Petr Adler: NHL hledá způsob, jak měřit hráčům každou kapku potu

Když NHL před časem přišla s nápadem, že nechá hráčům do dresu zabudovat tělísko, které vydává jakousi podobu infračerveného záření, a tak bude měřit nejrůznější údaje o jejich výkonnosti, ozvaly se odbory NHLPA: jedině s naším souhlasem. Změna dresu patří mezi změny, které vlastně mění hru jako takovou. Vedení ligy bylo jasné, že hráči nebudou nadšeni myšlenkou, že jejich výkony i úsilí budou měřitelné. A přišlo s nápadem ještě geniálnějším: zjistilo, že je na světě zařízení, které používá jakéhosi optického čidla v televizních kamerách. Tohle čidlo jim může říci vše, co by se chtěli dozvědět z tělíska v dresu, a sedí v kamerách, jakých se používá k televizním přenosům hokeje už pár sezón. Takže NHLPA (alespoň prozatím) ostrouhá.

Jestli zkoušky dopadnou ke spokojenosti výstupní kontroly kvality televizních společností, jakož i ke spokojenosti vedení ligy, budou diváci během televizních přenosů z lednového Zápasu hvězd v Tampa Bay vidět údaje průběžně naskakující i na svých obrazovkách doma.

Svým způsobem to vlastně není zvláštní novinka. Diváci, kteří se dívají na televizní přenosy významnějších utkání v kopané, se dovídají nejen, jak dlouho mělo které mužstvo v držení míč, ale kolik metrů (někdy dokonce i kilometrů) uběhal ten který hráč během pobytu na trávníku, kolikrát to bylo s míčem u nohy, kolikrát přihrál přesně, a kolikrát přihrál soupeři.

Až na to, že hokej je mnohem rychlejší a ke střídání dochází velice často i během rozehrané akce.

Jak řekl komisař ligy Gary Bettman, jestli všechno dopadne jak má, začne NHL užívat nové technologie už během soutěže o Stanleyův pohár 2019. A mezitím by nařídila používání odpovídajících kamer na všech stadiónech od začátku sezóny 2019-2020.

Pakliže ovšem nedojde k výluce.

První výsledky

Liga používala infračerveného vyzařovače už během Světového poháru 2016. Výsledky byly skvělé nad veškerá očekávání, řekl jeden z televizních producentů, kteří vyrábějí přenosy i jiné pořady, včetně dokumentárních.

Důvodů, proč liga nakonec ustoupila od tohoto druhu čidel bylo víc. Nejen, že NHLPA dala najevo, že čidla v dresech mění herní podmínky, a je zřejmé, že by i za podmíněný souhlas požadovala významné ústupky.

Zástupce komisaře NHL Bill Daly to nakonec shrnul velice jednoduše: čidla jsou drahá, jejich používání ještě dražší, navíc by muselo dojít také k nákladným změnám v zařízení hal.

Bettman k tomu dodal, že 16 až 17 utkání Světového poháru během dvou týdnu a ještě v jediné hale, to je něco jiného než 1.271 utkání v 31 halách.

Kromě toho, všechna ta čidla jsou spojena podobnými způsoby s pukem. Během Světového poháru nezklamal ani jeden puk ani jednou, a výrobce, SMT (zkratka pro SportsMedia Technology) tvrdí, že puk vyzkoušel při opakovaných tvrdých střelách, které dosahovaly rychlosti 140 mil (neboli 224 km) za hodinu, a které byly namířeny tak, že se všechny trefily do brankové tyčky, která ještě o něco tvrdší než hrazení. SMT to zástupcům NHL ukázal v padesáti střelách tím samým pukem za sebou.

Je pravda, že takhle tvrdou střelou (zatím) v NHL nevládne jediný hráč, jenže NHL krčila rameny v pochybách. Krčí jimi dosud: dobrá, padesátkrát to ten puk vydržel. A co když, pravili ustaraně, se ve třetím nastavení sedmého zápasu Stanleyova poháru ten puk rozpadne ve dvě půlky, a do branky padne jenom jedna z nich?

NHL tedy bude v Utkání hvězd zkoušet jiný puk, který, dle slov technického analfabeta (avšak skvělého právníka a vyjednávače) Dalyho, bude skoro úplně z jednoho kusu. Jak myslel tenhle popis, neřekl.

V každém případě, hokejoví příznivci na tom neprodělají: už se nestane, aby závěr přezkoumávání, zda puk přešel brankovou čáru, byl nejistý. V takovém případě dnešní řešení zní: nejisté, branka neplatí (review inconclusive, no goal). Čidla prozradí, kde ten puk je, i kdyby byl ukryt někde v záhybech brankářovy výstroje.

Jaká čidla, ta infračervená? Ne, ta optická. Jak je kamera pozná, když je neuvidí? To vám nevysvětlí ani technici, řekl dotazovaný televizní producent. Někteří proto, že to netuší, jiní, zvláště ti, kteří se podíleli na výzkumu a výrobě, proto, že to je firemní tajemství.

Bettman sice řekl, že jednou z výhod přístupu skrz kamery je, že se tím pádem nemění nic, zvláště ne tzv. herní podmínky: hráči nemusí dělat noc jinak, liga to obstará za ně, jenže jak Bettman, tak Daly, zdůraznili, že nejde o nějaké obcházení odborů proto, aby se s nini nemuselo jednat. Naopak, řekl Bettman, informujeme je o všem, co děláme.

Lhostejno, co říká kancelář NHLPA, hráči nejsou úplně nadšeni, že mužstva budou najednou mít údaje, které dříve mohly jen odhadovat. Především proto ne, že si dovedou představit, jak jednají o novou smlouvu, a generální manažer se vytasí s grafem, z něhož plyne, že hráč odvádí méně než polovinu toho, co by měl odvádět. Zvláště proto, že se objevily dohady, že liga studuje zařízení, které by současně měřilo tep i krevní tlak hráče na ledě i mimo něj, a které by šlo tak daleko, že by měřilo úsilí, které vynakládá nejen nějaká skupina svalů, ale každý jednotlivý sval.

Zní to jako nějaký fantasmagorický román z daleké budoucnosti, případně jako nesmyslný film typu Star Wars, ale že by někdo mohl vyloučit, že něco takového může být možné, to nejde.

NHLPA ovšem tvrdí, že její členové nejsou zastánci koňských trojspřeží v době tryskových letadel, dokonce přispěli na nákup a použití onoho nového zařízení během Světového poháru, ale samotná okolnost, že se NHL rozhodla nepokračovat ve zkoušení infračervených čidel říká vše.

Fanoušky u televizorů jistě nadchlo, když viděli, jak se kapitán Edmonton Oilers Connor McDavid rozjel v utkání proti Calgary Flames, a po celou tu jízdu, která skončila brankou, viděli, jak na obrazovce naskakují číslíčka: on nuly až těsně ke čtyřicítce kilometrů za hodinu.

McDavid současnosti se může tímto záběrem pyšnit. Tentýž McDavid za osm let, kdy začne jednat o novou smlouvu?

Ta trapná nejistota

SMT, ale ani žádný jiný možný vynálezce nebo výrobce podobného zařízení nedovede dnes zaručit, že ukazovaná číselka na obrazovce přesně vyjadřují skutečnost. NHL, dle slov Garyho Bettmana, tady vráží peníze (cizím slovem: investuje) do využívání technologie, která se vlastně ještě nenarodila. Je nejvýš v počátečních porodních bolestech, takže mluvit o Stanleyově poháru 2019 vypadá jako trochu předčasný krok.

Je pravda, že fotbalová NFL a košíkářská NBA používají čidel v televizních kamerách už delší dobu. Jenže hokej je v tomto ohledu tužší oříšek. NHL ho zatím řeší tak, že nad ledem sedí skupiny statistiků se stopkami i bez: někteří měří čas na ledě (TOI, tedy Time-On-Ice), jiní počet střídání, průměrnou délku střídání, branky, nahrávky, bodování plus/minus, počet ran rozdaných a přijatých (hits), kolikrát hráči sebral puk soupeř, kolikrát hráč sebral puk soupeři, kolikrát hráč byl u vhazování, kolikrát ožulil při vhazování soupeře, procento úspěšnosti vhazování, počet střel vedle, počet střel na branku, a procento, kolik z těch střel bylo úspěšných.

Už tohle je spousta údajů. Všechny popisují doslova zevnějšek. Takže lze říci, že NHL se snaží dostat hráčům pod kůži.

A nedělá to jenom proto, aby donutila hráče hrát ještě víc na plné pecky než hrají dnes.

NHL si je moc dobře vědoma vzrůstající obliby elektronických her. Věnovala tomu část dohadování během nedávné schůze Rady guvernérů: tohle pole je totiž svým způsobem ještě nepříliš zorané, a příjem, který odtud poplyne, nebude patřit mezi ty tzv. hokejové. Hráči z něj nedostanou nic moc víc než poměrně skromné poplatky výrobních firem za použití jejich tváří, čísel a jmen.

O peníze jde totiž vždycky až na prvním místě. I při výzkumu, který dnes vypadá jako nějaká verneovka, a zítra může být skutečností.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter