bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: NHL a NHLPA se sešly v městě hříchu. Svědčí jim to

13. ledna 2019, 20:08

Petr Adler

Že by NHL a její odbory NHLPA konečně začaly chápat, že jsou pořád na jedné a té samé lodi? Skutečnost, že se obě strany jakoby mimochodem setkaly na veletrhu elektronických zařízení v Las Vegas, že ten čas strávily poklidným předběžným dohadováním o kolektivní smlouvě, a nakonec se dohodly, že se za týden sejdou znovu, se tomu zdá nasvědčovat.

Současná kolektivní smlouva má platit až do konce sezóny let 2021 a 2022. Jenže zahrnuje doložku, která umožňuje každé straně požádat v září 2019, tedy před zahájením příští sezóny, o ukončení platnosti současné dohody, jejíž dojednání v sezóně let 2012 až 2013 soutěž stálo zhruba polovinu ročníku kvůli výluce.

NHL požádala NHLPA o vyjádření, zda odbory sáhnou k opatření, známému v angličtině jménem re-opener. Liga by to moc ráda věděla už během Zápasu hvězd, neboli do dvou týdnů. V podstatě z čistě praktických důvodů. Liga a její odbory totiž pořádají rukou společnou a nerozdílnou Světový pohár. Kromě toho, že v případě úspěchu se z toho podniku může úplně klidně stát dojná kráva pro obě pořádající strany, NHL doufá, že se Světový pohár může vyvinout v jakousi hokejovou obdobu mistrovství světa v kopané. Ostatně, ten obří podnik, proti němuž jsou olympiády (letní i zimní dohromady) pouhou vánoční besídkou mateřské školky v nějakém zapadákově, se také úředně jmenuje Světový pohár.

Až se čtenáři dosyta vychechtají, zde je maličkost na uklidnění (a také na vysvětlenou): NHL a NHLPA ani dost málo neočekávají, že by se už tento nastávající ročník jejich Světového poháru stal obdobou kopané. Obě strany moc dobře vědí, že to bude v nejbližších letech nejvýše nádherný sen. Oběma stranám je ale známo, že se čínskému mudrci Konfuciovi přičítá výrok, podle něhož každý pochod, i ten, který je dlouhý tisíc mil, začíná prvním krokem.

A má-li mít hokejový Světový pohár jakoukoliv naději na úspěch podobný jeho fotbalovému příbuznému, nesmí v první řadě stát a padat s jednáními o kolektivní smlouvě mezi oběma hlavními pořadateli. Data jeho konání musí být vytesána v žule. Současně ale si obě strany moc dobře uvědomují, že pořádat Světový pohár tak, aby NHL vzápětí ztratila celou sezónu výlukou kvůli tomu, že jednání o kolektivní smlouvu vedou od čerta k ďáblu, to také není žádné řešení. Příklad z roku 2004 je dodnes trpký.

Důležitější rozpory

Budoucnost Světového poháru se zdá být tím nejjednodušším bodem, navíc jde o záležitost poměrně lehce pochopitelnou. Účast hráčů NHL na olympiádě, kterou NHLPA údajně spojuje s otázkou Světového poháru, je trochu složitější. V rámusu volání špičkových hráčů, kteří touží hrát za svá národní mužstva, zanikají dvě drobné, leč podstatné, okolnosti: hvězdy nehovoří za většinu svých kolegů a, hlavně, o odmítnutí účasti se postaral Mezinárodní olympijský výbor, který jednostranně zrušil smlouvu s nejvyšší hokejovou soutěží světa. NHL účastí v Naganu (1998, a pak účastí v Salt Lake City, 2002, Turínu, 2006, Vancouveru, 2010, a Soči, 2014) vytrhla mezinárodním pořadatelům trn z paty. Ti jí za to měli hradit základní náklady spojené s účastí jejích zaměstnanců v podniku vlastně konkurenčním. Kdyby, mimochodem, měli mezinárodní pořadatelé zaplatit NHL všechny její ztráty spojené s přerušením soutěže kvůli olympijské účasti, prodělali by kalhoty.

Tohle nic není

Podle vědy jménem teorie jednání (ve značně zjednodušeném podání) je skoro vždycky dobře, když se začne u bodů, u kterých mohou obě strany najít styčná místa, a dospět tak alespoň ke zdání předběžné dohody. Když se později dostanou k bodům, které jedni vidí černě a ti druzí bíle, jsou už obě strany přesvědčeny, že už do celé záležitosti vrazily tolik času a energie, že jim stojí za to pokračovat a zkusit najít nějakou zlatou střední cestu, které se říká východisko.

A tady leží před NHL a NHLPA strašidlo jménem zásobní účet (escrow). Liga hráčům strhává z výplat určitou (každý ročník nově předem domluvenou) část, kterou ukládá pro případ protržení hrází a souběžně probíhající průtrže mračen. Po sezóně z toho hráčům vrací větší část, ale zatím nikdy ne úplně všechno. Zdůvodnění je prosté: hráči si vynutili řadu práv, která se rovnají vlastně podílu na řízení ligy. V tom případě by se ale také měli podílet na nejrůznějších nebezpečích s podnikáním spojených. Právě tuhle druhou větu považují hráči za nepřijatelnou.

V jednání o současnou kolektivní smlouvu byl právě tenhle účet svahem kopce, při jehož obraně byli hráči ochotni padnout. A také padli: po ztrátě skoro poloviny sezóny nakonec podepsali novou kolektivní smlouvu, jejíž nedílnou součástí je i ten tolik nenáviděný zásobní účet.

Stalo se tak za zcela slyšitelného skřípotu zubů, a ani hráčské hlasování, které smlouvu nakonec schválilo, nebylo jednoznačně jednomyslné.

Bratrovražedné spory

Hráčské odbory se nesjednotily dodnes, jak o tom svědčí, například, útoky několika hráčských zástupců, kteří tvrdí, že vyjadřují názory svých zákazníků. Obviňují vedení NHLPA z nejrůznějších prohřešků převážně peněžní povahy. Celou litanii obvinění ale zdůrazňují obviněním z nejhrůznějších: vedení NHLPA se prý v poslední době nestydatě bratříčkuje s vedením NHL.

Jeden z těchto vzpurných hráčských zástupců nyní zahřímal, že spojovat jednání o novou kolektivní smlouvu se Světovým pohárem je výsměch a dokonalá fraška. Přinejmenším, prohlásil Anton Thun, je to taktická chyba.

Thun tady vycházel z výsledků minulého Světového poháru, toho z roku 2016: pořadatelé očekávali zisk kolem 65 miliónů dolarů. Ten se měl rozdělit napůl mezi NHL a NHLPA. Jenže skutečný zisk byl o 21 miliónů dolarů nižší (činil 44 milióny). Kromě toho, zvolal Thun ve spravedlivém rozhořčení, podnik měl rozšířit mezinárodní (nebo až celosvětovou) oblibu hokeje. Ta se dá měřit jedině prodejem zboží s hokejem spojeného. Kde je to zvýšení obchodů? ptal se Thun řečnickou otázkou, aby odpověděl vzápětí sám sobě: nikde!

Hráči, kteří se zúčastnili pohárového klání dostali každý po 80 tisících, zatímco všichni ostatní členové NHLPA dostali po 10 tisisich, a to, vyvodil Thun, nejsou drobné, to jsou drobečky.

Že se NHL v odpověď na tento výbuch hněvu zahalila v posvátné roucho mlčení, to bylo celkem logické: mlčí i o sporu hráčských zástupců (včetně Thuna) s vedením NHLPA.

Že vedení NHLPA výslovně odmítlo se bavit, třeba jediným slovem, o Thunově nezbednosti, to už je zajímavější. Thun totiž navrhuje, aby NHLPA u příležitosti Zápasu hvězd byla okázale zticha a aby na otázku NHL o 15. září odpověděla, že ještě neví. Jde o neděli, do kdy se podle současné kolektivní smlouvy odbory musí vyjádřit, zda chtějí ukončit její platnost.

Jestli v den letošního Zápasu hvězd neřekne NHLPA ani tak, ale ani naopak, zruší tím okamžitě veškeré přípravy na příští Světový pohár, a sníží pravděpodobnost další olympijské účasti NHL pod bod mrazu.

Co by tímto zalehnutím na matrace hráči získali, to Thun zatím nezmínil. Jestli se ale domníval, že podobným vydíráním přivede NHL k ústupkům v zásadních otázkách zásobního účtu a mzdového stropu, těžko se mohl mýlit víc.

Podle Thuna čeká NHL už toto léto zemětřesení v podobě sjednávání nových smluv pro mladičké hvězdy, od Patrika Laineho přes Austona Matthewse až k Mikkovi Rantanenovi nebo Braydenovi Pointoví. Tohle otřese mzdovými fondy a jejich strukturami na nejvyšší míru.

Otázka smluv pro (částečně i úplně) volné hráče přijde na přetřes zcela určitě. NHL otevřeně řekla, že se jí nelíbí prý zbytečně dlouhé doby platnosti hráčských smluv, ale ani vyplácení zbytečně vysokých částek v podobě prémií za podpis předem.

Chybami se člověk učí

Inu, tady Thun nevzal v potaz ponaučení všech 31 generálních manažerů z napínavého jednání torontských Maple Leafs s Williamem Nylanderem. Byl to nervák. Hráč nakonec dostal, co chtěl, a jeho mužstvo teď pláče nad prodělkem.

Thun přišel navíc s těžkou ráží: a vůbec, kdy dostal výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr zmocnění od hráčů, aby začal jednat o nové kolektivní smlouvě? Podle toho, co mu řekli hráči, které zastupuje, členstvo NHLPA nijak moc nediskutovalo o podobných jednáních, pakliže o nich diskutovalo vůbec.

Jak vyplývá z Thunových vlastních webových stránek, zastupuje v tuto chvíli 14 (slovy: čtrnáct) hráčů NHL, z více než 700 (slovy: sedmi set) členů NHLPA.

Tady je také dost obdivuhodné, že podobný nedostatek debaty nesepsul jediný člen NHLPA, včetně těch čtrnácti, které zastupuje Anton Thun.

Zaujmout je mohly dvě věci: v první řadě, vedení NHLPA (ale ani vedení NHL) neoznačilo současné rozhovory o kolektivní smlouvě za závazná jednání. V podstatě, říkají obě strany, zajímají nás nejrůznější elektronické přístroje a nástroje, tak jsme se jeli podívat na jejich veletrh, a tam jsme se potkali. A co jsme si nad šálky kávy říkali, bylo tak zajímavé, že jsme usoudili, že se potkáme znovu. To je celý rozsah škod.

A ve druhé, neméně zajímavé řadě: komisař NHL Gary Bettman se během nedávné návštěvy v Seattle vyjádřil velice veřejně, že není zastáncem pracovních sporů. Způsob hospodaření, který převládá v současné NHL, se zdá být docela vyhovující. Jestli se povede buď sjednat novou smlouvu nebo prodloužit platnost té současné, nebude k tomu třeba žádných zvláštních ohňostrojů, řekl Bettman.

Na tom něco je.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.