Petr Adler: olympiáda? Děkujeme, ale už ne, oznámil Gary Bettman

Ale ano, hráčům, kteří jsou nominováni, se olympiáda líbí. Zahrají si v barvách svých národních mužstev. Ale ano, hráčům, kteří nejsou nominováni, se líbí také. Maji najednou dva týdny placeného volna. Nelíbí se to ale jejich zaměstnavateli, po kterém se chce, aby prodělal kalhoty, sestřelil komisař NHL Gary Bettman otázky ohledně budoucí účasti hráčů nejvyšší hokejové soutěže světa na olympijských hrách.

Ano, řekl Bettman, sešel jsem se s presidentem Mezinárodní hokejové federace (IIHF) Reném Faselem, ano, schůzky se zúčastnil také výkonný ředitel hráčských odborů NHLPA Donald Fehr, ale jinak, pokrčil rameny, nemám žádné nové zprávy.

Také proč: NHL vlastně nemá s IIHF o čem jednat. Členy federace jsou národní hokejové svazy. NHL je obchodní podnik.

Stanovisko NHL, poznamenal Bettman později, zůstává beze změny: účast na olympiádě zcela neúčelně narušuje průběh její soutěže a ohrožuje zdraví jejích hvězd.

Zajímavé je, že nedodal, ačkoliv mohl, že přerušení základní části soutěže NHL kvůli olympijským hrám se nelíbí ani většině severoamerických hokejových nadšenců, tedy těch, na jejichž přízni a penězích záleží současnost i budoucnost ligy.

Nejpikantnější je tady zjištění, že účast NHL na olympiádě začíná jít na nervy i příznivcům NHL v Kanadě, kde ten názor býval donedávna dost roztříštěný.

Pozoruhodností

Tohle je prvně, kdy Bettman pohovořil takhle otevřeně a takhle záporně o olympijské účasti NHL v Evropě, tedy v oblasti, kterou liga považuje za jámu lvovou: je si vědoma důležitosti Evropy co trhu, ví také, že evropští hokejoví nadšenci jsou tradičně zaujati výkony svých národních mužstev, je jí také jasné, že ta národní mužstva neúčast největších hvězd z NHL oslabuje (a potažmo činí z olympijské soutěže spíše karneval než napínavou soutěž), ale jednou to rozhodné slovo prostě padnout muselo.

I přesto, že NHL velice silně uvažuje o možnosti rozšíření do Evropy jinak, než pořádáním občasných utkání, ať předsezónně exhibičních, nebo počítaných do základní části její soutěže (o pohárové soutěži se zatím nemluví).

NHL přemýšlí o umístění nejméně dvou mužstev v Evropě, ať nových nebo přestěhovaných. Ta nová mužstva by byla součástí NHL, hrála by po 41 zápasech základní části, a v případě postupu do pohárové soutěže, hrála by i ony zápasy stejně, jako všichni ostatní členové ligy.

Dohadování se dnes dostalo tak daleko, že plánovači rozpisu přemýšlí o sestavení soutěže tak, aby severoamerická mužstva, která mají hrát v Evropě, před odletem hrála na východním pobřeží Severní Ameriky, a po návratu pokračovala tamtéž, aby se zkrátila doba cesty a počet překonávaných časových pásem.

Takže přijít s oznámením, o němž není předem jasno, jak je přijme trh, o který NHL usiluje, navíc přímo uprostřed onoho trhu, je svým způsobem sázka do loterie.

Důležité také je, že Bettman měl za nezbytné zmínit, že se schůze s Faselem zúčastnil i Fehr: to je přímé sdělení členům NHLPA, že při jednání o nové kolektivní smlouvě spadne olympijská účast NHL pod stůl dříve, než o ní někdo zkusí pípnout.

Bettman naznačil, že by nerad zněl jako obehraná gramofonová deska, ale liga nemá jediného důvodu, aby změnila názor.

Připomínka dějepisu

To rozhodně nemá: NHL přišla k olympiádě jako slepý k houslím.

Soutěž pod pěti kruhy se obešla bez ledního hokeje od začátku tzv. moderních her v roce 1896 až do roku 1920, kdy se chlapci s hokejkami, bruslemi a puky objevili na programu letních her.

Zimní hry vznikly v roce 1924, s hokejem jako jedním z taháků. Ovšem: bez účasti kohokoliv, kdo kdy dostal zaplaceno třeba jen búra za to, že hrál hokej.

Po druhé světové válce, kdy se na scéně objevila mužstva z komunistických zemí, která všechna účinkovala podle hesla, že Sovětský svaz - náš vzor, začali hrát hokejisté, kteří byli amatéry jen podle jména. Mohli být na papíře zaměstnáni nějakým státním podnikem, ale jinak nedělali nic, než že hráli hokej. Teprve s odchodem Američana Averyho Brundageho, který řídil Mezinárodní olympijský výbor (MOV) celých dvacet let (1952-1972), mohli začít jezdit na olympiády otevřeně i hráči, kteří si někdy zahráli za peníze. A trvalo ještě několik let, než MOV připustil účast hráčů z mužstev NHL, která se buď nedostala do Stanleyova poháru nebo z něj už vypadla.

Počátkem 90. let minulého století, kdy začaly do NHL přicházet evropské hvězdy přímo houfně, zjistil MOV, že jeho hokejový turnaj přestává zajímat fanoušky, a tudíž ho začínají ignorovat i zadavatelé reklam, takže na hokeji se najednou začíná prodělávat. Tehdy požádal NHL o pomoc. Vábničkou bylo, že by olympijská účast mohla NHL pomoci rozšířit trhy.

NHL kývla s podmínkou, že MOV bude hradit její přímé náklady. Tak došlo k japonskému Naganu v roce 1998.

Ovšem: vloudila se chyba. O zlato hráli Češi s Rusy, Kanada nedosáhla na bronz, a Amerika se do medailových utkání nedostala vůbec.

To soutěž, která stojí a padá se zájmem severoamerických fanoušků, zklamalo.

O čtyři roky později, v americkém Salt Lake City, už se karta obrátila, jenže o další čtyři rioky později, v Turínu, to zase bylo z hlediska NHL pouhé paběrkování. Vancouver 2010 sice splnil výsledková očekávání, ale do Soči 2014 už jela NHL za skřípání zubů.

Mezitím NHL přišla na to, že řeči o rozšíření obliby hokeje do rovníkové Afriky jsou nesmysl, a tím to skončilo.

Nakonec to vyřešil nový president MOV Thomas Bach: jednostranně zrušil smlouvu o úhradě nákladů, takže NHL už jenom (s hraným politováním) pokrčila rameny.

Takže Bettman ve  svém projevu ve Stockholmu jenom potvrdil, o čem si už dávno cvrlikají vrabci na střechách: bylo to krásné, ale bylo toho dost, a pokud jde o jednání o novou kolektivní smlouvu, je v nich i bez olympiády dost otázek k řešení.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter