Petr Adler: Panarin dal padáka Milsteinovi. Proč? - doplněno

Co to znamená, to ví pouze Artěmij Panarin a možná jeho ruský kolega Sergej Bobrovsky: levé křídlo Columbusu se rozloučilo se svým dosavadním zástupcem Danielem Milsteinem, aby uzavřelo novou smlouvu se zástupcem brankáře téhož mužstva Paulem Theofanousem.

Na první pohled se nic nemění: Bobrovsky odmítá řešit smlouvu na příští léta před koncem této sezóny, a Panarin činí totéž.

Rozdíl mezi nimi je prostý: Bobrovskymu je 30, po konci sezóny bude neomezeně volným hráčem (UFA, čili unrestricted free agent), v současnosti bere 7,425 miliónů dolarů mzdy ročně a (to hlavně) má ve smlouvě doložku, že ho mužstvo nesmí stěhovat bez jeho souhlasu (NMC, alias no-move clause).

Panarinovi je 27 let, po konci sezóny bude neomezeně volným hráčem (UFA, čili unrestricted free agent) stejně jako kolega a krajan Bobrovsky, v současnosti bere 6 miliónů dolarů mzdy ročně a (to hlavně) nemá ve smlouvě doložku, že ho mužstvo nesmí stěhovat bez jeho souhlasu (NMC, alias no-move clause).

Ta jediná dvě písmena (má oproti nemá) dělají z těch dvou zcela rozličné případy.

Kdo jsou ti dva zástupci

Je snad nějaký rozdíl mezi Danielem Milsteinem a Paulem Theofanousem?

Stručně: Milsteinovi je 43 let, mluví plynně rusky a ukrajinsky, narodil se v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě, do Ameriky se přestěhoval s rodiči ve svých 16 letech v den, kdy Ukrajina ohlásila odchod ze svazku Sovětského svazu, a jeho základním heslem je, že pro úspěšného člověka musí být životním pravidlem číslo jedna ponaučení, že nikdy nesmí být číslem dvě.

Dokonce o tom napsal knihu.

Milstein, který se nejdříve zabýval hypotečním trhem (a přežil úspěšně i peněžní průšvih roku 2008) se nějak skamarádil s Pavlem Dacjukem, a tak nějak lidsky se stalo, že z něj najednou byl Dacjukův zástupce. Slovo dalo slovo, a Milsteinova stáj najednou zahrnovala řadu dalších ruských hráčů v NHL. Jsou mezi nimi Nikita Zajcev, Alexej Marčenko, Andrej Mironov, Vladislav Namestnikov, Nikita Sošnikov, Klím Kostin, Nikita Nestěrov a Nikita Kučerov. Mezi zákazníky Paula Theofanouse je nejen zmiňovaný Bobrovsky (a teď i Panarin), ale také Semjon Varlamov, Johan Franzen, Dmytro Timašov, Vladislav Kotkov, Dennis Yan, Kevin Boyle nebo Tobias Lindberg.

Theofanousovy kořeny jsou, jak už naznačuje samo jeho příjmení, řecké, jenže on umí dokonale rusky, a nevyhýbá se dobrodružstvím. Mezi jeho nejslavnější kousky patří zisk ruského útočníka Valerie Kamenského pro tehdejší Québec Nordiques.

Příběh je dnes legendární. Celé se to odehrálo v hotelovém pokoji v Moskvě, za přísného dohledu sovětské tajné policie (KGB), a současně i ruské vojenské rozvědky (GRU), protože oba tyhle podniky žily v pevném přesvědčení, že Theofanous je americký špión. Na tom nebylo, podle sovětského způsobu myšlení, nic moc zvláštního: Kamenskij byl tenkrát hráčem armádního CSKA, takže mohl znát nejrůznější vojenská tajemství. Třeba jako kde CSKA kupuje hokejky, nebo ve které prádelně nechává prát dresy svých hráčů.

Ovšem: Theofanous vystudoval ruštinu a vůbec rusistiku, včetně ruské politiky, na Harvardu. Zažil a přežil také pár výletů do války co člen amerických Zelených baretů, zvláštních jednotek americké armády, o kterých se natáčí vzrušující filmy, a Theofanous o tom odmítá mluvit. Jsou známy případy, kdy hráči, které zastupoval, říkali, že ho nemohou zastihnout, protože je právě nasazen do nějaké válečné akce.

A nejpikantnější příhoda pochází z jakési veřejné prádelny v Bostonu. Tam nějaký mladý darebák oloupil jakousi starší paní. Theofanous ho dohnal, srazil k zemi, sebral mu ukradený obnos, přivázal ho k požárnímu hydrantu a nechal tam vizitku pro policii, pro případ, kdyby potřebovali svědka. Pak se vrátil do prádelny, vrátil té paní její peníze a odešel beze slova domů.

Vážněji řečeno: není tajemstvím, že se Florida Panthers zajímají o možnost, jak získat oba Rusy najednou. Jistě, pakliže generální manažer Blue Jackets Jarmo Kekäläinen Panarina před pondělkem 25. února vymění někam jinam, bude to mít floridský Dale Tallon těžší. Ovšem, na druhé straně, pakliže Kekäläinen usoudí, že risk je zisk, a že ti dva mohou mužstvu pomoci k dosažení Stanleyova poháru, bude za výměnu požadovat nepřijatelné náhrady, aby odradil všechny zájemce, nebo prostě výměnu odmítne. Pak mu oba mohou hned 1. července zamávat na rozloučenou, a mužstvu zůstane pouze vzpomínka.

Možnost, že by se oba vrátili začíná znít jako nemožná. Zvláště teď, kdy je zastupuje tentýž Theofanous.

Komentátor Pierre LeBrun z TSN sice řekl, že ho udivuje, kolik hráčů v poslední době vyměnilo své zástupce (třeba Jeff Skinner, Ilja Kovalčuk, Roman Josi, Drew Doughty nebo Auston Matthews), jenže tady není ani tak zajímavé že, jako je spíš nejasné proč.

Podle názoru vedení Blue Jackets, Milstein nebyl důvodem Panarinovy nechutí k dalšímu setrvání v Columbusu. Že je Theofanous již třetím zástupcem v Panarinových službách neznamená vůbec nic. Když odcházel z Ruska, zastupoval ho Tom Lynn, pak Panarin chtěl mít zástupce, který umí rusky, a jak Milstein, tak Theofanous splňují tuhle podmínku dokonale.

O úloze Theofaunose a jeho vlivu na rozhodnutí obou Rusů, zda přece jen ještě dají Columbusu možnost, nepadlo ani slovo.

Důvod k obavám

Jakkoliv z hlediska Panarina a Bobrovskyho stojí a padá svět s nimi, zbytek NHL vidí věci trochu jinak. Dobrá, Bobrovsky by musel souhlasit s výměnou. U Panarina tohle omezení není.

Proč tedy Kekäläinen pořád váhá? Čeho tím chce dosáhnout?

Ano, Kekäläinen řekl, že by Panarina rád udržel, ale současně také řekl, že když to bude nutné, učiní patřičná opatření, ať budou bolet kohokoliv a jakkoliv.

To bylo v lednu. Do 25. února a uzávěrky výměn chybí ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky pár dnů přes dvě neděle.

Několik generálních manažerů se vyjádřilo, že Columbus Blue Jackets a Ottawa Senators jen zdržují.

V kanadském hlavním městě jedná generální manažer Pierre Dorion s Patem Brissonem, který zastupuje Matta Ducheneho v naději, že se domluví dost včas, aby hvězdného útočníka nemusel vyměňovat. Jenže, podle zákulisních zpráv, tentýž Dorion zatím nejedná s Craigem Osterem, který zastupuje Marka Stonea.

Stone sám se několikrát zmínil, že by strašně rád zůstal v Ottawě, ale několik činitelů mužstev NHL tvrdí, že to vypadá, že se Dorion nedokázal s Osterem domluvit, a teď jen čeká na správnou nabídku od některého (nejmenovaného) mužstva.

Ducheneovi letos vyprší pětiletá smlouva za 30 miliónů dolarů. Jeho mzda činí 9,33 procenta mzdového rozpočtu Senators.

Stone se loni Senators upsal na jeden rok za 7,350 miliónů dolarů. Z celkového mzdového rozpočtu mužstva mu patří devět a čtvrt procenta.

Na vysvětlenou: ta procenta sice neodpovídají současnému stavu věci, ale ve statistikách stojí, že platila v okamžiku podpisu smlouvy. A proto je tento údaj svým způsobem zajímavý: ukazuje, jakou důležitost mužstvo hráči připisovalo, když se s ním domlouvalo.

Mnoha mužstva čekají, co se stane se Stonem a Panarinem hlavně proto, že chtějí vidět úroveň, či cizím slovem standard, od které mohou začít poměřovat své vlastní choutky. Všem je jasné, že půjdou-li tihle dva někam, bude to jedině k mužstvu, které se (oprávneně nebo ne) domnívá, že v pohárové soutěži udělá trochu rámusu (make some noise: v hokejové řeči NHL to znamená, že tam uspějí přinejmenším tak, zse dojdou alespoň do předposledního kola, tedy do finále konference).

Není to žádná opatrnickost. Právě tihle dva hokejisté svým způsobem definují hráčskou úroveň na levém křídle (Panarin) a na pravém křídle (Stone).

Jediní, kdo se modlí, aby k těm výměnám došlo až na poslední chvíli, jsou komentátoři všemožných severoamerických (hlavně kanadských) sportovních rozhlasů a televizí. Vysílají v den uzávěrky výměn (trade deadline) od ranního kuropění až do pozdního večera. Čím více výměn v pondělí 25. února, tím lépe pro ně: budou mít o čem mluvit. Jinak by se museli bavit o daních a o počasí. Hovory o ženských jsou (neprávem) tabu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter