Petr Adler: odboráři si mezi sebou vyjasňují vztahy. Nevypadá to pěkně

Zástupci hokejistů NHL nesmí současně zastupovat zaměstnance vedení mužstev, jinak mohou přijít o povolení, které udělují hráčské odbory NHLPA. Bez tohoto kousku papíru nesmí být úředními zástupci hráčů. Na nedávné schůzi s hráčskými zástupci to oznámil bez udání důvodů právník NHLPA Roman Stoykewych.

Jelikož toto pravidlo o střetu zájmů platí od roku 1995, vyvstala zákonitá otázka, proč o tom Stoykewych mluvil znovu. Podle dostupných informací jsou ty důvody dva: NHLPA měla dostat pár stížností, že někteří zástupci neberou pravidlo o střetu zájmů moc vážně. Ten druhý důvod vypadá závažněji: jde o pokračující zákopovou válku několika hráčských zástupců proti současnému vedení NHLPA, hlavně proti současnému výkonnému řediteli Donaldu Fehrovi (na snímku).

Není to tak dávno, kdy (podle abecedy, nikoliv podle důležitosti) Kurt Overhardt, Anton Thun a Ritch Winter pozvedli zbraně proti dnešnímu vedení NHLPA. Ne, že by snad zastupovali převážnou většinu hráčů NHL, jenže jsou známi mj. také tím, že jeden jako druhý dovedou rozdmýchávat vášně.

Na druhé straně, jejich požadavky nejsou ani dost málo nemístné. Lpí na tom, že vedení NHLPA má předložit přesná písemná hlášení o tzv. hokejových příjmech NHL (HRR, nrboli hockey-related revenue). Tvrdí, že tak činí jménem svých zákazníků, hokejistů a potažmo členů NHLPA, kteří cítí potřebu tyto číslice vidět.

Ony ty číslice opravdu jsou důležité: mzdový strop činí přesnou polovinu těchto příjmů. Jenže to má jeden háček. Podle ustanovení dohod s ligou, NHLPA může pozvat své členy, aby se přijeli podívat na celé účty, ale nemůže jim je posílat. Ty číslice nesmí cestovat. Ani po drátech, ani v obálkách.

Pánové Overhardt, Thun a Winter ve svém podání tvrdí, že hokejové příjmy, jak se o nich zmiňují výroční zprávy ligy i odborů, rostou obdivuhodně pomalu, ale srážky z hráčských mezd, poukazované na zásobní účet (escrow) rostou obdivuhodně rychle. Navíc (v době podání) neměli hokejisté úplné vyúčtování příjmů a výdajů spojených se Světovým pohárem roku 2016, a kromě toho, zní zmiňované podání, vedení NHLPA nedonutilo NHL k závazku, že se bude jezdit na olympiády i kdyby na sůl nebylo.

Tím posledním bodem se trochu prozradili, protože jak Overhardt, tak Thun, a tak i Winter jistě čtou noviny, takže musí vědět, že někdo zrušil platnou smlouvu o olympijské účasti NHL, a nebyla to NHL.

Kde je zakopaný pes

A tím se vracíme zpět k prohlášení odborářského právníka Stoykewyche. Nikoho nejmenoval, na nikoho také neukazoval prstem, ale výsledný dojem zůstává, a trochu smrdí: někdo z protestujících hráčských zástupců se nejspíše provinil přijímáním peněz z obou stran. A to, samozřejmě, je hrubě nezákonné. A nejen v profesionálním sportu.

Zastupovat současného kouče nebo generálního manažera a současně s ním vyjednávat jménem hráče, to opravdu vypadá špatně už na první pohled. Zvláště ve chvíli, když někdo zastupuje generálního manažera téhož mužstva, v němž hraje jeho další zákazník, hráč, který by se rád dostal k nové smlouvě.

NHLPA ví přesně, kdo zastupuje kterého hráče. Jenže veškeré ostatní zdroje zástupcova příjmu jsou důvěrné. Vedení NHLPA na to tedy šlo mazaně. Nejdříve oznámilo, že všichni zástupci budou muset odpovědět na otázku ohledně střetu zájmů v pátek 1. května 2020. Otázka položená hráčským zastupcm je poměrně jednoduchá: zastupujete (následuje přesný seznam zaměstnání v NHL a jejich mužstvech a přidružených podnicích, a v dalších soutěžích, až k dorosteneckým)? Ano nebo ne? Tím padl původní nápad, že by se NHLPA ptala přimějí: koho všeho zastupujete? Ale, aby to drželo co nejpevněji, právník Stoykewych dodal, že ten termín 1. května 2020 neznamená, že by zástupci hráčů ukončili spolupráci porušující pravidla o střetu zájmů teprve až před odchodem na seřadiště slavnostního prvomájového průvodu. Ti z hráčských zástupců, kteří mají ještě dnes nepřijatelné zákazníky, se jich musí zbavit hned teď. A jestliže NHLPA zjistí, že tak některý z nich neučinil, případně dokonce, že zatloukal, zle se mu povede.

Někdo asi na někoho něco píchnul. Kdo, na koho, a co, to zůstává obestřeno tajemstvím.

Tajemstvím nezůstalo, že když Roman Stoykewych (a po něm i zvláštní poradce Dona Fehra Mathieu Schneider, společně s dalším právníkem NHLPA Brucem Meyercm) výslovně pohovořil o Overhardtovi, Thunovi a Winterovi, neosočovali je ze střetu zájmů. Jen o nich hovořili jako o osobách, které poškozují dobré jméno NHLPA.

Všestranná podezření

Ti tři už delší dobu žádají, aby odbory byly poněkud otevřenější, když hovoří o některých peněžních otázkách. Činí tak, jak říkají, na žádost hráčů, které zastupují. Obviňují současné odborové vedení, že je až podezřele ochotno kývnout na účetní výsledky stanovící hokejové příjmy tak, jak je předkládá liga, a že nevkusně dlouho nevydalo hospodářské výsledky Světového poháru z roku 2016. Na tomto podniku se NHLPA podílela s NHL rukou společnou a nerozdílnou. Část příjmů připadající odborům, měla být rozdělena i mezi hráče, kteří se sice klání nezúčastnili, ale kteří v době jeho pořádání byli členy NHLPA.

Těžko lze rozhodnout, kdo má pravdu. Věc je pořád ještě ve stavu, jemuž se anglicky přezdívá on řekl - ona řekla (he said - she said), ale našli se mnozí, kteří současnému dusnu kolem střetu zájmů přičítají úlohu zástěrky: nejlepší obrana je útok:

Našli se hráčští zástupci (ovšem nejmenovaní), kteří tvrdí doslova, že slyšeli na vlastní uši, jak se někteří jiní hráčští zástupci (ovšem nejmenovaní) chlubili mladým hráčům, které chtěli získat mezi své zákazníky, jak výborné styky udržují s vedeními mužstev, a jak jim generální manažeři a jiní papaláši (ovšem nejmenovaní) zobou z ruky.

Aniž by zmiňovali nějakou souvislost, říkají odbory (ale i mnozí jiní hráčští zástupci), všichni tři obvinitelé mají společné to, že každý zastupuje pouze pár hráčů,. A každý z nich by jich rád zastupoval více: jejich příjmy jsou procenty částek, které vyjednají hráčům ve smlouvách.

Na reklamě není nic špatného. Pakliže ovšem jejím základním bodem není porušování předpisů.

Jestli odbory znají jména těch, kteří porušují pravidla hry, proč s tím něco neudělají? Odpověď zasvěcených zní: výkonný ředitel Fehr čelí v posledních dvou letech řadě útoků. Kdyby zkusil rozdmýchat uvnitř spolku další bitvu, mohl by ztratit podporu dalších hráčů.

Není jasné, do jaké míry odpovídá tento názor skutečnosti, jasné ale je, že v tuto chvíli převládá.

Pro boj s těmi, kterým nevadí střet zájmů, má NHLPA několik prostředků, které se stupňují: může vyslovit neúřední pokárání, může vydat úřední písemnou důtku, kterou smí zveřejnit, může udělit pokutu splatnou dobročinnému spolku dle volby NHLPA, může pozastavit zástupcovo povolení k činnosti, a může je také zrušit.

Jenže musí ve všech případech předložit neprůstřelné důkazy, a musí obviněnému dát možnost obhajoby. Právě ten poslední bod, zdá se, NHLPA zneklidňuje: co kdyby obviněný hráčský zástupce položil na stůl důkazy nepřístojného chování odborářského vedení? Jistě, vedení NHLPA je mimo podezření, ale co kdyby?

Nejen, že by to byl pořádný trapas, ale také by to odbory poškodilo v jejich neustále probíhajících jednáních s ligou o novou kolektivní smlouvu. A co je důležitější: pár podvodníků mezi hráčskými zástupci nebo nová (a pro hráče výhodnější) kolektivní smlouva?

Thun sice jménem svým i jmény svých spolubojovníků vyčetl odborovému vedení, že útočí na své členy a jejich zástupce, místo aby jim sloužilo, ale připomínku o nepřípustnosti střetu zájmů raději ze své filipiky vynechal. Ovšem neodpustil si přirovnání ke skandálu bývalého výkonného ředitele NHLPA Teda Saskina. Ten dostal v roce 2007 výpověď za to, že si bez dovolení četl v v e-mailových výměnách hráčů. Byl tak paranoidní, že špehoval své zaměstnavatele, místo, aby je zastupoval, hromoval Thun. A dnešní vedení NHLPA dělá totéž. Sice jinak, ale totéž, dodal.

Nic nového pod sluncem

Rozpory uvnitř NHLPA ovšem nejsou nic nového.

V devadesátých letech minulého století došlo k vyšetřování tehdejšího výkonného ředitele NHLPA Alana Eaglesona. Šlo o podezření z příliš blízkého kamarádství s tehdejším vedením NHL, ale také z nejrůznějších nesrovnalostí peněžní povahy. Skončilo to Eaglesonovým uvězněním, vyloučením z právnické komory, odebráním vyznamenání Řádem Kanady, vyhazovem z místa v NHLPA a vynuceným odstoupením z řad členstva hokejové Dvorany slávy.

Dnes šestaosmdesátiletý Eagleson tvrdí, že byl a je nevinen, a že mu světový hokej hodně dluží (dal dohromady první Kanadský pohár, atd.), jenže v porovnání s prokázanými nepřístojnostmi jeho zásluhy blednou, až mizí.

Dalším průšvihem bylo ředitelování bývalého hráčského zástupce Boba Goodenowa, chlapíka, který prolomil v NHL miliónový strop v hráčských smlouvách, když vyjednal tehdy neslýchanou částku na mzdě, kterou St Louis Blues vypláceli Brettovi Hullovi.

Goodenow v letech 2004-2005 při jednání o novou kolektivní smlouvu odmítal mzdový strop, a spor stál ligu celou jednu sezónu.

Ovšem, když prohrál, zachoval se Goodenow jako gentleman: složil úřad výkonného ředitele NHLPA a odešel do ústraní.

Zmiňovaný Ted Saskin, nejdříve Goodenowův zástupce, pak jeho nástupce, odešel obestřen fízlovacím skandálem.

Na jeho místo přišel Paul Kelly, původně jeden ze žalobců v případu Alana Eaglesona. Jenže někteří bojovní členové NHLPA, vedeni hlavně Chrisem Cheliosem, se vzbouřili, když Kelly naznačil, že by si obě strany (liga i odbory) měly uvědomit, že jsou na jedné lodi. Vzbouření (a pobouření) protestanti to označili za výprodej, a jejich bojovnost převážila.

Na Kellyho místo přišel Donald Fehr, který se původně proslavil bojovností v čele odborů nejvyšší soutěže baseballu (MLB neboli Major League Baseball).

Ten sice v jednáních o novou kolektivní smlouvu mezi NHLPA a NHL v letech 2012-2013 volal, že dělení hokejových příjmů rovným dílem nepřipadá v úvahu, ale nakonec to musel přijmout. Učinil tak, aniž by, na rozdíl od Goodenowa, odstoupil.

A to je tedy ten muž, kterého někteří nenávidí.

Vedení ligy, jak se dalo očekávat, ke všem těmto sporům nemá co dodat. Jedná s tím, koho si hráči zvolili, a to je všechno.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter