Petr Adler: NHL a NHLPA si (zatím) nevyškrabují oči. I to je pokrok

Není to ještě houska na krámě, ale zástupce komisaře NHL Bill Daly se kochá nadějí, že se Světový pohár uskuteční v únoru roku 2021. Měl se konat napřesrok, ale NHL ho po dohodě s hráčskými odbory NHLPA zrušila kvůli nejistotám se současnou kolektivní smlouvou. Daly soudí, že dosavadní více nebo méně neúřední jednání mezi ligou a NHLPA ho začínají naplňovat optimismem.

Světový pohár by tak nahradil v roce 2021 Zápas hvězd.

Rozhodující týdny?

Jsme pár neděl od posledního okamžiku, kdy NHL může požádat o zrušení platnosti současné kolektivní smlouvy a zahájení jednání o novou, a měsíc od posledního okamžiku, kdy totéž může udělat NHLPA.

Jenže obě strany se ve veškeré tichosti schází v nejrůznějších složeních zástupců, a zatímní rozhovory se zdají být plodné, řekl Daly.

Pakliže ani jedna z vysokých jednajících stran nepožádá do září o zrušení platnosti současné smlouvy, bude platit až do konce sezóny 2021-2022.

Výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr Dalyho slova potvrdil. Šel dokonce o krok dál: zatím, řekl, nezaznamenal žádné nepřekonatelné (cizím slovem: antagonistické) rozpory.

Takže se může úplně klidně stát, že se v době nepříliš vzdálené dozvíme, že platnost současné kolektivní smlouvy byla prodloužena o (doplňte si zatím velikou neznámou) let, nebo že se obě strany dohodly na úplně nové smlouvě, aniž by vzduchem z obou stran létaly pohrůžky a silná slova.

Obě strany mají k současné smlouvě výhrady, takže pravděpodobnější je ta druhá možnost. Případně se také může stát, že současná smlouva dozná prodloužení, ale s řadou zásadních změn a doplňků.

Ostatně, když může mít americká ústava 27 doplňků (amendments), proč ne kolektivní smlouva mezi NHL a NHLPA.

Užitečný výlet

Daly cestuje v těchto dnech po Evropě, společně s řadou dalších ligových papalášů. Jsou tam společně s mnoha hráči a členy vedení NHLPA. Říká se tomu propagační jízda (NHL Media Tour), a obě strany využívají volných chvil k tomu, aby zcela přátelsky vyjednávaly. Obě strany si jsou také vědomy, že současný mír zvyšuje naděje na zisk výnosné televizní smlouvy mezi NHL a amerikou NBC. Jde o celoplošné vysílání po celých Spojených státech, a o miliardy dolarů, o které by se obě strany podělily.

Kdyby mělo dojít k tradičním výlukám a podobným hrátkám, ztratila by NHL na vážnosti. Kdyby jedinou jistotou v jednání o vysílacích právech s NBC byla trapná nejistota, kdy se vlastně hraje, mohli by televizní pánové říci, že to by snad měla NHL za tra vysílání platit jim.

A jelikož, jak řečeno, se dny, do kdy bude možné žádat o zrušení platnosti a zahájení nového úředního jednání o kolektivní smlouvu, blíží stále nezadržitelněji, nabývá každý okamžik současných schůzek na důležitosti.

V podstatě, řekl Daly, vypadá to tak, že obě strany v mnohem souhlasí. Včetně zásadního názoru, že současná kolektivní smlouva není dokonalá. Důležité je, dodal Daly, že v žádném z bodů nepřevážil hněv. A úplně nejdůležitější je, že obě strany souhlasí s tím, kam má nová smliuva směřovat. A nikdo se nesnaží nikoho přetrumfnout.

V tuto chvíli, řekl Daly, ví NHL poměrně přesně, jak se rozhodne před zářijovou uzávěrkou. Musí ale ještě, jak se říká v angličtině, udělat pro posouzení členy Rady guvernérů, několik teček nad písmenem i a křížků v písmeně t (dot our i’s and cross our t’s).

Fehr poznamenal, že hráče požádá o rozhodnutí až těsně před posledním možným dnem.

V každém případě, dodal Fehr, tahle uzávěrka mu připadá trochu umělá: Lhostejno, zda některá strana požádá o zrušení platnosti současné kolektivní smlouvy, vysvětlil Fehr, obě strany budou mít ještě celý rok, aby jednaly dále a došly k nějakému řešení.

Ovšem, řekl Fehr, je sice pravda, že dosud nikdo nemlátil pěstí do stolu ve spravedlivém rozhořčení, ale dokud obě strany nepřiloží plnicí pera k papírům, není jisto vůbec nic.

Čtyři možnosti

Daly mluvil o čtyřech možnostech: jde odložit uzávěrku k žádostem o ukončení platnosti nynější smlouvy (re-opener), šlo by také posunout den, kdy smlouva vyprší tak, jak byla sjednána, nebo by šlo nechat smlouvu doběhnout tak, jak je, nebo by šlo prostě současnou smlouvu prodloužit.

Fehr pokrčil rameny a řekl, že neumí a tedy ani nebude předpovídat.

Dalyho hodně těší, že během dosavadních jednání zatím, zaťukejme na dřevo, nepadla jediná nadávka. Všichni zúčastnění berou jednání velice vážně. Jedním slovem by jednání označil za kladná.

Fehr to potvrdil řka, že rozhovory sice jsou přímočaré, ale současně jsou příjemné.

Daly má po ruce vysvětlení: ano, NHL od roku 1992 dodnes zažila jednu stávku a tři výluky, ale vždycky šlo o něco jiného.

Nezbytný dějepis

Jestli si liga myslela, že šlo o aprílový žert, pletla se: hráči tenkrát odhasovalu (poměrem hlasů 560 ke čtyřem), že 1. dubna 1992 nepřijdou do práce.

Bylo to právě čtvrt století od založení NHLPA, a mnozí v tom viděli potvrzení, že odbory smrdí komunismem.

Stávka skončila za pouhých jedenáct dnů. V jejím závěru měli hráči novou kolektivní smlouvu. To byl fofr, co?

Hráči získali rozsáhlejší práva na podíl z prodeje svých podobizen, ať na oblíbených kartičkách nebo na plakátech, více než dvojnásobné (z 3,2 miliónů dolarů na 7,6 miliónů dolarů) se zvýšil jejich podíl na příjmech z pohárové soutěže, zatímco majitelé si vydupali prodloužení základní části sezóny z 80 utkání na 84 (to jim zvýšilo příjmy).

Rok před touto stávkou nahradil ve výkonném ředitelství NHLPA Bob Goodenow potupně vyhnaného (a později zavřeného) Alana Eaglesona. NHL tenkrát zastupoval její president John Ziegler.

Výluka let 1994-1995 předznamenala pozdější kruté boje o mzdový strop.

NHL tenkrát navrhla, aby bohatší mužstva platila daň z přepychu (tzv. luxury tax), které by potom užila k podpoře chudších mužstev. V podstatě vytvořila pojem průměrný mzdový fond. Kdo překročí tuto částku, bude platit.

Tohle, opáčili hráči celkem oprávněně, je mzdový strop. Za sebe navrhli, že daň by mělo platit šestnáct nejbohatších mužstev bez ohledu na to, kolik platí hráčům.

Kromě toho se spory týkaly věku, v němž hráči mohou získat stav neomezeněé volných (UFA, tedy unrestricted free agent), práva volných hráčů, jak těch neomezeně, tak těch omezeně (RFA, tedy restricted free agent), omezení platů pro hráče, kteří v NHL teprve začínali, počtu hráčů na soupiskách, a pravidel mzdové arbitráže.

Výluka trvala 102 dny, NHL se vrátila do práce 11. ledna 1995 (hrát se začalo až 20. ledna). Majitelé dosáhli svého zavedením mzdového stropu pro nováčky a omezením povolené délky platnosti jejich smluv na tři roky. Zvítězili též v otázce volných hráčů a pravidel arbitráže.

Ale hráči odvrátili daně na bohaté.

Výluka let 2004-2005 sice stála NHL celou sezónu, ale zavedla mzdový strop.

Vlastníci tvrdili, že hráčské mzdy požírají tři čtvrtiny jejich příjmů. Hráči tuhle částku označili za nesmysl. Že ji majitelé podpořili účetními knihami je nezaujalo. Tvůrčí účetnictví (creative accounting), nejjednodušší způsob, jak okrást kohokoliv, aniž by zloděj porušoval zákon.

Značná část hráčů prohlásila, že než strop, to raději přijdou o sezónu. Když začalo být zřejm é , že to směřuje právě tam, ozvalo se několik hokejistů, že by snad mzdový strop mohl, za jistých okolností, nakonec být přijatelný.

Pozdě. Nepomohl ani návrh NHLPA, že by odbory mohly souhlasit s plošným snížením hráčských platů o celých 21 procent.

NHLPA nakonec začátkem února 1995 naznačila, že by se stropem mohla souhlasit, jenže nesouhlasila s návrhem, jak ho počítat. Zákopová válka pokračovala. Jak říká Bill Daly, šlo o kopec, při jehož obraně byly obě strany ochotny padnout.

Takže 18. února padla celá sezóna.

Odbory přišly s dalším návrhem: mzdový strop, ale také mzdová podlaha. To už bylo slibnější, takže 13. července došlo k dohodě. Tu za NHLPA uzavřel Goodenowův zástupce Ted Saskin. Goodenow vzápětí, co pravý gentleman, raději odstoupil, Saskin po něm převzal otěže, a krátce poté vyletěl, protože si (prý) se zájmem čítával v emailových vzkazech mezi hráči, k nímž neměl mít přístup.

O několik let později se hráči začali silně divit sami sobě: strop-nestrop, ligové příjmy nebývale vzrostly, a s nimi vzrostl i jejich podíl.

Zatím (snad poslední) výluka začala 15. září 2012.

Hlavním předmětem sporu bylo, že vklastnici usoudili, že není v pořádku, aby hráči dostávali větší část ligových příjmů než oni. Heslo znělo: fifty-fifty. A to ještě nekterei bojovnější majitelé tvrdili, že spravedlivější by bylo alespoň 52 procent pro ně.

Nový výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr vstoupil do hry prohlášením, že ne, že odboráři nebudou trvat na zrušení stropu jako takového. Nicméně věc se táhla.

Jednání byla stále hlasitější a blížila se k okamžiku, kdy by bylo třeba zrušit sezónu, protože odehrát jen pár tuctů kol základní části nemá smysl. A tak nakonec došlo k dohodě. Hráči museli spolknout ještě jednu hořkou pilulku: NHL dosáhla omezení nejdelší povolené platnosti hráčských smluv.

Hráči naopak prosadili vylepšení podmínek důchodu.

Ale nezbavili se tzv. zásobního účtu (escrow). Liga jim sráží z mezd určitou část, kterou uschovává pro případ nějaké hospodářské kalamity. Po sezóně  hráčům vrací větší část stržené částky, ale ne úplně všechno: pro jistotu.

Liga tvrdí, že hráči si prosadili právo zasahovat do řady rozhodnutí. Podílejí-li se na podniku, měli by sdílet i nebezpečenstva.

Na to hráči odpovídají posměchem.

Nicméně: zásobní účet patrně zůstane, ale liga ukazuje hráčům dobrou vůli. Její účetní se snaží, spolu s účetními NHLPA, přijít na nějaký výpočet, který by snížil strhávaná procenta.

Co ukáže budoucnost?

Jak Daly, tak Fehr se tváří optimisticky, i když Fehr je opatrnější. Také má co dělat s větším počtem lidí než Daly a komisař Gary Bettman. Ti musí přesvědčit 31 majitelů (za pár let jich bude 32), zatímco Fehr má co do činění s více než 700 hokejisty.

Vlastníci, co podnikatelé, jsou zvyklí, že mnohá jednání končí vzájemnými ústupky. Mnozí hráči vidí všechno černobílé: výhra je výhra, porážka je ostuda. A ústupky pro mnohé z nich opravdu připomínají Waterloo.

V roce 2004 jsme potřebovali strop, řekl Daly, v roce 2013 jsme potřebovali spravedlivější rozdělování hokejových příjmů (hockey-related revenue, zkráceně HRR). Nyní, řekl, potřebujeme klid k práci.

Hráči, zdá se, vidí ten současný požadavek stejně.Ano, kolektivní smlouva potřebuje pár věcí doladit. Názor na to, které a jak, se liší: vlastníci si přejí něco jiného než hráči.

Ale, uzavřel Fehr, zatím tam nevidím nic nepřekonatelného.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter