Petr Adler: odborářský předák uvažuje o současnosti i budoucnosti hokeje

Jedním z mužů, jejichž názor může mít dopad na budoucnost hokeje v NHL a vlastně hokeje vůbec, je výkonný ředitel hráčských odborů NHLPA Donald Fehr (na snímku). Nejmenovaný reportér (nejmenovaní reportéři) kanadské tiskové agentury Canadian Press dokázal(i) 68-leteho amerického právníka přesvědčit, aby s ním (s nimi) usedl ke stolu, jemuž trůnil magnetofon. Následuje doslovný překlad záznamu jejich rozhovoru.

Pakliže to čtenáře zaujme, drobný komentář je k nalezení na samém konci.

CP: Váhali hráči nad daty Světového poháru, který se má konat těsně před zahájením sezóny?

FEHR: Můžete si zaznamenat, že jsem se usmál, protože odpověď zní, že není časového období, které by někde nezpůsobilo nějaké potíže. Ne, že by doba před sezónou byla nejlepší, jenže patrně je v tuto chvíli lepší než ostatní. Měli jsme neformální debaty ohledně tohoto Světového poháru, které se ale nikdy nedostaly na úroveň vážných úvah, že bychom to možná měli pořádat v únoru. A můžeme si představit, že se o tom někdy v budoucnosti bude uvažovat. Ale sám za sebe to nechci nijak posuzovat, dokud nebudeme mít tento ročník za sebou a uvidíme, co bude.

CP: Jak by se dal zastavit cyklus výluk?

FEHR: Všeobecně mám už dlouhou dobu pocit, že všech sportech, které mají mzdový strop, každé jednání skončí výlukou. NFL (soutěž americké kopané) dokonce uvalila výluku na své rozhodčí, pro Kristovy rány. Dejte mi s tím už pokoj! Proč to dělají? Protože se majitelé kvůli tomu, jakou mají ty smlouvy strukturu, v podstatě domnívají, že teď mohou dělat s hráči, co chtějí. Jak to prolomit? Doufáte, že se dostanete do podmínek, kdy jsou všichni přesvědčení, že dohody, oboustranně přijatelné, takové, s nimiž souhlasí obě strany, lze dosáhnout, aniž byste museli projít něčím takovým. Baseball nemá mzdový strop. Jako jediný nezaznamenal během posledních dvaceti let žádné přerušení, ať stávkou nebo výlukou. Muselo dojít k neslýchané bitvě v letech 1994 až 1995 (hráčská stávka v době, kdy Fehr vedl odbory baseballových hráčů), která majitele přesvědčila, aby o tyhle věci už nebojovali. Radím hráčům, na základě dějin, že když začínají jednat, mají doufat v nejlepší výsledek, a připravit se na ten nejhorší.

CP: Takže k prolomení toho cyklu je třeba zrušit mzdový strop? Budete se o to někdy snažit?

FEHR: O tomhle rozhodují hráči ve chvíli, kdy se tam dostaneme. To ještě uplyne spousta času. Lidí se ptají, o čem se rozhodujeme. Strop nebo ne? Tohle nebo tamhleto? To ale nejsou věci, které rozhodujeme. Všichni říkají: “A proč jste nevyjednali tohle?” Potíž je, že většina těch “tohle”, o nichž mluví, nejsou jako možnosti dostupné. Když se dostanete ke chvíli, o níž si myslíte, že tím jednání končí, otázka zní: je dohoda, která je dosažitelná, lepší než ta druhá možnost, což je obvykle uzavření provozu. A to je rozhodnutí, které musíte udělat.

CP: Takže vy do věci nevstupujete s tím, že “Tohle musíme dostat zpátky”?

FEHR: Může se to stát. Můžete zaujmout velice silné postavení. Jenže to je rozhodnutí, k němuž hráči dojdou až v té chvíli. Můžete se ptát: “Dobrá, a proč ne teď?” Dobrá, jenže já nevím, před jakými hospodářskými otázkami budeme stát tou dobou, a nevím ani, co si budou myslet hráči. Naše členská základna se mezi dneškem a tou dobou obmění o polovinu. Budu mluvit s úplně jinými lidmi.

CP: Ptal jsem se (komisaře NHL) Garyho Bettmana, zda se NHL někdy vydá na cestu úplného zákazu rvaček, a on mi řekl, že k tomu může dojít jedině se souhlasem odboru.

FEHR: Ze zákona to tak být musí. Z hlediska dějin, hoši (hráči) se o tom vyjadřují v tom smyslu, že hokej má základní tradice, a že do určitě míry to je jejich součást. V každém případě je zcela zřejmé, že se počet rvaček v posledních několika letech snížil a nevidím nic, co by toto směřování mohlo změnit.

CP: Ale není to otázka, kde nakonec dojdete k závěru, že to vašemu sportu už neprospívá?

FEHR: Jestli se mě ptáte, zda jde o předmět, který bychom v patřičné chvíli mohli předložit hráčům k úvaze, pak zajisté.

CP: Přišla někdy řeč na rozšíření do Evropy, a myslíte, že by to dle vašeho názoru mohlo hráče zaujmout?

FEHR: Jedině, a teď mluvím o vnitřní debatě, ne o jednání s NHL, jedině tak, že třeba lidé řeknou, ‘Koukejte, KHL dělá tohle nebo tamto, co si o tom myslíte?’ nebo ‘Máme tolik evropských hráčů, proč bychom nezkusili mezinárodní rozšíření, myslíte si, že tam můžeme něčeho dosáhnout?’ Osobně, a teď nemluvím za hráče, a rozhodně nemluvím za NHL, bych rád viděl dlouhodobější rozbor celého mezinárodního vývoje, který by naznačil, jestli by to mohlo fungovat. Ale tím rozhodně nenaznačuji, že by to byla otázka okamžité budoucnosti.

Trochu slov navíc

V otázkách ohledně výluk nebo stávek je tento rozhovor trochu jednostranný.

Je ovšem pochopitelné, že Donald Fehr (jako odborářský předák) nebude vysvětlovat názor vlastníků, z nichž mnozí si vydržují profesionální sportovní mužstva nejen jako nástroj k odpisu ztrát od zdanitelných příjmů, ale také (v některých poměrně výjimečných případech) jako nástroj k vyrovnávání ztrát z jiných oblastí, ve kterých podnikají.

Mnohý majitel se také domnívá, že tím, že vložil prachy do takového podniku jako je mužstvo profesionálních sportovců, vytvořil pro hráče (více či méně lukrativní) pracovní možnosti, takže hráči by mu měli (mohli) za to být vděční. Sleduje proto s patřičným údivem, když mu hráči chtějí naznačovat, že vědí o hokeji více než on (to mají často pravdu), a že tudíž vědí nejlépe, rozhodně lépe než majitel, jak by takový klub vlastně měl hospodařit (a to se zhusta pletou).

Z hlediska čistě ekonomického lze postoj NHLPA pod vedením Dona Fehra označit za přístup, který může vést až ke družstevnímu způsobu hospodaření.

Představte si takovou NHL jako JZD! Tady už jen zbývá rozorat meze!

A na pouhý okraj: Fehr zmiňuje, že nejvyšší baseballová soutěž (MLB) už přes dvě desetiletí nezažila žádné stávky nebo výluky, a dává najevo, že to je díky stávce, kterou řídil, a která způsobila mj. i to, že MLB nemá mzdový strop.

Majitelé MLB by si patrně dovolili o tomto Fehrově tvrzení zdvořile pochybovat. Jenže, dotázáni, odpovídají mlčením, ale v soukromé řeči dodávají, že nyní, když už naštěstí nemají tuhle veš v kožichu, nemají za patřičné se k věci vracet.

Říká se tomu v řeči vzdělanců audiatur et altera pars (česky: vyslechni i druhou stranu). Toto pravidlo platí před soudem, a dlouho platilo, a mělo by platit i dnes, i v novinářství. Reportér (nebo reportéři) CP, který (kteří) zpovídal(i) Dona Fehra, asi právě ten den chyběl(i).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter