Petr Adler: mzdový strop zatím visí ve vzduchu

Byly to skoro palcové titulky: Rada guvernérů NHL se ve schůzi, během níž přijala do řad soutěže Seattle, usnesla, že mzdový strop pro příští sezónu může vystoupat až k 83 miliónům dolarů na mužstvo. Palcové zůstaly pro Seattle, a málokdo si vsimnl podtitulku: mzdový strop poporoste jedině se souhlasem hráčských odborů NHLPA.

Říká se tomu inflator, což v podstatě znamená přikývnutí, že hospodářství, národní nebo jakékoliv jiné, svým způsobem ovlivňuje inflace. Takže ten souhlas může přijít, ale také nemusí. NHLPA totiž má zatraceně dobrý důvod, aby nepřišel. Jmenuje se hráčské příspěvky do zásobního účtu, v angličtině jedním slovem: escrow.

Jestli mají hráči jedno slovo za nehorázné sprosťáctví, ba za urážku všeho, čeho lidstvo dosáhlo za tisíciletí svého bytí, je to právě tohle.

Majitelé namítají, že hráči si v kolektivní smlouvě vytrucovali nehorázná práva, jimiž zasahují do rozhodování o vedení soutěže, a NHL že nemůže, s prominutím, ani vypustit větry bez jejich souhlasu. Majitelé se ohrazují, že jestli se chtějí hráči podílet na vedení soutěže, budou se také muset podílet na risiku podnikání, ale hráči tento způsob myšlení zamítají přímo šmahem.

V podstatě je to teď tak, že pakliže NHLPA bude souhlasit se zvýšením mzdového stropu, bude to právě za použití výpočtu inflační míry (to je ten koeficent, kterému se říká inflator). Hráčské příspěvky se zvednou z 11,5 na 13,5 procenta.

Odpověď na otázku, jak se NHLPA rozhodne, a jak to tedy nakonec bude, nebudeme znát nejspíše až do června 2019. Je to logické, protože inflační míra se předpovídá s dostatečnou přesností jen velice těžko.

Obě strany, NHL i NHLPA, tedy dávají přednost vyjednávání o shodné předpovědi inflační míry až na chvíle, kdy bude jasné, že to bez dohody nepůjde.

Inflace je když

Stručně a zjednodušeně řečeno, jde o jev, který znehodnocuje měnu (a peníze vůbec). Ceny výrobků a služeb mohou růst z řady nejrozmanitějších (často velice rozporuplných) důvodů. Hlavní je, že rostou, a že se tak snižuje kupní síla peněz.

Za tytéž prachy dostanete méně zboží.

Dejme tomu, že jste zdědili po babičce kabát. Pietně ho jdete pověsit na čestné místo. Říkáte si, no, teď se nic takového nenosí, ale třeba za pár let bude zase v módě. Stávají se i divnější věci. Jak kabát upravujete, vypadne z kapsy stovka. Podíváte se, a ona je, například, pět desítek let stará. Ještě je na ní srp a kladivo, to všechno s hvězdičkou, a s obrázkem pracující třídy, hledící s důvěrou směrem k zářné budoucnosti, a sdělení, že je kryta práci a kdo ví, čím ještě.

V době, kdy babička to kilo potratila, muselo jí to šeredně popudit. Vždyť za ty prachy mohla pořídit docela slušné boty. Sice ne od Bati, ale přece jen z Gottwaldova Zlína.

Dnes? Možná, že tkaničky, a když to zkusí v nějakém sekáči, dostane ještě na ty boty krém. Sice jiné barvy, ale přece jenom krém. Kartáč už ale ne.

Tohle všechno vede k odpovídajícímu zvyšování mezd. Ne z nějakého zvláštního soucitu, ale proto, že zákazníci bez peněz přestávají být zákazníky. To ale neznamená, že by vyšším výdělkům bezpodmínečně muselo odpovídat zvýšené úsilí, případně lepší kvalita zboží.

Ve chvíli, kdy je na tohle všechno v oběhu málo peněz, nechá cedulová banka vyrobit (natisknout bankovky, vyrazit mince) nové.

A na tohle všechno je na světě věda, která pomáhá zjišťovat, jak moc je všechno dražší než by správně mělo a mohlo být, a za použití několika vzorců vyčíslí ten pokrok v procentech. Tomu se říká míra inflace.

Hokejistův příjem je když

Koncem jara se tedy sejdou národohospodářští znalci NHL a NHLPA, aby se dohodli, který výpočet je správný a tudíž, kterou míru inflace vezmou v potaz. Podle kolektivní smlouvy smí NHLPA použít míry až pětiprocentní. A tady dochází pro NHLPA k okamžiku, kdy musí, jako každé jaro, najít nějaké řešení. Pro klasicky vzdělané, musí rozseknout gordický uzel.

Na jednu stranu si odboráři přejí vyšší mzdový strop, protože to znamená možnost vyšších mezd, na druhou stranu je odvody, a zvláště ty zvýšené, dráždí jako rudý hadr býka, který chce rozcupovat toreadora na cimpr a třeba i na campr.

Pro letošní sezónu zvolila NHLPA násobek ve výši 1,15 procenta. To vedlo ke stanovení sazby odvodu na zmiňovaných 11,5 procent z každé mzdy.

Po skončení této sezóny budou s nastavenou dlaní čekat mezi zcela volnými hráči (UFA, neboli unrestricted free agent) kupříkladu Artěmij Panarin a Sergej Bobrovskij (Columbus Blue Jackets), Mark Stone a Matt Duchene (Ottawa Senators) a Erik Karlsson (San Jose Sharks). A to je řeč jen o těch známějších a dražších.

Pak tu jsou také tzv. omezeně volní hráči (RFA. čili restricted free agent) jako Auston Matthews a Mitchell Marner (Toronto Maple Leafs) nebo Patrik Laine (Winnipeg Jets). Zvláště prvně jmenovaný (Matthews) vyvolává vášnivé debaty. Jsou někteří, kteří jsou přesvědčeni, že si zaslouží přinejmenším totéž jako dnes nejlépe placený hráč, Connor McDavid (Edmonton Oilers, 12,5 miliónů dolarů).

A teď pozor: v době, kdy se McDavid upsal Oilers, činila jeho mzda 16,6 procenta mzdového fondu jeho mužstva. Kdyby arizonský zázrak Matthews dostal po skončení této sezóny tutéž částku, bude to činit 13,5 procenta mzdového fondu Maple Leafs. Co by se ale stalo, kdyby Matthews vedení Maple Leafs řekl, nenene, já chci 16,6 procenta mzdového fondu mužstva? (Tady se bavíme o tom, že mzdový strop nakonec skutečně skončí na těch 83 miliónech dolarů.) To by Matthews chtěl 13 miliónů a 778 tisíc dolarů.

Má nárok? Nemá nárok? Je to inflace? Není to inflace? Je to drzost? Není to drzost?

Jak se snese podobný požadavek s názorem presidenta mužstva Brendana Shanahana, který ještě před tím, než si William Nylander vytrucoval svých 6,5 miliónů, řekl předem všem svým hvězdám, že se budou muset ve svých požadavcích uskrovnit? Shanahan tohle sdělení postavil na zkušenosti, že on a jeho spoluhráči v Detroit Red Wings tak učinili, protože cítili, že takhle pospolu mají naději na zisk Stanleyova poháru.

Hockeytown získal pohár naposledy před desíti lety, a to už bylo pár let po Shanahanově odchodu do důchodu.

A deset let, to je moře času, který (podle českého básníka Jiřího Suchého) běží jako spřežení, nad kterým práská bič, človek se párkrát ožení, a už je mládí pryč.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter