Petr Adler: ottawští se chytají stébla

Nůž na krku často smíří i zdánlivě nesmiřitelné soky: společníci v tzv. Rendez-Vous LeBreton Group, skupině, která usiluje o přebudování střední části hlavního města Kanady tak, aby tam mohla stát nová hala pro Ottawa Senators, si konečně uvědomili tvrdou pravdu: buď do soboty 19. ledna sdělí úřadu, který dohlíží na rozvoj Ottawy, že se přes všechny soudní spory přece jen domluvili, nebo jim ve čtvrtek 24. ledna National Capital Commission (NCC) sdělí, že rozhodnutí o ztrátě stavebního povolení nabylo účinku.

A tak se stalo, že se zástupci rozhádaných stran nakonec dohodli, že co nejdříve předstoupí před soudce Warrena Winklera, kterého požádali o zprostředkování (cizí řečí: mediation).

Winkler, osmdesátiletý rodák z Virdenu v Manitobě, je znám nejen jako bývalý nejvyšší soudce Ontaria, ale hlavně (a to je v tomto případu nejdůležitější), jako velice úspěšný zprostředkovatel v řadě sporů mezi zaměstnavateli a jejich zaměstnanci, stejně jako mezi podniky, ba i mezi celými odvětvími.

Znalci považují za úspěch nejen to, že se strany dokázaly dohodnout, že požádají o pomoc, navíc, se se shodly na osobě, kterou o tu pomoc požádají, ale i to, že soudce Winkler jejich žádost přijal. Kdyby ji viděl jako beznadějnou, asi by váhal.

O čem je ten spor?

Ottawa Senators patří Eugenovi Melnykovi.

Jejich dějiny jsou složité: patřili mezi průkopníky NHL, aby pak v půli třicátých let minulého století zanikli, aby je začátkem devadesátých let minulého století mohl obnovit tehdejší realitní magnát Bruce Firestone. Ten chtěl nového člena NHL, který ve své původní podobě mezi lety 1917 až 1934 jedenáctkrát pil ze Stanleyova poháru, umístit doprostřed města, kousek od kanadské sněmovny/

Ano, noví Senators se měli nastěhovat do LeBreton Flats, tou dobou (a dodnes) opuštěné oblasti, plné chátrajících prázdných továrních budov a řadových domků.

Firestone, z řady dnes až neskutečně znějících důvodů, nakonec nezískal stavební povolení, takže se smířil s opuštěným pozemkem v ottawském předměstí Kanata. Novodobí Senators tedy působí zhruba 20 kilometrů po docela dobré silnici od středu Ottawy.

Vyprávění o tom, jak se vlastně stalo, že si Senators po více méně vynuceném odchodu Firestonea přehazovali další vlastníci jako horkou bramboru by vydalo na román nebo alespoň na tlustý obžalovací spis. Podstatné je, že dnes je majitelem zmiňovaný Melnyk, který se ke svým miliardám dostal ve farmaceutickém průmyslu. Patří mezi stovku nejbohatších Kanaďanů, stálé bydliště má na Barbadosu, a je krajně nespokojen, že ottawští se už drahná léta doslova nehrnou na zápasy jeho mužstva. V zemí, kde je hokej doslova náboženstvím, musí Oyyawa Senators zakrývat celé rady sedadel plachtami, aby nebylo zřejmé, že zejí prázdnotou.

Melnyk na to reaguje způsoby, které rozhodně nenaplňují místní občanstvo zvláštním obdivem, natož láskou. Obří nápisy, které ho vyzývají, aby vypadl, mluví řečí více než jasnou.

Pak se ale Melnyk dozvěděl, že NCC vypisuje soutěž o zvelebení LeBreton Flats. Uvědomil si, že co se nepovedlo Firestoneovi, mohlo by se povést jemu, a našel si společníka, stavitelský podnik Trinity v čele s miláčkem místního davu Johnem Ruddym. Podali společnou přihlášku a NCC je vybrala z řady dalších uchazečů.

Zda si Melnyk vzal společníka proto, že by na celou věc sám neměl, nebo proto, že nechtěl do podniku vrážet ze svých vlastních peněz víc než je bezpodmínečně nutné, či zda to bylo proto, že věděl, že Ruddy je přece jen oblíbenější, takže by společný podnik měl větší naději, že by politiky přiměl, že mají přispět z peněz daňových poplatníků, je pro tuto chvíli vedlejší.

Ten posledně jmenovaný důvod ale vypadá nejpravděpodobněji. Zvláště ve světle prohlášení komisaře NHL Garyho Bettmana, jak moc Senators potřebují nový svatostánek, a jak moc potřebují, aby byl právě tam, kde ho chce zbudovat nově vzniklý společný podnik pánů Melnyka a Ruddyho, jménem Rendez-Vous LeBreton Flats, a jak na tom nemohou daňoví poplatníci prodělat.

Výbuch

Ve chvíli, kdy to vypadalo, že je ruka v rukávě, žaloval Melnyk svého původně nejlepšího kamaráda Ruddyho o 700 miliónů dolarů. Šlo prý hlavně o rozdíl v názorech: Melnyk viděl obnovených 21 hektarů jen co sídlo nové haly pro své mužstvo, s patřičným příslušenstvím, zatímco Ruddy předpokládal halu obklopenou obytnou čtvrtí, s odpovídající obchodní sítí, navíc s hotelem. Ve chvíli, kdy Melnyk zjistil, že Ruddyho Trinity staví obytnou čtvrt hned na vedlejším pozemku, proletěl vzteky stropem a Ruddyho zažaloval, že tímto krokem snižuje budoucí hodnotu staveb v LeBreton Flats.

Ruddy odpověděl protižalobou o 300 miliónů dražší (chce celou miliardu). Melnyk svým chováním ohrozil obě stavby. Při té příležitosti Ruddy navíc prozradil, že Melnyk si to celé představuje tak, že halu nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Na papíře ji sice bude vlastnit město, ale Melnyk v ní bude působit zadarmo, hradit bude jen nezbytně nutné provozní náklady v době, kdy budou Senators v hale přítomni tělesně.

Otázka dnes není jen, zda zúčastněné strany překročily Rubikon tak daleko, že se nestihnou vrátit včas, ale také, zda NCC vrhla kostky tak dokonale, že už se nedají najít. Je to totiž tak, že i kdyby se poškorpené strany nakonec dohodly, neznamená to, že NCC jejich smír vůbec přijme. To by National Capital Commission musela vidět podstatnou (a opodstatnitelnou) záruku, že jde o mír spojeny s odzbrojením, a nikoliv o ozbrojené příměří.

Jestli pan soudce Warren Winkler dosáhne něčeho podobného, měli by mu Ottawa Senators vystavit doživotní vstupenku do nejdražší lože, natištěnou zlatým písmem na postříbřeném papíře.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter