiky, aby se obec (město, stát, provincie) podílela na uhrazení stavby nového svatostánku, nedělají nic jiného než že pášou harakiri. Už proto, že obec nevlastní ani halíř z peněz takto utracených. Tahá je z kapes daňovým poplatníkům, mezi nimiž jsou i ti, kteří politiky donutili, aby se nechali vydírat.

Proto narazili nejdříve Phoenix a nyní Arizona Coyotes. Proto mohou být majitelé Calgary Flames právem obviněni z otupělosti: v době, kdy jejich město, takto středisko kanadského naftového průmyslu, trpí spolu s tím průmyslem děsivé ztráty, odmítají kompromisní návrh staronového starosty, podle něhož by z jejich kapes šla pouze třetina nákladů na stavbu.

Chytrý přístup Oak View Group

Ne, že by zpráva ze Seattle byla úplně neočekávaná. Páni ze skupiny Oak View Group správně pochopili, že ty peníze budou muset vydělat jinde a jinak, protože místní radnice si je velice dobře vědoma, že kdyby vrazila do přebudování KeyArena třeba jen pětník, hnali by ji voliči bičem až do moře a nepustili by její členy zpátky na břeh.

Realisticky řečeno, bude-li KeyArena na podzim roku 2020 opravdu připravena hostit NHL, může se stát, že se NHL rozšíří. Bylo by na čase: vyrovnal by se počet mužstev v konferencích. Muselo by patrně dojít k přeházení členství v divizích, ale to by neměl být takový problém.

Dobrá, ale co Houstonem, jehož Toyota Center má všechno, co stadión NHL má mít?

A tady přichází na řadu otázka stěhování. Až na to, že liga má (celkem oprávněné) námitky vůči posouvání poboček (mužstev) z místa na místo. Z hlediska obchodu to nevypadá příliš seriózně.

Proto také se bohatec Thomas Dundon musel spokojit s ujištěním, že když si od Petera Karmanose koupi Carolina Hurricanes, liga mu to schválí s podmínkou, že se mužstvo nepohne. Zůstane v Raleigh. Ne, žádné debaty, žádné a co kdyby. Tečka.

Ostatně, vedení soutěže vidí dodnes rudě, když si vzpomene, jak Karmanos svého času přetáhl Hartford Whalers do Caroliny.

Ekonomové tvrdí, že kdyby se Calgary Flames zbláznili a přestěhovali se do Houstonu, jejich hospodářská situace by se nezměnila. Rozhodně ne k lepšímu. Ano, hráli by v nablýskanější hale. A to by také bylo asi všechno.

Samozřejmě, může se úplně klidně stát, že právě v roce 2020 vypukne (už zase!) další výluka. Vysoké jednací strany (NHL a hráčské odbory NHLPA) si už teď mohou jen těžko být vzdálenější. Od takových drobností jako jsou hráčské příspěvky do tzv. zásobního účtu (escrow), až k takovým maličkostem jako je účast NHL na olympijských hrách. Jakkoliv se obě strany navenek tváří, že není na světě lepších kamarádů, ve skutečnosti obě číhají, aby tu druhou strany nachytaly při porušování toho či onoho ustanovení kolektivní smlouvy.

Někdy stačí, aby kouč přetáhl smluvně povolenou dobu tréninku o necelou minutu. Vzápětí se najde nějaký dobroděj, a obě vysoké jednací strany po sobě začnou házet ne jenom bahnem. Většinou v zákulisí. Někdy se také stane, že někdo jako náhodou, ale jinak zcela záměrně utrousí nějakou pikantnost, o níž ví, že jestli nepoškodí protivnou stranu teď, poškodí ji později.

V každém případě jde o boj, v němž ani jedna strana nenechává zajatce naživu.

A do toho by mělo přijít rozšíření, spojené s výběrem hráčů (expansion draft).

Majitel Las Vegas Golden Knights Bill Foley zaplatil NHL na vstupném 500 miliónů dolarů. Liga mu za to připravila pravidla, upravená tak, aby nové mužstvo bylo přinejmenším schopné konkurence. Dosavadní výsledky ukazují, že Vegas je důstojným soupeřem zavedeným mužstvům.

Těžko lze očekávat, že by majitelé nového mužstva souhlasili s horšími podmínkami. Vysolí přece o sto až dvě stě miliónů dolarů více než Foley.

Stanovení pravidel pro přístup Vegasu, doslova bitva mezi NHL a NHLPA, to bude ve srovnání s přistoupením Seattle, procházkou růžovým sadem.

A ne proto, že by NHLPA vadilo, že bude mít o nejméně 23 členů více. V podstatě jenom proto, že se sluší, aby se zaměstnavatel zapotil a získal tak pocit, že mu odbory v této otázce ustoupily.

La Belle Province: ticho po pěšině

Zatím nepadlo ani slovo o Québec City. Záměrně.

Tam je situace složitější: kanadský dolar i nadále pokulhává ve srovnání se svým americkým bratrancem. Pakliže by totiž cena nového mužstva opravdu dosáhla až 700 miliónů dolarů, bylo by to v americké měně, a to už se začíná nebezpečné blížit ke kanadské miliardě.

Jak se říká v severoamerické angličtině, řádný špalek drobných (a good chunk of change).

Co by vybylo? Stěhování. Čí? Někoho z Floridy? Muselo by to být mužstvo z Východní konference.

A stálo by to lize za to? Do hospodářské situace, která se moc nevylepšila od doby, kdy Québec Nordiques neměli dost hotovosti, aby mohli pokračovat? Do trapné nejistoty, zda Québec vůbec zůstane v Kanadě?

O tom všem se bude ve čtvrtek a pátek diskutovat. Když k tomu připočteme, když počasí dovolí, pár povinných koleček golfu, zbude jim vůbec čas, aby si popovídali o hokeji?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter