Petr Adler: olympiáda přivedla sledování hokejistů zpět na výsluní

Ta olympiáda bude NHL asi přece jen k něčemu dobrá. Nejvyšší hokejová soutěž si delší dobu hraje s myšlenkou, že by chtěla vědět, co dělá ve kteremkoiliv okamžiku každý z hráčů, kteří jsou na ledě, ať je to v tréninku nebo v zápase. Vytvořila si modlu jménem analytika. Každé mužstvo to sice dělá po svém, ale všechna vědí přesně, jak dlouho byl kdo na ledě, kolik bodů má za góly nebo nahrávky, prostě těch čísel jsou spousty. A teď se NHL dívá s neskrývaným zájmem na nové zařízení, které vyvinuli švýcarští hodináři ze světoznámé firmy Omega, a zkouší je v Pyeongčangu. Vypadá to skvěle: analytici sedí před obrazovkami počítačů, na nichž jim naskakují čísla, a oni se tváří moudře. Jedině znalost těchto údajů může mužstvo, které jich používá, přivést k úspěchu nejkýženějšímu.

Olympijští pořadatelé, ti se mají. Zvláště, když neměří výkony hráčů z NHL. Severoamerická soutěž totiž už delší mluví o nějakém podobném zařízení, avšak musí každý krok, třeba i ten sebemenší, odsouhlasit s hráčskými odbory NHLPA. Co kdyby se najednou zjistilo, že ten nebo onen hráč se nadře méně, než by stanovila nějaká norma? Ona sice žádná norma v tomto ohledu dodnes není, ale co kdyby byla?

NHL už takhle vede poměrně přesné statistiky. Novináři dostanou po každé třetině listinu, která obsahuje obě sestavy (každou zvlášť, pochopitelně). Na jedné straně je u každého hráče zaznamenáno kolik branek vstřelil, na kolik branek nahrál, kolik má tedy bodů, následuje záznam plus/minus, neboli, kolikrát byl na ledě, když vstřelilo branku jeho mužstvo, kolikrát byl na ledě, když jeho mužstvo naopak branku obdrželo, jak dlouho byl na ledě, kolik střídání, průměrná doba na ledě na jedno střídání, kolikrát vystřelil přesně, kolikrát vedle, kolik střel soupeře zastavil tělem, kolikrát narazil do soupeře, kolikrát sebral puk soupeři, kolikrát soupeř sebral puk jemu, kolikrát byl na vhazování, kolik vhazování vyhrál, kolik vhazování prohrál, procento úspěšnosti vhazování, a na úplném konci, procento úspěšnosti střel (kolik z jeho střel skončilo v sítí brankáře v procentech). A, pochopitelně, zda byl trestán, a když ano, zač a jak.

Kam dosáhne lidské oko

Od toho sedí vysoko nad ledem tucet vyškolených pozorovatelů, kteří tohle všechno zaznamenávají na počítačích, ty statistiky jdou současně do kanceláře NHL, a odtud pak putují na všechny stadióny, kde se ten večer hraje a, pochopitelně, na webové stránky ligy.

A když novinář přijde po zápase do kabiny, pravidelně se stane, že se ho nějaký hráč poptá, jestli se může podívat na závěrečnou statistiku utkání: někdy proto, aby zjistil, zda pozorovatelé zaznamenali všechny jeho zákroky, které považuje za úspěšné, a často také proto, aby byl připraven na jednání o novou smlouvu.

Pozorovatelé na olympiádě to mají lehčí nejen proto, že jim nekoukají přes rameno žádné odbory, ale také proto, že většinu lidské práce zařídí u podniku Omega chytré počítače. Navíc tento způsob má tu výhodu, že když hráč protestuje, že mu nezaznamenali třeba všechny střely, které mířily na bránu, může se vedení muzstcva ohradit, že to dělají stroje, a ty že jsou spolehlivější než kdokoliv jiný a cokoliv jiného. Ostatně, byla to právě firma Omega, která vymyslela a vyrobila hodinky, které byly jako první na Měsíci. Mimochodem, nepěkně drahý špás, ten Speedmaster s nápisem vzadu: NASA Space Flight Certified.

Na takový protiargument ztichne většina hráčů. Jakkoliv je zhovadilý: co má Omega Speedmaster společného s měřením úsilí hokejistů během tréninku nebo zápasu? Otevřeně řečeno: pakliže vůbec něco, tak nic.

Omega Timing měří a dodává do počítačů hokejistovu rychlost, zrychlení, rychlost zastavení, ujetou dráhu, délku střídání a celkovou dobu pobytu na ledě, onen pověstný TOI, neboli Time-On-Ice.

A hned tady nastupuje první zádrhel: Omega Timing používá čidel, která jsou zašita v zadních částech dresů. To je, podle NHLPA, změna herních podmínek. Zatím není známo, jaké ústupky bude NHLPA chtít, aby s tím souhlasila, ale je zřejmé, že to nebude zadarmo. Vzpomeňme pokusu NHL o zavedení hry tří na tři v Utkání hvězd. Zajisté, řekly tehdy odbory, ale výměnou za ustanovení, že každé mužstvo bude mít jednou za sezónu o pět volných dnů v řadě více, než mělo dosud. Že se tím stlačil rozpis tak, že hrát dva zápasy za sebou, někdy i na opačných koncích světadílu, přestalo být výjimkou, to bylo NHLPA jedno. Že tak dojde k přirozené únavě a zvýší se nebezpečí zranění jejích vlastních členů, i to bylo NHLPA jedno.

Vedení NHL se tedy utěšuje tím, že Omega Timing používá ke sběru údajů také spousty kamer, které visí nad ledem, a že časomíru může zpřesnit spojení píšťalek rozhodčích s počítačem, který řídí hodiny na stadiónu (jedna taková je na obrázku shora, hned vedle obrazovky).

Mužstva NHL mají už dnes přístup v tzv. skutečném čase ke všem údajům, sebraným elektronicky. Mohou si je okamžitě promítnout na střídačkách, a mohou se okamžitě zařídit podle toho, co vidí.

Olympijská mužstva zatím nemají podobný přístup, ale spoustu údajů vidí na kostce nad ledem, navíc je dostávají dodatečně pro své vlastní potřeby.

Rychlost blesku

Omega Timing tvrdí, že jejich zařízení dokáže sebrat údaje, porovnat je, uspořádat dle objednávky a rozeslat zájemcům během stovky tisícin vteiny.

Zástupci Mezinárodní hokejové federace (IIHF) tvrdí, že spolupracují s NHL, a že není důvodu, aby severoamerická soutěž nemohla zkusit jejich zařízení.

Je také úplně možné, že úloha IIHF bude mizivá, protože Omega Timing sdělila, že spolupracuje s NHL přímo.

Komisař NHL: Gary Bettman naznačoval loni v prosinci, že liga uvažuje o zavedení podobného způsobu sběru údajů už v sezóně let 2019-2020. Pakliže, ovšem, nedojde k výluce.

NHL zkoušela něco podobného, tedy čidla v dresech a spousty minikamer, už během Světového poháru na podzim 2016. Tehdy to byl vynález amerického podniku Sportvision.

Jenže, řekl Bettman, zkouška, která trvá dva týdny a týká se zhruba dvou desítek zápasů v jedné nebo dvou halách, nestačí. Dnešní pravidelná sezóna NHL, to je 1.271 utkání v 31 halách. Za tři roky těch hal bude možná 32. A to, řekl Bettman, mu způsobuje vrásky.

Oprávněně: co když se mu podaří dojednat nějakou dohodu s NHLPA, něčeho se vzdá, a pak zjistí, že to bylo zbytečné?

Zatímco hráči se ptají, k čemu to všechno vlastně je. Ať jim nikdo neříká, že to má sloužit pouze snahám o vylepšení hokeje jako takového, ale také jednotlivých mužstev a hráčů, že hráč, který se nefláká se nemá čeho bát, a mimoto, že obecenstvo má rádo, když se má o čem bavit.

Kanadští hráči, a těch je v NHL dodnes většina, poukazují, že jde o zamerikazování hokeje, protože podobně podrobné tabulky potřebuje jedině baseball, známý co nejzdravější nejedovatá náhražka za prášky na spaní, a že důležitost hráče pro mužstvo se neměří nějakými statistickými analýzami. A vůbec, jen se hezky mrkněte na Arizona Coyotes: jejich generální manažer John Chayka je statistickými analýzami přímo posedlý, a jeho mužstvo se pravidelně potácí u dna soutěže.

Někdo má pravdu. Asi to budou obě strany. Kazda částečně. NHL má pravdu, že její příznivci jsou dnes statistikami přímo posedlí, hráči mají pravdu, že právě tato posedlost se hodí do krámu nejvíce majitelům, kteří mohou tvrdit, že při posuzování hráčů vychází z čistě vědeckých základů.

A obě strany nepřímo přiznávají, že v profesionálním sportu jde o peníze až na prvním místě.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter